Uměla bych si představit pohodlnější cestu. Ale snažím se jít důstojně dál ****************************************************************************************** * Uměla bych si představit pohodlnější cestu. Ale snažím se jít důstojně dál ****************************************************************************************** 8. 12. 2011, autor: Lucie Kettnerová, Klára Richterová, rubrika: Rozhovory & portréty Při výběru vysoké školy pro ni bylo rozhodující, zda jí poskytnou tlumočníka. Mgr. Radka N "http://ucjtk.ff.cuni.cz/?q=node/292"] je totiž neslyšící. Tuto podmínku splňoval čerstvě Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě UK a Radka Nováková této volby nik Po skončení studia dokonce na fakultě zůstala jako odborná asistentka a dnes předává své o zkušenosti dalším studentům. Proč jste se rozhodla studovat právě obor Čeština v komunikaci neslyšících? Mgr Na obor ČNES jsem se přihlásila víceméně náhodou, respektive – což může znít poněkud zvv Ú pro mě nebyl sám předmět studia, ale obecné podmínky, které program nabízel, především UK, dobu studia. Předtím jsem studovala střední školu managementu obchodu a služeb a bližšínes byly předměty související s matematikou. V maturitním ročníku jsem se začala zajímat, jest vysoká škola umožňující neslyšícím studovat s tlumočníkem (na střední škole jsme tlumočník jedno, jaký konkrétní obor to bude. Nejdůležitější pro mě byl tlumočník. No a jako obor vs ČNES. Dnes své volby určitě nelituji. Naopak, myslím, že to, za čím na počátku stála náhod pravou životní cestu. Bylo pro vás studium na FF UK těžké? Samozřejmě, velmi těžké. Obtížné bylo zejména samostudium, zvládnutí terminologie, velké p s četbou odborných textů i se všemi „provozními“, organizačními záležitostmi. Nikdy dřív s nedostaly informace o tom, že vysokoškolské studium je strukturováno jinak než studium na zpočátku jsem si připadala jak v Jiříkově vidění. Tehdy byl obor ČNES otevřen vůbec poprvé a náročné to bylo myslím pro všechny, nejen pro n studenty, ale i pro studenty slyšící a pro pedagogy. Všichni teprv hledali cestu k neslyší cestou pokusů a omylů, ale všichni byli vstřícní a otevření. U nikoho jsem se nesetkala s se s neslyšícími. Dnes působíte na oboru ČNES jako odborná asistentka, vyučujete a zároveň se podílíte na řa projektů. Co ovlivnilo vaše rozhodnutí zůstat po ukončení studia na fakultě? Velký podíl na tom má paní profesorka Macurová, která si mě zřejmě vybrala jako člověka, j která mi už v průběhu studia nabídla, abych vyučovala v některých předmětech. Působení na pociťovala také jako svého druhu povinnost. Měla jsem dojem, že od prvních absolventů se č že někteří budou ve vědeckém bádání pokračovat a získané znalosti předávat dál. Samozřejmě jsem někdy mívala – a stále mívám – pochyby: zvlášť vzhledem ke svým jazykovým (např. napsání odborného textu v češtině je pro mě nadále velmi obtížné) si občas říkám, ž představit jednodušší a pohodlnější cestu. Ale snažím se s tím vyrovnat a nějak důstojně j Patřila jste k první vlně studentů oboru ČNES, a můžete tedy dobře posoudit, jak se od své roce 1998 změnit. Jakým směrem by se obor ČNES podle vás měl ubírat? Náplň a poslání oboru se podle mého názoru zásadně nezměnily, jen čtyřleté bakalářské stud na tříleté a trochu se dnes potýkáme s nižším počtem neslyšících studentů a s nedostatkem osobností, které by vyučovaly kulturu a historii Neslyšících. Určitě se zlepšily podmínky studenty. My jsme byli pokusní