Erasmus. Pořadové číslo 10.000. Budoucí právnička na zkušené ve Francii ****************************************************************************************** * Pět zkoušek během jednoho týdne? V prvním semestru jsem byla v šoku, v druhém žádný prob ****************************************************************************************** 20. 9. 2011, autor: P. K., rubrika: Studenti Pavlína Sýkorová si v rámci programu Erasmus vybrala možnost studovat na Université Lille Santé [ URL "http://www.univ-lille2.fr/"] v Lille. Deset měsíců strávila na právnické faku Francii. Hned ze začátku ji ovšem stíhalo jedno překvapení za druhým – bydlení, vaření, sy i návštěva knihovny jsou prostě jiné než u nás. Její pobyt má v záznamech UK pořadové čísl "http://cuni.cz/UK-3733.html"] . Proč jste se rozhodla studovat práva v severní Francii? Lákalo mě nějaký čas strávit v cizině a severní Francie mě přitahovala. Jednak nemám moc r navíc když se delší dobu učíte nějaký jazyk, tak si k té zemi časem získáte určitý vztah. jsem na fakultě jako povinný právnický jazyk francouzštinu a různé další výběrové předměty terminologii na dostatečné úrovni a měla jsem tak i určité povědomí o francouzském právu. že kdybych uměla lépe anglicky, vybírala bych si spíše skandinávské univerzity. Jsem ale ráda, že jsem nakonec na základě referencí v databázích a od známých došla k Lill příjemné město i lokalita. Francouzská oblast byla, když jsem se hlásila, trochu nabitější Snižoval se počet míst Erasmu a myslím, že nás do Francie nakonec odjelo kolem dvaceti. Když jste přijela do Lille s vědomím, že tam zůstáváte na dva semestry, neměla jste trochu Trochu mi to připomínalo můj prvák před pěti lety v Praze, kdy jsem taky přijela do nového pořádně neznám. Sama v cizím městě, obrovská taška a nevíte, kde co je. Člověk sice má map všechno jinak. V Lille na mě měli čekat ze studentské organizace, která působí na fakultě. Přijela jsem o ale naštěstí počkali a úspěšně jsme se našli. Viděli slečnu s bágly a uhodli, že to budu j dny nám se vším základním pomohli, což byla úleva. Jak se vám líbilo na koleji? Docela jsem se těšila na to, že budu v Lille bydlet sama, ale zpočátku to bylo zvláštní. V strávila pět let na koleji Hvězda, což je asi nejhorší kolej, kterou Karlovka má. Já si na jakkoli stěžovat. Mám k ní velmi blízký vztah, protože nerozhoduje to, jak kolej vypadá, a atmosféra a lidi. Ve Francii jsou typické jednolůžkové pokoje, máte vlastní malinký sprchový kout, ve kterém otočíte, vlastní záchod a kuchyňku. Ovšem chyběla mi společná kuchyňka, což je na koleji b určitý sociální život. Zpočátku jsem si tak připadala mírně osamělá, ale možná je to tím, trávila na koleji, kde kolem mě bylo stále docela živo. Nakonec i ve Francii došlo na spol to chvíli trvá, než se s ostatními obyvateli koleje seznámíte přes jiné aktivity. Francouzská byrokracie je proslulá stejně jako kuchyně. Co vás překvapilo víc? Určitě byly problémy zpočátku hlavně na mé straně, ale myslím, že v organizaci byl trochu způsob organizace je jiný a nyní blahořečím Právnické fakultě UK. Měli jsme přístup do ele kam mi chodily informace o různých akcích, které univerzita organizuje. Systém přihlašován složitější, vyžadoval pravidelnou kontrolu nástěnky před zahraničním oddělením, občas tam Největším šokem bylo asi to, že budu dělat třeba pět zkoušek během jednoho týdne. Tři zkou už pak nevadí, ale dvě zkoušky ve stejný den a stejný čas? Teď už vím, že to není problém, z jedné fronty do druhé, studenti stejně čekají a nějak se to stihne. V prvním semestru js šoku, v druhém už mě to nepřekvapilo a šlo to. Překvapení na mě čekalo třeba i v knihovně. Tam měli hlídače, který chodil a dohlížel, zda nepřístojného. Třeba sledoval, zda máte v láhvi jen vodu k pití. Pokud jde o jídlo, tak za menze různorodější výběr, volíte si nejen hlavní jídlo, ale kombinujete i předkrmy a dezer V čem vám téměř roční pobyt ve Francii pomohl? Naučila jsem se, jaké je to přijít do nového prostředí, kde mě nikdo nezná, musela jsem si místo, navíc jste odkázána jenom sama na sebe, nikdo za vás nic nevyřeší, setkáváte se růz různými lidmi, mnohdy jim nerozumíte, takže musíte reagovat na situace, které vám to přine pozitiv, ale někdy je člověku smutno. Ale většinou to brzy přejde. Pavlína Sýkorová, studentka pátého ročníku Právnické fakulty UK, o sobě říká: „Myslím, že jsem ve škole strávila dostatečně dlouhou dobu, takže bych už chtěla do praxe.