Hledáme učitele do pralesní sborovny v Kamerunu

2. 5. 2012; autor: Helena Stinglová; foto: Jan Mastník, Martin Mikeš; rubrika: Rozhovory & portréty

Když se Martin Mikeš chce v horském mlžném lese ve středoafrickém Kamerunu připojit k internetu, musí vztyčit dlouhý kůl, na jeho vrchol přilepit USB klíčenku s mobilním internetem a počkat, až se roztáhnou mraky. Až pak může tento student ekologie na Přírodovědecké fakultě UK napsat do pražské redakce i-Fora o tom, jak pokračuje výstavba školy v rámci projektu Kedjom-Keku na záchranu horských mlžných lesů.

Proč jste se rozhodl začít stavět v Kamerunu školu? Co je cílem vašeho snažení?

Chceme dát místním dětem i dospělým vzdělání: naučit je číst, psát, počítat, ale také inovovat hospodářské postupy, jimiž horští farmáři doslova drancují místní mlžný les. Věřím, že člověk, který si nedovede spočítat – když to přeženu –, kolik je pět a pět, nedohlédne ani, jak zasáhne do prostředí, v němž žije, když vypálí takovou a takovou plochu lesa. Vzděláváním bychom chtěli pomoci chránit zdejší prostředí i endemické druhy, které tu žijí.

Můžete popsat, jak vypadá místo, kde školu stavíte?

Působíme v pohoří Bamenda Highlands na severozápadě Kamerunu v unikátním prostředí horského mlžného lesa. Stavební parcela se nachází v horské čtvrti Abongphen, kterou společně spravují dvě vsi obývané většinovým lidem Kedjom a menšinou muslimů. Lidé, kteří žijí přímo v horách, dřou na poli a nemají kdovíjak luxusní život. Škola je prvním krůčkem ke zlepšení jejich občanské vybavenosti. Jinak je tu moc krásně, jeden náš český host dokonce říkal, že mu rozestavěná škola připomíná chalupu v Orlických horách.

Kdy by měla být škola hotová?

Stavbu plánujeme dokončit už v květnu. A kdyby se snad všechno mělo protáhnout, ať už kvůli začínajícímu období dešťů, které z každého pracovního dne ukrojí několik hodin, nebo z jakéhokoli jiného důvodu, jsem ochotný tu zůstat, aby škola do září stála a mohla se letos na podzim rozjet výuka.

Pro jak staré děti školu stavíte a kolik by jich do ní mělo začít chodit?

Hodláme začít úplně od začátku, naše malotřídka uvítá prvňáky, druháky a třeťáky. Odpoledne pak přijde čas pro ty z jejich rodičů, kteří budou mít zájem si vzdělání doplnit. Máme tři třídy, do každé by mělo nastoupit patnáct školáků.

Pro školu nyní hledáte učitele. Co by měl člověk, který chce jet do Kamerunu vyučovat, splňovat?

Plnou pralesní sborovnu, když to tak nazvu, bychom měli mít ve třech lidech. Jednoho kantora už máme, hledáme další dva. Měli by to být dobrovolníci, kteří studují nebo absolvovali učitelství pro odpovídající stupeň. Musejí umět anglicky a alespoň u jednoho budeme chtít i francouzštinu, protože Kamerun je vedle Kanady jedinou zemí na světě, která je takto bilingvní. Uvítáme ostatně i cizince, nejen Čechy a Slováky. Případný kurz zdravotní pomoci bude další plus.

Zájemce či zájemkyně by pak měli být ochotní strávit v afrických horách alespoň šest měsíců, ještě lépe však celý školní rok. Hradí si letenku a očkování, pobyt a jídlo platíme my. Naše nové spolupracovníky zaškolíme pro práci v tropické Africe. Čeká je mimořádně pestrá škála nových zážitků.

