Marie Michlová, red. • foto: red. • 16. listopadu 2012

Dnešní studenti jsou bez zájmu, říká posluchačka historie

Ačkoliv se na svou profesi historičky Marie Michlová teprve připravuje, už má za sebou vydání dvou úspěšných knížek. Svůj literární talent projevila i při svém pohledu na spolužáky. Najdete se v tom, nebo vy takoví nejste?

Maxík

Domnívám se, že za většinou problémů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy stojí nezájem velké skupiny posluchačů o obor, který studují. Navštěvovala jsem přednášky historiků, filozofů, archeologů či anglistů a všude to bylo stejné – otrávené obličeje, zívání, čmárání po sešitě, na monitoru notebooků se střídá e-mail se sociální sítí. Jistě, člověk by mohl vinit pedagoga z neschopnosti udržet si pozornost, ale pakliže by měli studenti o předmět zájem, nepochybně by se o něm bavili alespoň o přestávkách a pod lavicí by si místo bulvárního tisku četli odbornou literaturu. Přitom lidé se na FF nehlásí proto, že po jejím absolvování snadno najdou zaměstnání nebo tak získají akademický titul bez jakékoliv práce. Ne, hlavní motivací by podle všech logických důvodů měl být pro studenty FF zájem o obor, na tuto akademickou půdu by je mělo přivést nadšení pro filozofii, fascinace historií nebo touha naučit se mrtvý jazyk.

Ještě v posledním ročníku gymnázia jsem si představovala studenty FF jako mimořádně inteligentní a intelektuální skupinu lidí, jejímž primárním koníčkem je obor studia. Očekávala jsem historiky, pro něž je otázka poválečného vývoje Československa důležitější než to, co budou mít dnes k svačině. Myslela jsem si, že studenti s pootevřenými ústy naslouchají profesorům a po přednášce se zvedne les rukou nadšenců, které zajímají další detaily. V neposlední řadě jsem doufala i v trpělivé učitele, kteří během konzultací odpovídají na dotazy, na něž se nedostalo během vyučovací hodiny. Průběh cvičení v mých představách připomínal britský parlament, v němž dvě strany vášnivě debatují.Bc. Marie Michlová je studentkou FF UK

Bc. Marie Michlová je studentkou FF UK

Mýlila jsem se. Nezájem studentů o vlastní obor je občas natolik výrazný, že má člověk pocit, jako kdyby se sem tito mladí lidé dostali za trest. Jejich lhostejnost se pak zčásti přenáší i na učitele, unavené z toho, že minimálně polovina studentů neplní své povinnosti, a pokud ano, tak v nedostatečné kvalitě a zásadně po termínu. Z vysokoškolského učitele, který by měl být v ideálním případě spíše kolegou a přítelem, se stává středoškolský profesor krotící rozjařené výrostky. Dotazy, které se na jeho hlavu snáší, se týkají zejména atestací a toho, co již bylo řečeno v době, kdy dotyčný nedával pozor. Na podnětné otázky a kultivovanou diskusi nezbývá čas.

To všechno se bohužel netýká jen českých studentů. I mládež, která přijela ze zahraničních univerzit, kupodivu prokazuje stejný „entuziasmus“. Znuděné „Ach jo…“ jsem už slyšela anglicky, francouzsky, španělsky, německy, finsky, polsky, rusky, slovensky či maďarsky. Jeden řecký student sice určitý typ nadšení projevil, ale tím, že bezostyšně skákal všem učitelům do řeči během přednášek, se všemi se dělil o své banální myšlenky a při každém pokusu jej utišit se jen hlasitě rozčiloval. Získat pozornost přítomných se mu ale bohužel dařilo mnohdy lépe než učitelům. Ale i profesor, který by se při přednáškách choval jako pouliční bavič, by studenty určitě začal brzy nudit.

Občas nějaký student sice projevil o něco zájem i při hodině a na zkoušku přinesl úctyhodný seznam přečtené literatury, ale mimo školní budovu se o tomto tématu vůbec nechtěl bavit, všechno pro něj skončilo, jakmile složil zkoušku nebo dopsal diplomovou práci. Entuziasmus se nedá měřit počtem knih ani objemem napsaných prací (ačkoliv oboje leccos napoví), skutečný entuziasmus odhalí i jediné slůvko, které mimoděk vyklouzne z úst nadšence při přednášce, například „Maxík“. Oním Maxíkem byla myšlena osoba, již ostatní nazývají Maximilienem Robespierrem. Všichni, kdo v tu chvíli dávali pozor, se rozesmáli a já si vzpomněla na svého „Waltíka“ a blaženě se usmála, má naděje ve studenty zamilované do historie a historických aktérů se vrátila!

Bc. Marie Michlová je studentkou 2. ročníku navazujícího magisterského studia oboru historie na FF UK. V současnosti pracuje na diplomové práci na téma Hidalgo aneb životopis Johna Gibsona Lockharta. Právě John Gibson Lockhart je hrdinou nedávno vydaného románu Smrt Múz.

Poznámka autorky:

„Jedná se o úvahu, která vznikla na základě subjektivní zkušenosti v rámci bakalářského studia a nereprezentuje názor všech studentů historie. Cílem nebylo kritizovat studenty a pedagogy Filozofické fakulty jako celek, článek nekritizuje ani tu část studenstva, která neprojevuje zájem o svůj obor - cílem článku bylo pouze poukázat na toto téma. Tento text je psán jako fejeton, nikoliv jako seriózní vědecká studie, proto neobsahuje všechny aspekty problematiky.“





Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Kontakty

REDAKCE
E-mail: forum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.