Univerzita Karlova je dědičkou obou „sesterských“ univerzit. V dobrém i zlém ****************************************************************************************** * Univerzita Karlova je dědičkou obou „sesterských“ univerzit. V dobrém i zlém ****************************************************************************************** 28. 2. 2012; autor: prof. PhDr. Jiří Pešek, CSc.; rubrika: i-Forum informuje U příležitosti 130. výročí rozdělení pražské (Karlo-Ferdinandovy) univerzity v roce 1882 n německou přinášíme příspěvek, jehož autorem je prof. PhDr. Jiří Pešek, CSc., z Institutu m studií Fakulty sociálních věd UK. V úterý 28. února od 16:00 se k tématu koná veřejná před "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-12442.html"] v Zelené posluchárně Rektorátu Univerzity Karlo Vývoj jazykově smíšené česko-německé pražské univerzity měl od konce 60. let 19. století j „počešťující“ charakter: nejen že stále více učitelů přednášelo česky, především však do p přicházelo stále více studentů s mateřskou řečí češtinou. Dosud jednoznačně německý charak velmi rychle měnil. Za těchto okolností se německá část profesorského sboru (mnozí profeso reprezentanty zemské, nebo dokonce říšské politiky) začala obávat počeštění univerzity, a založení nové univerzity s českým vyučovacím jazykem nebo posléze alespoň rozdělení stávaj českou a německou. V politickém životě 70. let šlo o významné politikum s velkým prestižní pro rychle sílící český politický národ. Jednání nakonec vyústila v císařské rozhodnutí z 11. dubna 1881 s platností od zimního sem že se pražská univerzita rozdělí na dvě „sesterské“, jazykově odlišné části. Prvým českým stal historik Václav V. Tomek, prvým německým rektorem profesor chirurgie Ewald Hering. Zř jazykově diferencovaných vysokých škol nebylo v rámci rakouské části Rakousko-Uherska zále výjimečnou. Stačí připomenout haličské univerzity. Výjimečné ale nebylo ani nacionálně pol které bylo s takovým reformním krokem spojeno. Situace v Praze byla o to komplikovanější, v době zahájení práce nových sesterských univerzit (v říjnu 1882 zahájily činnost česká fi právnická, o rok později lékařská fakulta) nejen reálně bylo, ale také se oficiálně prokla metropole jazykově českého politického národa. Česká univerzita se ihned stala jeho intelektuálně politickou centrálou. Německá univerzit v postavení intelektuálního i politického reprezentanta bohaté a vlivné, nicméně relativně slábnoucí německé (německo-židovské) menšiny v moři jazykově českého obyvatelstva pražské Hlavním problémem německé akademické obce přitom byla izolace německé menšiny v Praze. Abs německých pedagogů neuměla česky a tuto řeč se ani nehodlala učit. Je symptomatické, že te na Německé univerzitě ustanoven první lektor češtiny. Poměrně dlouho trvalo i na České uni založena katedra germanistiky. Obě učené komunity navzájem prakticky nekomunikovaly. S tro dá říci, že nebýt mezinárodních konferencí, neměli by profesoři obou univerzit šanci alesp Dokonce i divadelní a koncertní představení byla tehdy v Praze národně diferencována. Pro byla tato nepřirozená situace snáze zvládnutelná, protože pražská aglomerace i její zázemí čechizovány. Na německé straně však takový vývoj vedl ke vzniku pocitu života v „obležené Univerzita byla roku 1882 rozdělena na principu opce: každý profesor musel definovat, pro univerzit se rozhodne, a s ním pak na ni přešlo i jeho pracoviště se vším vybavením a záze snadné rozhodování: opce pro tu nebo onu univerzitu byla v rámci profesorského sboru vnímá krok, či dokonce demonstrace. Výsledkem dělení bylo, že na Německé univerzitě zůstala větš profesorů a s nimi byly německým fakultám ponechány i jejich ústavy, semináře, kliniky, sb Německé univerzitě připadl dokonce i vzácný univerzitní archiv. Jedinou institucí, která z byla univerzitní knihovna. Česká univerzita z těchto důvodů začínala do velké míry „na zelené louce“: Musela na ní bý nových pracovišť, která byla svěřena mladým, dosud jen na úrovni „soukromých docentů“ půso Řada českých profesorů (exemplárně Tomáš G. Masaryk působící zatím ve Vídni) přišla do Pra Právě s ohledem na poněkud provizorní charakter prvých akademických let České univerzity z českých studentů na Německé univerzitě: chtěli dostudovat v lepších podmínkách a u profeso dříve skládali zkoušky, praktikovali nebo působili jako studentské pomocné síly. K úplnému rozdělení studentstva tak došlo až asi v polovině 80. let. Nerozdělena jako součást Německ z církevně politických důvodů zůstala až do poloviny 90. let teologická fakulta. Jestliže celá univerzita měla před rozdělením něco přes 3000 posluchačů, přešlo jich na Ně jen 1368 (z toho bylo 280 studentů nerozdělené teologické fakulty s více než 80 % českých počtu studentstva „světských“ fakult v polovině 80. let dosáhl zhruba 1100 na Německé prot univerzitě. Množství studentů na české univerzitě pak rychle a podstatně rostlo. Před prvn měla Německá univerzita již jen asi 40 % počtu posluchačů (od r. 1897 na obou univerzitách studentek) české univerzity. Stavy profesorských sborů obou univerzit byly přitom trvale v Počáteční problémy s prostory, vybavením seminářů, laboratoří a klinik České univerzity se její prospěch: I když úhrn finančních prostředků pravidelného rozpočtu i mimořádných dotac dnešní UK „malinkých“) univerzit byl v podstatě shodný (na počátku 20. století okolo 1 mil korun ročně), nutnost vybudovat a vybavit novou univerzitní infrastrukturu na České univer ve větší modernost jejího vybavení. Na počátku 20. století, v době, kdy rychle rostoucí Če dosáhla všestranného rozmachu, tak již fundus budov i zařízení Německé univerzity, pocháze 80. let, morálně i fyzicky zestárl a nebyly prostředky na jeho zásadní obnovu. Německá univerzita měla v řadě oborů skutečně evropskou úroveň, nebyla však schopna trvale nejlepší profesory (Albert Einstein budiž příkladem). Německá (pro mnohé říšskoněmecké věd německo-židovská) Praha byla pohodlné a moderní město nemalých kulturních možností, ideále německých profesorů však zůstávalo povolání do Vídně nebo na velké říšskoněmecké univerzit nebo do Berlína. Oproti tomu pro Čechy byla pražská profesura prestižním vrcholem vědecké kariéry. Česká – od počátku 20. let dle zákona již bez všech přívlastků – „Univerzita Karl kontinuálně rostla. Počátkem 30. let překročila tehdejší hranici „masovosti“: 10 000 stude svoji pozici nejvýznamnější nejen vědecké a školské, ale šíře i kulturní instituce a centr Německá, do počátku 30. let z asi jedné třetiny v profesorském sboru i ve studentstvu žido patřila k živým a úspěšným intelektuálním centrům střední Evropy. Její rychlá nacifikace, židovských a demokratických učitelů i studentů a poté i skutečnost, že nacisté roku 1939 z vysoké školy a terorizovali českou akademickou obec, měly však za následek zrušení této vy roce 1945. Univerzita Karlova si ovšem dnes dobře uvědomuje, že je nutně v dobrém i zlém d „sesterských“ univerzit v období 1882–1945. Text vyšel na internetových stránkách Fakulty sociálních věd UK [ URL "http://www.fsv.cuni