Monografie o lýkožroutovi uvádí na pravou míru mediální mýty ****************************************************************************************** * Monografie o lýkožroutovi na Šumavě uvádí na pravou míru mediální mýty ****************************************************************************************** Na Šumavě by se měl ochraňovat celý ekosystém, nejenom vybrané druhy. Tento přístup prosaz RNDr. Pavla Kindlmanna, DrSc., pracovníka Přírodovědecké fakulty UK i Akademie věd ČR v mo Šumavy, lýkožrout a ochrana přírody. „Téma lýkožrout a Šumava bylo loni hodně mediálně probírané. Když jsme viděli, jak zkresle se o tomto problému objevují, řekli jsme si, že by bylo dobré vydat publikaci, která se té věnuje vědecky,“ nastínil profesor Kindlmann okolnosti, za jakých monografie, již vydalo n letošního roku Nakladatelství Karolinum [ URL "http://www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.j include=podrobnosti&id=222917&zalozka=1"] , vznikla. Více než čtvrtinu území Národního parku Šumava tvoří krajina, která je člověkem dlouhodobě nedotčená. Jde převážně o horské smrčiny v nejvyšších nadmořských výškách, o podmáčené smr rašeliniště. „Tyto lokality by se měly nechat samovolnému vývoji; přežily tisíce let bez z a není proto důvod, proč jim diktovat, jak se mají ode dneška vyvíjet,“ podotkl profesor K připomněl, že kůrovcové kalamity po zhruba pěti letech samovolně ustupují. To se ukazuje i síla škůdce pomalu slábnout. Podle profesora Kindlmanna by se kolem těchto „bezzásahových zón“ měla vytvořit tzv. náraz kam by se měli muži s motorovými pilami i nadále pouštět, aby zlikvidovali napadené smrky škůdce dál do hospodářských lesů. „V nárazníkových oblastech je třeba kácet a zároveň sáze které do nižších, avšak nikoli těch nejvyšších nadmořských výšek na Šumavě patří a které l vysvětlil. Naopak v „bezzásahových zónách“ by se podle profesora Kindlmanna nemělo kácet vůbec. Daný vážně naruší. A kácení nepostihne jen často v médiích zmiňovaného kriticky ohroženého tetř život i dalších organismů, které se v dané oblasti vyskytují. Tým profesora Kindlmanna porovnal prostředí zdravého lesa, pak lesa, jenž je napadený škůd se v něm, a lesa napadeného a káceného. Výsledky výzkumu ukázaly, že ve vykácených lesích od zdravých či nekácených lesů – dochází k velkým rozdílům mezi denními a nočními teplotam světelné podmínky. Tak výrazné změny prostředí pochopitelně ovlivní i rostliny a živočichy oblastech a dojde ke změně ve složení druhů. Proto by to měli být vždy odborníci, kdo bude zasahovat do ekosystému. Tým profesora Kindlmanna v úvodu monografie také upozorňuje na to, jak malé povědomí o mod ochrany životního prostředí v České republice je, a proto se této problematice detailně vě Profesor Kindlmann se snaží veřejně prosazovat myšlenku, že je důležité ochraňovat celý ek některé druhy v něm. „Tím, že chráníme ekosystém, chráníme i konkrétní druh, který tam žij Šumavy to je třeba tetřev hlušec, orchidej bradáček srdčitý nebo střevlík Ménétriesův,“ up je také celosvětově rozšířený princip, který dnes vědci v ochraně přírody uplatňují, a pod Kindlmanna by se takto mělo postupovat i v případě Šumavy. Publikaci Lesy Šumavy, lýkožrout a ochrana přírody je možné zakoup [ URL "http://www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrob Monografie se obrací se na širokou škálu čtenářů od poučených laiků, přes politiky a