Barové děcko studentů FTVS ****************************************************************************************** * Barové děcko studentů FTVS ****************************************************************************************** O tom, že nejen sportem živ je člověk, vědí na FTVS své. Podnikavý duch a dobrá myšlenka přivedla dva studenty s kamarádem barmanem k ideji podniku, kde po stěnách visí obrazy a fotografie začínajících umělců, a pojem studentský klub dostává svému významu především v tom, že ho studenti v centru Prahy sami vedou. Jak taková myšlenka vypadá v poločase svojí realizace jsme se nedaleko Arbesova náměstí přesvědčili s Ivanem a Honzou, dvěma z trojice mladých lidí, kteří se rozhodli otevřít vlastní koktejl bar. Je krátce před pátou odpolední a v hlavní místnosti s barem je vylidněno, jen na hluboké p sedačce u prvního stolu usrkává slečna colu. Ivan mi přichází naproti a hned se omlouvá, ž Marka nezastihnu. „Budeme ti muset stačit my dva,“ směje se na Honzu, který s baru sundavá Když jsem se tu stavoval minulý večer, bylo o poznání živěji. Od stolů, lemovaných koženým masivními opěrami rukou, proudila do éteru nabitá směs hlasů a smíchu, nakonec se utápějíc mixážního pultu z vedlejší místnosti. Jsme v baru nedaleko Arbesova náměstí, jeho jméno neprozradím, respektive zatím ani nemohu začneme říkat bar studentský, ne proto, že naprostou většinu hostů studenti opravdu tvoří, kvůli faktu, že studenti sami podnik provozují. Jmenovitě Ivan Bindas, na podzim nastupují ročníku na FTVS, Marek Krpel, studující tamtéž, jen s dvěma léty v předstihu a Honza Mičík trojice mladých lidí, který už několik let nestuduje. „Honza pracoval šest let v jedněch z pražských koktejl barů a díky zkušenostem je i tahounem podniku, umí v tom chodit,“ říká k Ivan. Ivan je zo Slovenska, Honza, stejně jako Marek, z Třince. Marek je toho času právě v trojlístek podnikavců tak není kompletní. ****************************************************************************************** * Barmanova pomsta ****************************************************************************************** Honza zůstává za barem a my s Ivanem procházíme kole Zatím tu je jen pár kusů nábytku, holé stěny a sbírk Brzy by ale měl i tento prostor nabízet posezení pří navazující místnosti, provizorního skladiště. „Mám t obratem, „vystavovaly by se tu obrazy, fotografie ne místo. Podobné místo, kde by se scházeli i mladí umě Práce je tu ještě dost.. Bar se otevřel před dvěma měsíci, současný stav je ale řekněme poločasem. Podnik ži"Barman stále rodí. Uzavřen v oranžovo-modrých stěnách čeká na pětici Markových kamarádů, vesměs s kteří by měli v dohledné době tvář baru zcela změnit. Na zdech snad pod jejich rukama vyro zeď mezi dvěma z místností snad zmizí, studentské barové děcko snad dostane pevné jméno a něj koktejl bar, nabízející mnohem více, než zlatavého moku. Zajímají-li vás stávající cen například colu zaplatíte zlatavou mincí. Dnešní nápojové menu, které rozhodně není chudé, Ještě před vydáním článku jsme tak nebyli uchráněni „Barmanovy pomsty“ Podle Ivana by se dílko mělo podařit do začátku akademického roku. Dva měsíce práce, po kt funguje, jsou ale znát. Zajímá nás, jak šlo dohromady vrcholící zkouškové období s porodní podniku. „Špatně,“ odpovídá suše Ivan. „V hlavě jsem v tu dobu musel řešit nespočet věcí. tak mám ještě před sebou, učím se i teď, kolikrát ve volné chvíli i tady za barem. Marek j Že bych to ale nezvládnul, obavu nemám,“ říká Ivan. ****************************************************************************************** * Místo kulturou políbené ****************************************************************************************** Ještě jsme se nezmínili o tom, jak že se kluci k prostorám dostali. Pomohla známost. Člově otevřít sázkovou kancelář, se nepodařilo získat potřebná povolení. Prostory bývalé herny s odstupné přenechat někomu jinému. Že to nebylo zadarmo je na bíledni, přesnou částku ale k Když se podařilo zajistit finanční stránku, začalo zařizování „Nevěřil bych, jak je získán povolení náročné a kolik úřadů musí člověk oběhat,“ říká Ivan. Na stěně „Zatím sem chodí především naši kamarádi,“ ukazuje ke izraelská a jamajská vlajka. K Davidově hvězdě bližší „Líbí se mi to tu, ale upřímně řečeno sama bych si na vypadat.“ Vernisáže, autorské výstavy, fotografie, obr budoucím čase. Snad tedy koncem října tu budeme psát o