Kandidáti na prezidenta diskutovali na Univerzitě Karlově ****************************************************************************************** * Kandidáti na prezidenta diskutovali na Univerzitě Karlově ****************************************************************************************** Šest kandidátů na post prezidenta přijalo pozvání rektora Univerzity Karlovy, katedry mezi IPS FSV UK a Prague Security Studies Institute a přišlo 28. listopadu na akademickou půdu problematice bezpečnosti a zahraniční politice. Rektor Univerzity Karlovy prof. Václav Hampl v úvodu posluchače upozornil, že veřejné vyso apolitické, což znamená, že univerzity nemají stranit žádným konkrétním politickým stranám ani je propagovat. „První přímá volba prezidenta v naší zemi je však věc, která je velice proto když jsem byl osloven naším dlouhodobě spolupracujícím partnerem Prague Security Stu s návrhem uspořádat odbornou debatu na téma, které se na univerzitě dlouhodobě provozuje, že uspořádání takovéto věcné debaty je právě tou veřejnou službou, kterou je univerzita po poskytovat,“ uvedl rektor. Odbornost debaty byla garantována katedrou mezinárodních vztahů Aby byla zajištěna politická nestrannost, byli pozváni všichni adepti na prezidentský úřad posluchárny Univerzity Karlovy nakonec podle svých časových možností dorazili Mgr. Jiří Di Ing. Jan Fischer, CSc., Táňa Fischerová, Karel Schwarzenberg, MUDr. Přemysl Sobotka a Ing. CSc. Téměř dvouapůlhodinová diskuse měla přesně danou formu. Všem kandidátům bylo určeno deset z nichž pět položili moderátoři setkání, čtyři směřovaly od studentů v publiku a závěrečná vyhrazena pro rektora Univerzity Karlovy prof. Václava Hampla. Na odpovědi měli kandidáti vteřin, čas byl sledován digitální časomírou. V původním plánu diskuse bylo doplnění vždy podotázky pro každého účastníka, z časových důvodů se však od tohoto scénáře muselo v průb upustit. V úvodním kole odpovědí měli kandidáti na post prezidenta představit svou vizi bezpečnostn politiky. Všichni se shodli na tom, že prioritou jsou pro Českou republiku vztahy se souse které by nám mohly být rovněž inspirací, jak se vyrovnávat s ekonomickou krizí. Druhá otáz představě o formě politické integrace a diskutující se dotkli jak problematiky zavedení ba propustnosti hranic. Třetí otázka byla položena studentkou FSV, kterou zajímalo, jaké má ČR prostředky k zajišt energetické bezpečnosti. Proti jaderné energii se důrazně postavila Táňa Fischerová, která preferovala obnovitelné zdroje energie. V jádru nevidí potenciál ani Jiří Dienstbier, kter stávající elektrárny dožít a vydal se raději cestou nových technologií a menších zdrojů. N si myslí, že Česká republika má pro využívání jádra dobré podmínky, a měl by nastat čas, a solárním šílenstvím. Pro jádro by byl i Jan Fischer, který souhlasí s dostavbou  Temelína. se nebojí ani Přemysl Sobotka, i když, jak uvedl, jako rentgenolog ví, jak může záření ško jaderné energie je pro příštích dvacet let nezbytné i pro Karla Schwarzenberga.   Další dotazy se zaměřovaly na vztah České republiky a USA, priority v české armádě, posíle konkurenceschopnosti českých firem na zahraničních trzích, disonanci ve vztahu prezident–p postoje k lidským právům či vztah Evropské unie k bankrotujícím zemím jižní Evropy. Poslední otázku mohl účastníkům diskuse položit rektor UK Václav Hampl, jehož zajímalo (ne diskuse odborná, přece jen se odehrávala v samém srdci Univerzity Karlovy), která kritéria prezidenty byla rozhodující při udělování státního vyznamenání za vědu, výzkum či vzdělání Jak odpověděli jednotliví kandidáti? Jiří Dienstbier: „Prezident by měl ocenit vynikající osobnosti z různých oblastí společens Samozřejmě vědci, ale i lidé, kteří se věnují vzdělání a pomáhají tomu, abychom byli kulti vzdělanou společností, si ocenění také zaslouží. A zaslouží si i slušné financování.“ Miloš Zeman: „Prezident, ať už to bude kdokoliv, by s výjimkou sportovců měl ocenit až lid vyššího věku, protože obvykle až tak od šedesáti let je za nimi vidět nějaká konkrétní prá ohledu na to, jestli jsou to vědci nebo jiní. Pokud by Baťa neměl vysokou školu, ocenil by člověka, který vysokou školu má, ale v životě nic pořádného nedokázal. Karel Schwarzenberg: „Nejsem toho názoru, že pouze ve věku stařeckém by měl člověk získat některých výsledků bylo dosaženo i lidmi mladšími, tak jako hrdinové jsou někdy mladí. Čes spíše ocenil nějaký grant, než když mu dáte metál.“ Táňa Fischerová: „Je vždycky radostí, když má společnost dostatek lidí, kterých si může vá odborné, tak morální stránce, protože to není vyznamenání jen pro toho konkrétného člověka také známka pro společnost, že má koho si vážit a že má určité vzory. Postrádám trochu dis být ocenění jen za odbornou činnost, nebo jestli to má být současně osobnost mravní. Já os přikláněla k tomu, že by to mělo být spojené.“ Přemysl Sobotka: „Vyznamenání je jedna z krásných pravomocí prezidenta republiky a myslím porevoluční toho využívali. Máme za sebou historii druhého a třetího odboje, máme za sebou sportovců, umělců... V tomto trendu bych já bez ohledu na věk pokračoval.“ Jan Fischer: „Jsem rád, že máme takové osobnosti ve vědě a výzkumu, které byly vyznamenány jsou formáty nejen tuzemské, ale znají je i v cizině. Dovedu si představit, že by vyznamen i o něco víc. Rozhodně bych je nelimitoval věkem, to nepovažuji za dobré. Při posledním oc postrádal větší počet žen, čímž však nevolám po nějaké pozitivní diskriminaci.“ Modrá posluchárna UK, která byla zaplněna do posledního místa, odměnila účastníky debaty p zážitky si pak studenti ještě vyměňovali v hloučcích na chodbách nebo ve studentském klubu budovy.