králíci, mnohé se teprv zkoušelo a vyjasňovalo; dnes už je naprostou samozřejmostí kvalitní tlumočník či zapisovatel – o tom jsme si my mohli nechat právě kvůli odkázání na pomoc celého kolektivu ale bývaly mezi spolužáky bližší a vřelejší Cílem by mělo být vytvořit prostředí, které inspiruje studenty k všestrannému rozvoji. Měl podporovat, aby se z neslyšících studentů stávaly silné a sebevědomé osobnosti, jež si dok svůj vlastní názor. Přispět by k tomu mohly i zahraniční stáže. V jiných komunitách Neslyš mohli nalézt své vzory, které zde chybí a které jsou tak důležité. Po praktické stránce by soustředit na zlepšování servisu pro Neslyšící, např. zavádět tutory-korektory. V dosavadn „žebrají“ o pomoc u kolegů či přátel, já např. o jazykové korektury často poprosím tlumočn že někoho otravuji, že mu přidělávám práci, což asi není dobré. V čem je obor ČNES přínosný pro komunitu českých Neslyšících? Přínos oboru ČNES pro českou komunitu je obrovský. Nedovedu si představit, jak by to s čes Neslyšících vypadalo, kdyby obor ČNES neexistoval a neposkytoval jí silné zázemí. Teprve z oboru v roce 1998 iniciovalo řadu důležitých událostí: ve stejném roce byl přijat Zákon o v roce 2000 byla založena Pevnost – České centrum znakového jazyka, Česká komora tlumočník jazyka aj. Bez tohoto oboru by jistě utrpěla i kvalita výuky českého znakového jazyka. I k pateticky, obor ČNES vnímám trochu jako Pražský hrad, jako sídlo, odkud se řídí dění a šíř Velmi často jste v úzkém kontaktu se slyšícími kolegy a samozřejmě i se studenty. Nepociťu komunikační nebo jiné bariéry? Pociťuju, potýkám se s nimi neustále. Protože většina kolegů a studentů ovládá aspoň zákla znakového jazyka, nejde o závažné komunikační bariéry, ale spíše o drobné bariérky a omeze to na konkrétním příkladě: komunikace se slyšícími kolegy se téměř výhradně soustřeďuje na záležitosti (co je třeba zařídit, vyplnit, dodat aj.), a já bych velmi ráda zažívala i tak situace, vedla hovory o obyčejných věcech ap., tedy dělala to, co slyšící kolegové spolu z den. Jak obecně hodnotíte podmínky českých Neslyšících při studiu na vysokých školách? V posledních letech se mnohé velmi zlepšilo, zejména se rozšířilo spektrum oborů orientova jak na vysokých školách, tak na školách středních. Největší nedostatky spatřuji v omezené tlumočnických služeb, která není s to pokrýt poptávku Neslyšících. Přitom se jedná o zásad kvalitních tlumočníků vždy zůstane vysokoškolské studium neslyšícím nedostupné. Jiný probl stále občas objevují případy, kdy nějaká fakulta (poněkud absurdně např. pedagogická) vyho neslyšícího o tlumočníka jako nadstandardní službu, kterou nemůže (nebo nechce?) financova Pohled na Neslyšící jako na příslušníky jazykové a kulturní menšiny je v současné době ale kruzích již poměrně běžný a rozšířený. (S reflexí této skutečnosti se ostatně setkáváme i příslušníci kulturní a jazykové menšiny se označují jako Neslyšící s velkým N a tento způs i v obecném úzu. Naproti tomu při zdůraznění sluchové vady se užívá označení neslyšící s m Kým se cítíte být – Neslyšící, Češkou, Neslyšící Češkou, českou Neslyšící...? Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale nejspíš mám dvojí identitu: na prvním místě se určitě c Neslyšící, ale kromě toho jsem ovlivněna i českou kulturou. Je přitom trochu paradoxní, že v Čechách narodila a prožila tu celý svůj život, stále se tady cítím trochu jako cizinka. vždy zcela rozumí kultuře a prostředí, které ji obklopují.