7. srpna 2012

Debut studentky historie Marie Michlové vznikal osm let. Stojí ale za to

7. 8. 2012; autor: Lucie Kettnerová; rubrika: Studenti

Nakladatelství Torst označilo román Smrt Múz třiadvacetileté autorky Marie Michlové za nový prozaický debut zásadního významu, který v současné české próze nemá obdobu. Protože Marie je studentkou 1. ročníku navazujícího magisterského studia oboru historie na Filozofické fakultě UK, rozhodlo se i-Forum o její tvorbě zjistit víc.

Knihu jste prý připravovala dlouhých osm let. To jste ale musela být teprve na střední škole...

Když jsem začala psát, bylo mi tehdy čerstvých patnáct.

Chtěla jste „jen“ napsat knihu, nebo jste hned měla i téma knihy?

Hned jsem věděla, o čem budu psát. Téma tedy nijak nezrálo. Byl to stejný scénář jako se všemi předchozími romány. Román Smrt Múz je totiž můj jediný vydaný román, ale psala jsem už od raného dětství, takže v šuplíku mám více knížek. Knihu jsem postupně doplňovala a vylepšovala a to mi zabralo právě těch osm let.

V románu se vyskytuje mnoho historických postav a reálií. Ty jste ale přece jako patnáctiletá znát nemohla.

Kvůli historickým faktům jsem si musela dělat vlastní badatelský výzkum. Tuto fázi knihy jsem tedy dodělávala až při studiu vysoké školy, jako středoškolačka jsem samozřejmě takový přehled neměla. Nejdříve tedy vznikla fikce a postupně jsem doplňovala historické pozadí.

Jak se kniha během osmi let proměňovala?

Asi jako většina spisovatelů jsem měla několik verzí. Zatímco obvykle je jich kolem deseti, já jsem jich vytvořila kolem padesáti. Chtěla jsem totiž, aby příběh co nejvíce odpovídal tomu, jak si myslím, že to s historickými postavami skutečně bylo.

Bc. Marie Michlová je studentkou 1. ročníku navazujícího magisterského studia oboru historie na Filozofické fakultě UK. V současnosti pracuje na diplomové práci na téma Hidalgo aneb životopis Johna Gibsona Lockharta. Právě John Gibson Lockhart je hrdinou románu Smrt Múz.

Vaši prvotinu vydalo nakladatelství Torst. Jak došlo k této spolupráci?

Přes maminku se znám s básníkem Michalem Černíkem, takže jsem mu svoji knihu ukázala a chtěla jsem znát jeho názor. Jemu se to líbilo a řekl, ať to zkusím někde vydat, že tím určitě nic nezkazím. Poradil mi, abych se obrátila na několik nakladatelství, mezi nimi byl i Torst. Přitom na Torst jsem zrovna moc nesázela, protože jsem měla pocit, že vydávají spíše jiný typ literatury. A nakonec právě tady jsem uspěla.

Jak jste musela ještě do knihy zasahovat?

Řekla bych, že minimálně. Naštěstí mi neřekli, abych škrtla celou kapitolu, když je to tak tlusté, dokonce ani žádnou větu mi neškrtli. Trochu jsem se toho původně bála, protože jiní nakladatelé mi řekli, že je to sice dobré, ale měla bych to zkrátit na půlku. Což ovšem u tohoto pojetí nešlo.

O čem kniha podle vás hlavně je?

Každý čtenář si v ní najde něco jiného. Myslím, že může čtenáře zaujmout jak nevšedním přístupem k této tematice, tak spoustou zajímavých historických informací, z nichž některé byly zveřejněny vůbec poprvé. Pro mě je hlavně o literatuře. Zjednodušeně by se dalo říct, že je to tragikomedie z první poloviny 19. století ve Skotsku.

Nakolik jsou vaše postavy historicky věrné a nakolik jste si dovolila fabulovat?

Ve srovnání s „průměrným“ spisovatelem historického románu jsou fabulace absolutně minimální. Dokonce i citáty jsou inspirované skutečnými výroky osobností, ne vždycky jsou to samozřejmě přesně přepsané věty z jejich deníků nebo korespondence. Ale snažila jsem se číst autobiografické prameny stále dokola, abych do sebe dostala jazyk a způsob myšlení. V momentech, kdy mi přímé citace chyběly, jsem byla docela dobře schopná napodobit jejich styl.

Které historické postavy čtenář v románu potká?

Hlavní postavou je Walter Scott a dále jeho kroužek, kam patří jeho zeť John Gibson Lockhart, kterého jsem si vybrala za námět své diplomové práce, či James Hogg a Benjamin Disraeli, pak jsou to malíři a literáti jako Victor Hugo, Byron nebo Delacroix.

Kam až jste musela cestovat za prameny?

Dvakrát jsem vyjela do Británie. Měla jsem přesně seznam toho, co potřebuji, k tomu jsem navíc natrefila na něco neplánovaného. Dneska si může člověk stáhnout ale i starší prameny přímo přes internet, to je obrovská výhoda.

Měla jste i svého odborného poradce?

Obrátila jsem se přímo na zahraniční „scottology“, kteří se touto postavou a obdobím první poloviny 19. století zabývají, a konzultovala jsem s nimi pohled na rodinné vztahy, které mě zejména zajímaly. Tato témata ale z žijících odborníků do hloubky nikdo moc nezkoumal. Když jsem se po několika letech dopátrala konečně jedné starší profesorky, tak mi přiznala, že můj výzkum je v této fázi mnohem hlubší než její.

Pracujete v tuto chvíli na nějaké další knížce?

Beletrii žádnou připravenou nemám, o nějakých tématech už ale uvažuji. Ve stejném týdnu jako román však vyšla i odborná publikace Protektorát aneb česká každodennost 1939-1945, která vznikla na objednávku, a nyní pracuji na jejím pokračování, tentokrát se budu věnovat 1. světové válce.