Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha – Projev rektora UK prof. V. Hampla 17. listo ****************************************************************************************** * Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha – Projev rektora UK prof. V. Hampla 17. listopadu ****************************************************************************************** Vážený pane kardinále, vážení představitelé církví, vážená paní doktorko Kavalírová, kolegové rektoři a děkani, představitelé dalších institucí, dámy a pánové, a dovolte mi ještě připojit – s pocitem úcty a respektu k těm, kteří tu dnes již nemohou b pozůstalí, neboť těmi jsme se ve vztahu k obětem totalitních režimů stali vlastně všichni ve chvíli, nesklonili, nerezignovali, nepodlehli slabosti a malověrnosti, zachovali si svoji vnitřní a svobodu – a zaplatili svými životy a svými osudy vlastně i za ty naše. Za každé svobodné za každou svobodně vyslovenou myšlenku, za každý projev tohoto nikoli samozřejmého a i jej vykoupeného svobodného života. Pro akademickou půdu našich univerzit a vysokých škol (za které jsem byl pozván tu nyní ho svoboda nepostradatelnou podmínkou jejich smysluplné existence. Proto si ji dnes připomíná ty, kteří podstoupili nejvyšší oběť, aby nám ji mohli vložit do mnohdy nejistých, ale věří dychtivých a dobrými úmysly vedených rukou. Našich rukou, v nichž jsou nejen naše vítězstv ale především naše naděje a naše odpovědnost. Naše existenciální i spirituální ukotvení a bez nichž by z definice úrodná akademická půda rychle zplaněla a přestávala vydávat kultiv osvobozeného lidského ducha, nespoutaného intelektu a nevymývaného rozumu. Vysoké školy a lidé, kteří je tvořili, byly také oběťmi totalit (ostatně podobně jako círk vysoké školy rovnou zavřeli a studenty a akademiky buď bez soudu popravili, nebo alespoň p nelidských koncentráků. Komunisté vysoké školy zmrzačili a znásilnili. Ale znásilnili je b že se samy do jisté míry staly nástroji komunistické zvůle. Dnešní svobodné školy se od tě samozřejmě zásadně distancují a dělají vše pro to, aby – tak, jak to běžící čas dovoluje – konkrétní křivdy byly pokud možno alespoň zčásti odčiněny. O to víc a naléhavěji ale cítí potřebu už se znova do žádného područí nedostat. Nikdo z nás nechce, aby se takové nebo ob vrátily! Nikdo, kromě těch, které samet z podzimu roku 1989 velkoryse (ve snaze nebýt jako oni) jen ponurého stínu, v němž vyčkávají na svoji další šanci. Je životně důležité nedat další šan se od ideologií a praktik totalitních režimů razantně nedistancovali. Nejen 17. listopadu byli opakovaně studenti a mladí akademici, kdo se stavěli nesvobodě na odpor – bylo to obd v roce 1848, ale i 1948 či po sovětské invazi zaštítěné komunistickou zradou roku 1968. Vy odpovědnost tohoto ducha kultivovat i ve svých současných studentech. Hrozivě rudá na naší scéně začíná znovu zlověstně probleskovat a my bychom neměli být ani barvoslepí, ani trpět amnézií. Směr, do něhož zavedly tuto zemi politické elity, které jsme si v rámci existujíc zvolili, čpí znepokojivě tlejícím odérem návratu do zmutované a zpuchřelé minulosti, který zastavit a v zárodku odmítnout. Abychom si zachovali svoji důstojnost, morální kredit a sm si tato země zachovala svoji důstojnost, kredibilitu a důvěryhodnost. Abychom byli oprávně že v ní žijeme, a ne snad nakonec, otloukáni pragmatickými zájmy krátkodobého zisku a osob živoříme. Toto všechno mě vede k přesvědčení, že se při příležitostech, jako je tato, scházíme nikol abychom si s úctou, respektem a vděčností připomněli význam obětí totalitních režimů – ale abychom sami sobě a možná i tak trochu sobě navzájem slíbili, že nedopustíme, aby jejich o zmarňována. A důležité poselství těchto okamžiků je, že bychom neměli jen vzpomínat (i kdy esenciálně důležitá, a kdo jiný než vysoké školy by o ni měl pečovat), ale především že by následovat! Vím, že to není jednoduché. Ale přeji nám, abychom tuto slušnou šanci pro slušné lidi nepr téhle netriviální cestě se našli a neztratili! Bylo mi ctí i potěšením na tomto shromáždění promluvit. Děkuji vám za vaši pozornost.