Slavnostní zahájení akademického roku 2011/2012 vysokých škol ČR ****************************************************************************************** * Slavnostní zahájení akademického roku 2011/2012 vysokých škol ČR ****************************************************************************************** Projev předsedy České konference rektorů Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře, magnificence, spectabilis, honorabiles, kolegové, milí studenti, dámy a pánové! Je mi ctí i potěšením pozdravit vás jménem České konference rektorů i jménem svým a obráti všechny, pro které je zahájení dalšího akademického roku okamžikem, který nelze opomenout, ním spojeny nepřehlédnutelné výzvy a nezastupitelná očekávání. Tyto nepřenosné ambice, uko moderního vysokého školství jako svébytném průsečíku vzdělávacích, vědecko-výzkumných a v tvůrčích aktivit, odrážejí nejen parametry aktuální vzdělávací a vědní politiky státu, ale i podobu našeho osobního i globálního světa. A také naši adresnou odpovědnost za jeho tvář vlastně nutně zrcadlí i ta naše. A tak se každý rok, zhruba ve stejnou dobu, ale vždy na jiné akademické půdě setkáváme, ab chvílích, kdy v aulách našich vysokých škol probíhají imatrikulace nových posluchačů, neje že navzdory minulému, téměř letnímu týdnu začíná zimní semestr nového akademického roku – se mi dokonce říci především) si uvědomili naši „spřízněnost volbou“, naši spjatost s klíč tohoto akademického roku a také naši odpovědnost za to, že je dokážeme reflektovat a napln smysluplným obsahem. Rozhodně se tu nechci pouštět do inventarizačního přehledu konkrétních kroků (a určitě nás málo), které bude třeba v následujících dvanácti měsících s maximální odpovědností i uvážl od akcentu na vyhodnocování uplatnění absolventů a definování integrujících směrů výzkumné rozvíjení systému vnitřního hodnocení kvality až po tolik žádoucí implementaci principu di ovlivňující ve svých důsledcích zásady financování vysokých škol na straně jedné a posilov specificky silných stránek na straně druhé. Hovořím-li o leitmotivech, mám tím na mysli on pilíře a nezpochybnitelné hodnoty, které jdou napříč těmito dílčími kroky, formují základn společného diskurzu i východiska našeho usilování. Nemám tím, dámy a pánové, na mysli něco převratně nového (co tady ještě nebylo), ale naopa k čemu se neustále vracíme, a mimoděk tím potvrzujeme, jak je to pro akademickou půdu naši důležité, ozdravné a nepostradatelné. Zejména s přihlédnutím k tomu, co nás v tomto akadem jsem přesvědčen, že jeho klíčovým leitmotivem musí být zachování a ochrana akademické samo škol a faktické nastolení zatím spíše opatrného přechodu od kvantitativních kritérií ke kr Pravděpodobně se shodneme na tom, že asi nejvýznamnější výzvou nadcházejícího roku je příp co nekvalitnějšího návrhu komplexní legislativní úpravy ve vztahu k vysokému školství v Če Pokud jde o věcný záměr nového zamýšleného zákona o vysokých školách – a nechávám teď stra by nám nejméně podobně dobře neposloužila spíše komplexní novela zákona stávajícího –, je že jeho příprava probíhá ve velmi žádoucí a věřím že přínosné otevřenosti k postojům repre škol, tak jak ji ztělesňuje společná pracovní skupina ČKR a RVŠ. Jisté obavy tak vzbuzuje hektický harmonogram, v poslední době navíc dále akcelerovaný nikoliv nezbytným spojením s další legislativní iniciativy, totiž věcného záměru zákona o finanční pomoci studentům. Je zpoždění tak vytváří zbytečný tlak na zatím nezpožděný vládní harmonogram VZ ZVŠ. Navíc – kontrastu k VZ ZVŠ – reprezentacím vysokých škol dosud nebylo umožněno se s žádnou uceleno ZFP seznámit. To, co nicméně pokládám za podstatné, je, aby výše uvedené klíčové premisy ovlivňovaly i c vyznění legislativních formulací, které našemu dalšímu usilování vtisknou nejen nový řád, ideové a koncepční ukotvení. Autonomie akademické obce jako svobodného společenství učenců a vyučovaných, nezávislých n svoji euroatlantickou intelektuální tradici, protkanou obdobími, kdy musela být opětovně o potvrzována. Tento proces má svým způsobem neuvěřitelnou kontinuitu a je stejně rezistentn se opakující snahy učinit z akademické půdy utilitární pole, redukující jeho poslání na úč úzce zaměřených odborníků a idejí a degradující vysokou školu především na pragmaticky kon učiliště, jehož kvalita je měřena převážně krátkodobými výnosy a momentálními prvoplánově efekty. Je třeba vzít na vědomí, že tyto tendence jsou čas od času i koloritem naší doby – v žádné není možné přehlížet či „unaveně“ akceptovat. Jestliže se polistopadové reformní úsilí raz obnovení akademické autonomie a samosprávy, není jediný důvod, proč by tomu tak (po dvacet s jejím fungováním) nemělo být i při koncipování současných reformních kroků. A není třeba pozornost vysokých škol, tak jak to ještě před několika dny činil pozměňovací návrh vládní o rozpočtových pravidlech, který (jakkoli v současné chvíli již není aktuální) vyvolal oka reakci, jejímž smyslem byla především ochrana neredukované akademické samosprávy. Znepokoj spíše až zděšení, jež tento návrh – načtený v rozpočtovém výboru sněmovny – vyvolal, bylo nakonec rozptýleno, nicméně zneklidňující pocit, že může být jindy a jinak opět oživeno, d