Jak se spolupracuje s místními lidmi? Co říkají na to, že se jim v jejich sousedství usídlila skupina cizinců, kteří tam cosi budují? Naši přímí sousedé jsou nadšení, většina z nich se nikdy nedostala k možnosti vzdělávat se ve škole. Chodí nás navštěvovat, ptají se, jak jde práce kupředu, občas nám nosí také dárky, třeba plástve medu lesních včel. Jiné to je pod horami s některými politiky a vyššími úředníky s rozhodovací pravomocí. Ale to víte, obyčejní lidé se všude na světě snadno domluví, na pány s kulatými razítky musíte mít strategii.

Pomáhají místní při stavbě školy? Kolik lidí vlastně na stavbě školy pracuje?

Ano, nejsme tu sami. Kromě našich českých přátel, kteří za námi přijíždějí ať už kvůli přírodovědnému výzkumu, nebo na kratší dovolenou, máme také místní spolupracovníky, které si domlouváme podle aktuální potřeby. Když vedle dělníků započítám třeba také automechanika Tituse nebo nepostradatelného rádce a přítele Ernesta Vunana, hovoříme o patnácti až dvaceti lidech, se kterými jsme se poznali díky práci.

Co má udělat člověk, který by chtěl přispět na stavbu školy nebo na záchranu horského mlžného lesa?

Možností, jak pomoci, je celá řada. Lidé mohou našemu projektu a horalům v Bamenda Highlands pomoci zasláním peněžní částky. Číslo našeho transparentního účtu je 2323232307/5500. Každý si může na internetu prohlédnout, zda už jeho příspěvek na sbírkové konto dorazil. Lidé si mohou také zakoupit různé věci – fotografie, africko-českou módu nebo náušnice, utržené peníze jdou pak přímo na stavbu školy. Nejlepší bude, když si zájemci o produkty otevřou náš web www.kedjom-keku.com nebo facebookové profily Kedjom-Keku a African-Czech Fashion a objednají si, co se jim líbí. Pokud to zrovna máme na skladě, neprodleně jim věci pošleme.

Jak nákladná je výstavba školy v Kamerunu?

Dosud jsme proinvestovali zhruba tři sta padesát tisíc korun. Máme základy a dřevěnou konstrukci školní budovy. Teď se chystáme nakoupit zinkovou krytinu na střechu. K tomu potřebujeme dalších sto čtyřicet tisíc. Díky dobrovolnické práci našich českých architektů, díky dlouholeté znalosti místního prostředí i díky naší neustálé přítomnosti na samotné stavbě budujeme školu velice levně, dokonce levněji než řada velkých a zavedených humanitárních organizací.

V rámci projektu má vzniknout v Kamerunu i vědecké středisko. Na které oblasti výzkumu by se mělo specializovat?

Zázemí pro vědce je součástí stavby, výzkumníci budou mít vyčleněnu jednu místnost o stejných rozměrech, jaké mají jednotlivé třídy nebo zázemí pro kantory. Výzkum odlesňování i fragmentace lesního porostu chceme vést multidisciplinárně, takže se budeme zajímat nejen o ekologické dopady tohoto procesu, v oblasti bychom rádi spustili také geologický, ale i sociologický a etnografický výzkum.

To, že v Kamerunu postavíte školu, jste slíbil jednomu z místních obyvatel. Dáváte teď i další sliby? Chcete po dostavbě školy pokračovat v podobných projektech?

Další konkrétní sliby zatím nepadly. Teď se soustředíme na školu, a až bude stát, máme v plánu pomoci místním rozvinout, co už sami umějí, a to tak, aby nemuseli k obživě využívat jen les. Mám na mysli například zřízení šicí dílny, kde budou moci vyrábět tradiční oděvy. Ty prodáme v Evropě přes náš e-shop a získáme tím další peníze pro komunitu i na provoz školy. Podobně bychom chtěli zřídit chov krycetomyší na maso. Zatím v oblasti snů je případná kamerunská restaurace v Praze a třeba na oplátku česká v některém z větších kamerunských měst. Ale sny se, jak vidíte, plní. Škola v horách, to byl nejprve také jen sen.

Martin Mikeš založil občanské sdružení, aby zachránil lesy v Kamerunu

Jak pomoci Africe? Třeba koupí coolichu