Michel Ciment: Dobrý film musí být ambiciózní, osobní a potenciálně populární ****************************************************************************************** * Michel Ciment: Dobrý film musí být ambiciózní, osobní a potenciálně populární ****************************************************************************************** 7. 7. 2011, autor: Kateřina Kadlecová, rubrika: Studenti Filmy nejsou pro elitu O MICHELU CIMENTOVI, muži zosobňujícím lásku k filmu, už bylo mnohé napsáno. Francouzský k publicista je chodící encyklopedie – rád a poučeně hovoří o mnoha kinematografiích; nejrad americké, kterou považuje za základní. Zatímco loni měl autor četných monografií a dokumen Varech vlastní sekci, vedl svůj Master Class a byl zpovídán novináři i obdivovateli, letos užívá projekce soutěžních snímků a neformální kontakt se studentským publikem. Na festivalu v Karlových Varech byl třiasedmdesátiletý Michel Ciment poprvé už v roce 1966 velmi obdivoval filmaře české Nové vlny a mluvil tu s nimi. Napsal jsem o tom ve dvou čísl magazínu Positif dlouhatánskou esej; Chytilová, Forman, Passer, Forman…“ Vary ho prý oslnily skoro stejně jako naše nová režisérská generace. Dnes však mezi českým talenty nevidí: „Uznávám ovšem, že všechny generace chybují v úsudku, i ta naše – lidi si nová naděje je okamžitě odhalena, ale není tomu tak. Mnozí filmaři, kteří si zaslouží uzná po letech. Češi nejsou na festivalech příliš vidět a do zahraničních distribucí se jejich nedostávají, takže aktuální českou kinematografii moc neznám. Filmů je totiž jednoduše pří Produkce je dnes nesmírně snadná a levná, nikdy nevznikalo tolik nových projektů. Člověk j postihnout všechny: v takové Itálii je každoročně pětadvacet filmů, které vůbec nejdou do je každý týden na programu biografů osmnáct nových snímků; sedm z nich většinou vidím. Při nevoláte Čechům a neprosíte je, aby vám poslali svoje novinky. Bylo by samozřejmě skvělé m českého filmu – ale zatím jej nemáme.“ Kdo by si snad v duchu kulturního stereotypu o Francouzích myslel, že je Michel Ciment eli velice se mýlí. Muž, který tvrdí, že „americká kinematografie je ohromná, v obou slova smy jedním dechem: „Film musí být ambiciózní, osobní a potenciálně populární. Shakespeare taky všechny vrstvy společnosti. S filmy pro elitu jsem spokojen skutečně zřídkakdy.“ Kontakt s „mainstreamovou“ produkcí Ciment ovšem pečlivě udržuje – na letošní varský festival odjel dokončil rozhovor s Pedrem Almodóvarem, a bezprostředně po svém návratu do Paříže má naplá s britskou herečkou Tildou Swinton. Ciment seděl v porotách mnoha filmových festivalů, mezi nimiž jsou Vary velmi výjimečné: „ uvolněné, stejně jako kdysi dávno v Cannes nebo jako na dnešním festivalu v Benátkách. Zat člověk může bavit o filmech s tvůrci i se studenty, v Cannes jsou porotci naopak zapečetěn soukromých autech, téměř hermeticky odděleni od ostatních. Znám osobně polovinu z letošní ale po celou dobu mě k nim nepustili.“ Ciment každý týden připravuje dva rozhlasové pořady, moderuje panelové diskuse a hlavně ve filmový časopis Positif, který příští rok oslaví šedesáté výročí existence. Jak se v době médií dokázal tak dlouho udržet? „Kouzlo a zároveň podstata našeho časopisu tkví v tom, že nejsou placeni. Symbolický honorář pár set eur náleží jen editorovi, něco dostane korektor státní podporu a každého čísla se prodá kolem osmi tisíc výtisků.“ A jak on sám jako filmo pracuje? „Když mě snímek napoprvé zaujme nebo dělám rozhovor s někým z jeho tvůrců či akté něj podruhé a píšu si poznámky. Nechápu ovšem, jak si novináři a filmoví vědci mohou činit průběhu první projekce. Copak lze sledovat plátno a papír zároveň?“ Pět varských snímků, které M. C. kromě soutěžních filmů viděl a vřele je doporučuje: Arirang „Masochistický, narcisistní experiment Kim Ki-duka. Ne že by se mi líbil, líbit se není vh zaujal mě, velmi mě zaujal.“ Marketa Lazarová „Viděl jsem ji dávno a restaurovaná verze mě lákala. Náročný snímek.“ Tenkrát v Anatolii „Nejvýznamnější turecký režisér Nuri Bilge Ceylan má letos v sekci Horizonty zajímavou roa opice a Vzdálený si po právu odnesly ceny z festivalu v Cannes.“ Kůže, kterou nosím „Mezi nejlepší evropské filmaře patří bez debat Pedro Almodóvar, ten je extrémně silný ve Strom života „Novinka Terrence Malicka letos získala Zlatou palmu v Cannes. Je to polarizující snímek – nebo nesnášíte.“ Autorka článku, který vyšel 7. 7. ve Festivalovém deníku, absolvovala bohemistiku na FF UK studia na FSV UK.