Vzpomínka na balkon aneb Klíče k revoluci ****************************************************************************************** * Vzpomínka na balkon aneb Klíče k revoluci ****************************************************************************************** 23. 12. 2011; autor: Jan Halada; rubrika: i-Forum informuje Mýty a legendy provázejí lidstvo od nepaměti a není ani důležité, zda se jedná o historii nedávnou. Stejně tak se udržují tvrdošíjně v povědomí, žijí svým životem a odmítají nás op se je snažili jakýmkoliv racionálním, vědecky zdůvodněným způsobem odstranit. Jedním z tak pravidelně se opakujících při výročí listopadové revoluce v roce 1989, je legenda melantri Praze. A s tím je spojena i moje osobní vzpomínka na Václava Havla. Lidové noviny přesně po roce otiskly společné vzpomínání některých redaktorů, nejen těch, přímo v budově Melantrichu, ale i těch, kteří byli v tu chvíli tady. Když se lidé probrali pátečního zásahu na Národní třídě, vyšli do ulic. V úvahách těch, kteří přemýšleli, jak a na Václavském náměstí, kde se všichni přirozeně shromažďovali, oslovit, se v úterý 21. lis onen melantrišský balkon. Petr Kučera uvádí, že problém „je na první pohled jednoduchý – d lidí a zvukovou aparaturu na balkon budovy vydavatelství Melantrich. Všechno je složitější Melantrichu, ale tiskařskému závodu Mír a balkon nepřiléhá ke kancelářím Melantrichu, ale nakladatelství. Začíná hra náhod“. Skutečně to byla hra náhod. O tři patra výš pracoval můj kamarád Dušan Provazník, překlada jeden z tří dvorních dodavatelů kvalitních a zajímavých knih pro edici Archiv, kterou jsem Mladá fronta dlouhá léta dělal jako editor. Zatím jsem byl mimo hru, ale balkon bylo zapot získat. A protože ostatní věděli, že se se mnou dobře zná, vyslali ho za mnou. Dušan píše, „domluvili, že za ním půjdu, řeknu mu, že z budovy bude mluvit asi Havel, Dubček atd. Chví nakladatelství tam nebyl. Pak mi dal klíč (mají tam bzučák, tzv. elektrického vrátného) a dostaneme na balkon. Postavil jsem se ke dveřím a čekal delegaci. A tak jsem dal klíč revoluci (to pak napíší jiní, například Petr Kučera, Stanislav Milota poměrně dlouhou dobu nejen Václava Havla, ale všechny další významné aktéry tohoto dějinné Když se na scéně objevili další známí, především Jirka Křižan, s kterým jsem se – s jeho m jsem léta seděl v redakční místnosti Mladé fronty – často stýkal, přišel jsem promptně, by i o místnost, z které si revoluce udělala hlavní stan, komunikační středisko a také tu odp jen mohl čekat, jak to všechno dopadne a zda ti, co u mne teď přebývají, nebudou za chvíli někde jinde a já s nimi. Už ve čtvrtek se však ukázalo, že stávající režim nejenže nemá si spontánního odporu, ale že to začíná definitivně vzdávat. Václava Havla jsem znal do té doby jen jako divadelního autora a přes některé známé jako v disentu, nikoliv osobně. Teď jsem s ním tedy sdílel několik dnů jeho vstup do veřejné sfér politickou celebritu, v osobnost, která zanechá hlubokou stopu v myslích lidí. Je zajímavé na Havlovy dny u mne nejsou nijak dramaticky zabarvené, byť doba byla jak hektická, tak si Havel byl obklopen neustále mnoha lidmi, kteří přicházeli a odcházeli, ba dokonce v průběh jeho bezpečí zformovala i jakási improvizovaná ochranka v podobě urostlých sportovců, kter přátel dal narychlo dohromady. Den ode dne tu bylo více lidí, kteří si někdy začali sami překážet a vnášet sem i jakýsi n chaos, ale sám Václav Havel se snažil každého vyslechnout, s každým promluvit, udělat si n co kdo přinášel za návrhy či zvěsti. Choval se naprosto přirozeně, i když si musel být věd rostoucího zájmu o jeho osobu nejen venku, když byl na balkoně, ale i vevnitř, když se tu druhým, bývalé i budoucí osobnosti politického života. Havel přesto zůstával sám sebou, st to zachová i v dalších životních rolích. Snažil se vyřizovat věci nejen pro ten čas zásadn důležitosti, ale i věci každodenního běhu života, včetně například neustálých požadavků o musel všem udělovat. Byl tu vlastně jen krátký čas, ale využil ho mnohem lépe než kterýkol zkušený a protřelý politik. S Václavem Havlem jsem se pak setkal již jen formálně, například při příležitosti jak před sociálních věd [ URL "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-11841.html"] , tak i na půdě Univerzity otisk několikadenního kontaktu zůstane natrvalo zakotven v mysli každého, kdo s ním kdy př Při všem tom oficiálním vzpomínání, emocionálním vzedmutí celonárodních nálad, které jsou věřme, že si je lidé uchovají i pro budoucí čas a budou se skutečně řídit jeho odkazem, si přání uchovávám i poněkud neoficiální vzpomínku na Václava Havla člověka, jenž mi tenkrát zlikvidoval zásoby pití. Ostatně revoluční doba si vyžadovala být neustále bdělý a aktivní nejen chápal, ale pití vždy i doplnil. Přestože to nemůže vyznít didakticky, pro mne i vše budovy Melantrichu a v prostorách Lidového nakladatelství to bylo rozhodně polidšťující. A dodnes hřejivá. Jan Halada