Odešel neúnavný bojovník proti totalitním režimům Otto von Habsburg ****************************************************************************************** * Odešel neúnavný bojovník proti totalitním režimům Otto von Habsburg ****************************************************************************************** 5. 7. 2011, autor: Petr Nohel, rubrika: i-Forum informuje V pondělí 4. července 2011 v ranních hodinách zemřel Otto von Habsburg – doktor sociálních věd, autor více než třiceti publikací, člen Evropského parlamentu a propagátor EU a předev proti totalitním režimům. Bylo mu 98 let. Otto von Habsburg byl prvorozeným synem posledního českého krále a rakouského císaře Karla letech 1916–1918). Vyrůstal nejen jako dědičný princ habsburské monarchie, ale zažil také rodiny na ostrově Madeira. Zleva: Otto von Habsburg a Petr Nohel Studoval na katolické univerzitě v Lovani. V dospělém věku se rezolutně stavěl proti národ také aktivně pomáhal židovským rodinám s odchodem do USA, kde organizoval mj. přednáškové obsazených středoevropských národů. Později bojoval stejně neúnavně proti komunismu. Po pádu sovětského bloku začal Otto von Habsburg navštěvovat země bývalé monarchie. Do Pra v roce 1990 a při této příležitosti přednesl na naší Filozofické fakultě přednášku o situa svobodném světě, kterou navštívil mimořádný počet posluchačů. Do naší vlasti se pak opakov již jako nejdéle sloužící členem Evropského parlamentu (téměř 20 let), ve kterém se význam rozšíření EU o státy bývalého Rakouska-Uherska včetně České republiky. Poslední návštěva u v roce 2008, když v Brandýse nad Labem přebíral čestné občanství města (jeho rodiče vlastn zámek). Otto von Habsburg je potomkem všech českých panovnických dynastií Přemyslovců, Lucemburků, třeba Jiřího z Poděbrad. Pro nás je tak významný také tím, že je v 19. generaci potomkem z naší univerzity císaře a krále Karla IV. Otto von Habsburg má pět dcer a dva syny, z nichž je profesně pilotem a také příležitostně přednáší, zejména o uspořádání spolupráce národů Rakousku ve vztahu k současné praxi Evropské unie. Petr Nohel Odbor pro vědu a výzkum