O jmenování ústavních soudců by neměl rozhodovat jen prezident a Senát












            ******************************************************************************************

            * O jmenování ústavních soudců by neměl rozhodovat jen prezident a Senát
            ******************************************************************************************
            12. 4. 2012; autor: Helena Stinglová; rubrika: i-Forum informuje

            O moci Ústavního soudu či o vlivech na jeho rozhodování se ve středu 11. dubna hovořilo na
            fakultě UK. Na pozvání studentského spolku Common Law Society se diskuse zúčastnili děkan 
            JUDr. Aleš Gerloch, CSc., bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu JUDr. Eliška Wagnerová, 

            JUDr. Jan Kysela, Ph.D., z katedry politologie a sociologie.
            Zleva prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D., moderátor debaty JUDr
            Wintr, Ph.D., a doc. JUDr. Jan Kysela, Ph.D.

            Účastníci panelové diskuse především porovnávali fungování první etapy Ústavního soudu pod
            JUDr. Zdeňka Kesslera a druhé etapy pod předsednictvím JUDr. Pavla Rychetského. „Rozdíl me

            hlavně v entuziasmu. Druhý Ústavní soud je daleko odtažitější, není tak ponořen do kauz, k
            podotkla JUDr. Wagnerová, které její funkční období jako místopředsedkyně soudu vypršelo p
            týdny. Eliška Wagnerová už od devadesátých let pracovala jako asistentka předsedy Ústavníh

            důvodu mohla fungování obou soudů dobře porovnat.
            Děkan Gerloch upozornil na to, že první etapa Ústavního soudu měla pestřejší složení a zas
            řada akademiků, zatímco v dnešní převažují hlavně advokáti. Profesor Gerloch navíc zkritiz

            funkční období ústavních soudců. „Neměl to být soud jednoho prezidenta,“ upozornil s tím, 
            funkční období soudců přesně kopíruje dvě funkční období českých prezidentů.
            Ústavní soudce dnes jmenuje prezident se souhlasem Senátu. Podle profesora Gerlocha by se 

            výběru mělo podílet více orgánů. „Podle mě by bylo daleko lepší, aby soudce jmenovalo více
            orgánů, a to nezávisle na sobě. Optimální model bych viděl při patnácti soudcích tak, aby 
            prezident republiky, tři Senát, tři Poslanecká sněmovna a po třech Nejvyšší soud a Nejvyšš

            nastínil svou představu.
            Profesor Gerloch se na závěr svého vystoupení vrátil snad k nejznámějšímu a také nejkontro
            rozhodnutí Ústavního soudu – v tzv. kauze Melčák. Na konci léta roku 2009 soud podpořil ús

            nezařazeného poslance Miloše Melčáka proti rozhodnutí prezidenta Václava Klause, kterým by
            předčasné sněmovní volby. Melčák zároveň podal návrh na zrušení ústavního zákona o zkrácen
            volebního období sněmovny, z něhož rozhodnutí prezidenta vycházelo. „Je to rozhodnutí Ústa

            které vybočuje z řady. Považuji ho za chybné,“ zdůraznil profesor Gerloch.
            Podle docenta Kysely se teprve ukáže, zda rozhodnutí soudu v kauze Melčák bylo šťastné. Od
            to mohlo odrazit na složení třetí etapy Ústavního soudu. „Druhý Ústavní soud ukázal, že je

            Kysela s tím, že politici v obavě ze ztráty vlastní moci mohou sestavit soud tak, aby byl 
            nim.
            Eliška Wagnerová v reakci na diskusi o rozhodování soudu upozornila, že vždy mohou nastat 

            tom, zda soudci jednali skutečně jen podle práva, nebo se nechali ovlivnit třeba osobními 
            bude diskutovat vždy,“ pokrčila rameny bývalá ústavní soudkyně.