zůstává. Na druhé straně jistým příslibem, jehož faktické naplnění je třeba dál pečlivě sledovat, j Pracovního návrhu věcného záměru zákona o vysokých školách (a ostatně též Aktualizace dlou MŠMT), které hovoří o důsledném uplatnění a posilování institucionální autonomie vysokých správně spojováno s jejich odpovědností za dosahované výsledky. Odpovědnost je pojem, kter (a jak ukázala světová finanční krize, tak ostatně i v soukromém) sektoru prožívá krizi, a sféra by měla mít ambici mu vracet reálný obsah a význam. Ten, jen pro úplnost, znamená mn absolutorium ve stovkách formálních – a po faktických výsledcích se nepídících – kontrol r jejichž pravomoc vůči vysokým školám se mimochodem v současné době též navrhuje zvýšit. Diskuse o vhodnosti (či spíše vitální potřebě) daleko razantněji v sektoru vysokého školst kvalitativní kritéria na úkor kvantitativních parametrů probíhá již dosti dlouhou dobu a p začínala mít poněkud platonický charakter, neboť povýtce setrvávala spíše v deklaratorní r se dobré úmysly liší od dobrých činů. Zdá se, že tento akademický rok by mohl být jakýmsi bude-li současná dikce Aktualizace a Věcného záměru zákona naplněna konkrétním obsahem – a zásadním způsobem ohrožena razantními (a dobré záměry v zárodku zničujícími) rozpočtovými hlediska je meziroční pokles prostředků na vzdělávací činnost veřejných vysokých škol ve v miliardy – jak ho předpokládá vládní návrh státního rozpočtu na další rok – alarmující, a všech problémů, které veřejné finance v současné době mají a řeší. Veřejné vysoké školy js realizaci veřejného zájmu a jejich výrazné finanční podvázání by mělo být provázeno redefi veřejného zájmu. VZ ZVŠ přitom není redefinicí, která by byla kompatibilní se snižující se podporou. Skutečná kvalita nebývá nikdy laciná, což platí pro drtivou většinu produkovaných komodit, si, že vulgarizuji problematiku, když nevidím zásadní důvod, proč by tomu mělo být jinak v vzdělávání. Po létech úsporných kroků je navíc zřejmé, že je dávno pryč doba, kdy bylo mož na případných, tzv. postradatelných „ornamentech|“ – v současné době každý škrt předpoklád podstaty. Akcelerace kvantitativních parametrů vedla v předchozím období k razantní a již téměř prob kontrolovatelné masifikaci vysokého školství (projevující se až nečekaně strmým nárůstem p Korektorem tohoto, dlouhodobě neudržitelného vývoje musí být promyšlená diverzifikace vyso akcentující kvalitu, kde má svůj prostor jak jasně definovaný, klasický univerzitní sektor na špičkový výzkum (v jeho nikoli pouze aplikované, ale také – či dokonce především - zákl měřítkem kvality není jen bezprostřední efekt), mezinárodní spolupráci s těmi nejlepšími a zejména doktorského studia. Své místo tu ale nepochybně mají i vysoké školy generující bak naplňující aktuální poptávku po kvalitních, spíše profesně orientovaných absolventech. Je ovšem zapotřebí objektivně konstatovat, že mnohé při prosazování kvalitativních kritéri očekáváno od samotných vysokých škol. Jakkoli je možné kriticky (nikoli však účelově) disk kosmetických (či dokonce „genetických“) vad současné metodiky hodnocení výsledků vědecké p vládní Radou pro výzkum, vývoj a inovace, je nutné akceptovat tak zásadní a tak samozřejmo ji téměř stydím připomenout. Totiž, že vědecký (tvůrčí) výkon musí být financován pouze po výsledků, zejména těch, které obstály v „peer review“ hodnocení a vřazují tak jednotlivé a komunity expertů v dané oblasti. Jen obtížně bychom v této oblasti, jež souvisí i s propoj a aktivní tvůrčí činnosti, hledali výmluvnější a validnější kvalitativní kritérium. Nezastupitelným a jedinečným protagonistou vysokoškolského akademického občanství, jehož s více či méně, zprostředkovaně nebo bezprostředně dotýká, je student, který žije (a v temný nuceně živoří) s univerzitami a vysokými školami od jejich počátků. Postupně se propracova vandrů (peregrinatio academia) až k současným mobilitám, od alchymistických křivulí až k t podíleli na první srážce protonů, simulaci velkého třesku a možná až k průlomovému změření než je einsteinovská rychlost světla, v CERN. Akademická půda českých vysokých škol se kaž novým studentům, z nichž mohou vyrůst (a z mnohých nepochybně také vyrostou) špičkoví před oborů, kteří budou naše poznání posouvat dál, a snad v dohledné době (a že by to již bylo jejich středu vyroste i nový český nositel Nobelovy ceny. Posun od kvantity ke kvalitě by se měl projevit již při jejich výběru a příjímání na vysok aby svoji šanci dostali ti, kteří jsou prokazatelně talentovaní, kreativní i kritičtí a na pro svůj obor. Neříkám, že jsou to všichni, kteří se hlásí na vysokou školu – ale neříkejt spousta právě takových, jejichž schopnosti je třeba rozpoznat, podchytit a rozvíjet, není. Bezesporu nás, milé kolegyně a kolegové, dámy a pánové, v nadcházejícím akademickém roce č již vesměs zřetelně definovaných) náročných úkolů, zásadních rozhodnutí a tvůrčích výzev. abychom úkoly se vztyčenou hlavou zvládli, k rozhodnutím našli odvahu, před novými výzvami tomu všemu se ještě stihli včas připravit na první přednášku. Jsem přesvědčen, že víme, co chceme. Tak to pojďme bez váhání a zbytečných průtahů odpraco Quod Bonum, Felix, Faustum, Fortunatumque Eveniat!