Živý kostel, živá památka, živé umění ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** 25. 10. 2011, autor: Martin Bedřich, foto: Martin Staněk, rubrika: i-Forum informuje Z iniciativy Centra teologie a umění na Katolické teologické fakultě UK se v pátek 21. říj mezinárodní konference nazvaná Současná liturgie ve starém kostele. Zdánlivě odtažité téma speciálních otázek katolického kultu – neboli způsobů, jak v historických kostelech slouži současných pravidel – ukázalo, že se dotýká mnoha obecných problémů současné doby, předevš a umění, společenství lidí a prostředí, ve kterém žijí a ze kterého čerpají posilu. Téma nové liturgie ve starém kostele je tématem tvůrčího vztahu člověka k vlastní tradici, v prostoru sakrálních památek. Praktickou otázkou je způsob, jak upravit prostor např. stř barokního kostela tak, aby v něm bylo možné sloužit liturgii současným způsobem pro součas – to znamená např. čelem k lidu, který již není pasivním, odděleným pozorovatelem, ale akt obřadu. Z tohoto praktického zadání ovšem vychází celá řada obecných společenských a kultu Jak velký může být náš současný umělecký zásah do památek minulosti? Kde hledat střední ce k historickému artefaktu a sebevědomím vlastního tvůrčího potenciálu, který touží po reali památku a předávanou tradici živou a oslovující současného člověka? Otisku naší přítomnosti v materii historického dědictví by měla předcházet její kultivace, sklouznout k bojácnosti a rezignaci před působivostí minulosti. Tato kultivace by měla obn schopnost vyjádření, vycházející ze zdravého prožívání vlastní plné přítomnosti. Rozlišova mezi starým a novým, ale vždy mezi dobrým a špatným, lepším a horším. Tento požadavek dost s náboženským kultem (v tomto případě s katolickou liturgií) mnohem širší značení, ale též hluboké tradici teologického myšlení, které poskytuje pro takový typ uvažování pojmový apa Dynamika katolické bohoslužby, jež ve dvoutisícileté a v principu nezměněné základní formě událost minulosti (Kristovu oběť), ovšem vždy v úzkém propojení se specifiky konkrétní dob země, může být v tomto smyslu inspirativním modelem. A to právě pro tvořivé lidi, kteří v chápané dynamice, mohou nacházet partnera v procesu vlastního hledání i samotné lidské tvo která byla v minulosti klíčovým nástrojem estetické kultivace křesťanských národů, má stál existenciálně oslovovat každého člověka, a to nepochybně i umělce, a vytvářet pro ně prost kritériem není v první řadě „náboženskost“, ale právě skutečná „uměleckost“, snaha o posti univerzálně pochopitelné stopy posvátna. *========================================================================================= * Liturgie jako dynamický element *========================================================================================= Na konferenci, kterou zahájil děkan KTF UK Prokop Brož, vystoupil i teolog a historik uměn Zahner z Mnichova s přednáškou o sakrální architektuře po II. vatikánském koncilu, tedy o nového uspořádání kostela ve 20. století. Na ní demonstroval nejen hlavní tendence, klíčov ale především rozmanitost, jež v této oblasti při rozdílných prostorových konceptech koste panuje. Jan Kotas, teolog z KTF UK, ve svém příspěvku představil katolickou liturgii nikol element, který pro sebe hledá vhodné jeviště ve formě stavby kostela, ale naopak jako dyna je vlastním hybatelem změn a inspirací umělců. Nicméně vliv je tu oboustranný, i historick někdy ovlivňoval konkrétní podobu liturgie. Historik, specialista zvláště na monastickou architekturu Dušan Foltýn z AV ČR vnesl do de ohrožených a skoro zničených památek (známé např. z českých Sudet) a způsob jejich oživení do fungování lidské společnosti. Památka má už ze své definice svědka minulosti potenciál pojítkem, svorníkem např. vesnické komunity. Fakticita její existence, bez ohledu na způso zabraňuje nezvratným diskontinuitám společenského a kulturního života, které mají v důsled následky. Známý architekt Josef Pleskot představil tři návrhy na úpravu kostelních staveb zpracováva ateliéru: kostel sv. Juraja v Kostoľanoch pod Tribečom na Slovensku, farní kostel Nejsv. T Dobříši, kostel Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích. Demonstroval tak zcela konkré architektonickou práci v této oblasti a problémy, s nimiž je třeba počítat a pracovat. Teo východiska, o nichž se hovořilo v předešlých příspěvcích, tak dostala korelát v praktickýc kvalitních architektonických návrhů a jejich velmi promyšlené reflexe. Ředitel muzea umění Kolumba v Kolíně nad Rýnem Stefan Kraus zakončil přednáškový blok úvah umění jakožto estetického faktu a liturgie, které spolu vyvářejí jednotu v umění oslavy (a Umění by nemělo být podle Krause jen záležitostí nedělního odpoledne, a tak se vytlačovat života. Prožitek uměleckého díla se svou schopností duchovního přesahu vede člověka do nov zakoušení konkrétního bytí sebe sama ve vztahu k transcendenci, což ho přibližuje účasti n slavení. ------------------------------------------------------------------------------------------ Kultivace člověka je dnes jediná cesta ------------------------------------------------------------------------------------------ Závěr konference patřil otevřené debatě všech účastníků, jíž se zúčastnil i pražský arcibi Duka, který nad celým setkáním převzal záštitu a také v debatě znovu upozornil na to, že j nanejvýš důležité, mající dlouhodobý vliv na náš každodenní život. Celou konferenci s velk pro „příčné“ uchopení témat moderoval vedoucí Centra teologie a umění a hlavní organizátor Schmidt. Konference, jíž se zúčastnila i řada kunsthistoriků, památkářů, architektů a umělců, svědč takto definované téma není určeno jen úzkému okruhu specialistů, ale že zasahuje do širšíc i obecně společenských rovin. Ukázala, že základní potřeba kultivace člověka jako jediná m kvalitním dílům jak uměleckým, tak obecně společenským – a že může vést i cestou kvalifiko pomezí teologie a umění.