Rudolf II. byl nadšený přírodovědec a sběratel. Nově objeveného blbouna musel mí ****************************************************************************************** * Rudolf II. byl nadšený přírodovědec a sběratel. Nově objeveného blbouna musel mít ****************************************************************************************** Dronte mauricijský alias dodo neboli blboun nejapný patřil k nejznámějším členům zvěřince II., od jehož narození letos uplynulo 460 a od úmrtí 400 let. O druhu ptáka, který vyhynul co se setkal s evropskými mořeplavci, se toho napsalo hodně, málo se však ví, že sehrál dů prosazování Darwinovy teorie evoluce. I o tomto tématu hovořil ornitolog Dipl.-Biol. Jiří jenž je členem doktorské komise katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK a vědeckým prac muzea. Jak Rudolf II. doda získal? O tom se přímé záznamy v archivech zatím nenašly. Bohužel se ani neví, kdo přesně ho z ost přivezl. Rekonstrukce, kterou jsem prováděl, ukazuje, že se sem dodo dostal pravděpodobně 1608. V roce 1609 už byl mrtvý, protože se v tomto roce ocitl v katalogu Rudolfových vycpa K Rudolfovi se tedy dodo dostal už vycpaný, nebo ještě živý? Není to úplně jasné, pravděpodobně se sem dostal ještě živý. Myslíme si to z toho důvodu, obrazy Rudolfova doda. Jeden zobrazuje doda mladého, druhý staršího. Neexistují žádné dokl by Rudolf měl dva tyto ptáky. Spíš se sem dostalo jedno živé zvíře, chvilku zde žilo a pak zahrnuto do sbírek jako vycpanina. Co všechno ornitologové vědí o tomto zvláštním ptákovi, který krátce poté, co byl objeven, O podobě i způsobu života doda se stále živě diskutuje, důležitou roli v těchto debatách h Rudolfa II. Pták byl dlouho známý jenom z pár obrázků a z velmi neurčitých popisů námořník objevili holandští mořeplavci, kteří o něm v roce 1598 přivezli zprávy do Evropy. Běžně se dodo zobrazoval jako tlustý neforemný pták. Všechna stará vyobrazení doda jsou al překreslována podle vyobrazení doda Rudolfa II., kterého opakovaně maloval Roelandt Savery Savery ale doda namaloval až podle vycpaniny a vycpávači rudolfínské doby přeci jen neuměl pěkně jako dnešní preparátoři. Domnívám se proto, že Rudolfův dodo byl jednoduše „přecpaný tvrdilo, že dodové byli těžkopádní ptáci, kteří sotva chodili. Před pár lety ale jeden kol nalezených kostí usoudil, že ptáci museli být daleko štíhlejší a mrštnější, což potvrzují pozorování. Dodo patřil mezi holuby, z čehož se dá usuzovat, čím se živil. Dodové byli především býlož pravděpodobně se živili plody rostlin. Nelze ale vyloučit, že si přilepšovali i různými ži ostrovech přeci jen nebývá tolik potravy, takže druhy, které tam žijí, bývají tlačeny k to všeličíms. Tohle už jsou ale spekulace, přímé doklady o tom nejsou. Jak přišel dodo neboli také blboun nejapný k tak hanlivému pojmenování? Vyplývá to z psychologie celé tehdejší doby. Dnes se na toho, koho zabijí, pohlíží jako na na oběť. Ovšem tehdy, když se někdo nechal zabít, tak byl pro přeživší jen hlupák. Tohle z zabíjet docela jednoduše, a proto si vysloužilo takové jméno. To, že se nechal snadno lovit, tedy zapříčinilo, že tak krátce po svém objevení vyhynul? O tom, kdy přesně vyhynul, se my ornitologové stále dohadujeme. Já si myslím, že to bylo u třicátých let 17. století. Tedy zhruba třicet pět let po tom, co ho Holanďané objevili. Da že to bylo až roku 1661, další říkají, že dodo mohl existovat až do konce 17. století. Pra že vyhynul rychle po svém objevení, a z toho plyne i příčina jeho zániku. Dodo, který byl se dal velmi jednoduše lovit, takže ho hladoví námořníci asi velmi rychle vylovili. Tím se názvu… Navíc námořníci potřebovali hodně dřeva na opravy svých lodí, rychle proto vykáceli v nížinných polohách, a doda tak připravili o místo, kde žil. Dodové tím mohli přijít i o Dočetla jsem se, že se dochovala i jiná pojmenování pro doda, která ho označovala jako ptá masem... O tom, že měl dodo nevhodné maso pro jedení, se hodně píše. Jeden kolega si dal tu práci a znění daného sdělení a ukázalo se, že tam nebylo napsáno, že měl nechutné maso, ale že měl se muselo déle vařit. Někdo to prostě špatně přeložil, a tak tato fáma vznikla. Jaké další neobvyklé tvory měl Rudolf II. ve svém zvěřinci na Pražském hradě? Co měl ve svém zvěřinci, víme díky tomu, že si nechával řadu svých zvířat malovat. Nedávno obrazech jeden z kolegů určil vzácného kaloně, který je endemickým druhem z ostrova Mauric endemitem i dodo. To naznačuje, že se Rudolf dostal k nějaké zásilce živých zvířat z Mauri byl dobrý přírodovědec, zajímal se i o exotickou přírodu, což tehdy moc lidí nedělalo, zře vyhledával, co nového se dostalo do Evropy, a žádal, aby mu to bylo přivezeno. Pocházejí kosterní pozůstatky, které má ve svých sbírkách Národní muzeum, z Rudolfova doda Máme tady celkem čtyři kosti doda. Tři kosti z nohy dostal od Britského muzea tehdejší řed muzea Antonín Frič v roce 1868 k padesátiletému výročí založení instituce. Čtvrtou kostí je horní čelist zobáku, kterou náhodou v roce 1847 objevil v nepopsaných a v materiálech Národního muzea kurátor August Corda. Jak se kost do muzea dostala, zatím ale neví. Když bylo muzeum v roce 1818 založeno, dostalo do vínku několik darů. Mezi nimi byla nepopsaná zvířecí sbírka hraběte Hartiga, kterou muzeu věnoval jeho syn. To je sice od smr dlouhá doba, jisté propojení by tam ale bylo. Z doda se stalo obecně známé až téměř mytické zvíře. Proč to potkalo zrovna tento druh, kd té doby vyhynula i řada jiných zvířat? Příliš se neví, že dodo sehrál docela důležitou roli v teorii evoluce. Oficiální křesťansk že svět je dokonalý a skládá se z přesně vymezeného počtu druhů, které nesmí vyhynout, pro zhroutil. Do toho ale paleontologové začali objevovat tak fantastické nálezy kosterních po že nešlo tvrdit, že to jsou jen nějaké druhové modifikace. Vedly se kvůli tomu obrovské di nakonec bylo, že se uznalo, že jisté druhy skutečně existovaly, ale vyhynuly „dávno“, ješt biblickou potopou. Do toho všeho se najednou začaly objevovat kosterní pozůstatky doda, kt v 17. století, tedy „nedávno“, a celá křesťanská teorie se znovu rozpadla. Darwinův spis o roku 1859, první kosterní nálezy doda se objevily jen pár let poté a pomohly tak prosazení V roce 2012 si připomínáme 460 let od narození císaře Rudolfa II. a zároveň 400 let od jeh připomenout s řadou článků tematické rubriky časopisu i-Forum [ URL "http://iforum.cuni.cz