Eliška Vozábová – nejstarší česká lékařka ****************************************************************************************** * Eliška Vozábová – nejstarší česká lékařka ****************************************************************************************** Označení „nejstarší česká lékařka“ se Elišce Vozábové dostalo díky tomu, jak vysokého věku dlouho zůstala aktivně činná. Jako příslušnice první generace absolventek lékařské fakulty měla možnost sledovat, jak počet vysoce kvalifikovaných žen zaměstnaných v českém zdravotn několika dalších generací stoupal. Jistě ji to naplňovalo uspokojením. Eliška Vozábová se narodila 26. června 1874 ve středočeských Milčicích nedaleko Sadské. Po starousedlé selské rodiny, o které se ve svých pamětech zmiňoval i známý milčický písmák F Vavák. Měla pět dalších sourozenců a zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že by se její další os mimo rodnou polabskou obec nebo její nejbližší okolí. Do té doby, než ji přesvědčil její s Václav Prášek, profesor kolínského gymnázia, který měl podíl také na budoucí kariéře Bedři aby nastoupila na Soukromé dívčí gymnázium spolku Minerva v Praze. Maturitní zkoušky ovšem jako ostatní „minervistky“ do roku 1908, na pražském Akademickém gymnáziu. Jako vlastní budoucí obor si pod vlivem svého vzoru Florence Nightingale, obětavé ošetřova vojáků z doby krymské války, zvolila medicínu. Vzhledem k obtížím, které provázely studium Rakousko-Uhersku na sklonku 19. století, se jí a jejím kolegyním podařilo zapsat teprve v jako hospitantkám zprvu na lékařské fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity, odkud b univerzitu českou. Absolvovala v létě roku 1904 jako dvanáctá absolventka na české Karlo-F univerzitě, z toho šestá na lékařské fakultě. Ačkoli počet žen zapsaných zde ke studiu sto o pozvolný proces – ještě v předvečer I. světové války nebyly na české lékařské fakultě an Po absolutoriu se Eliška Vozábová věnovala sbírání zkušeností. Působila postupně na pracov se mohla seznámit s problematikou vnitřních chorob, otorhinolaryngologie, duševních chorob a dermatologie. Jako sekundární lékařka absolvovala stáže ve Vídni a v Drážďanech, aby se Prahy stala vedoucí sérologické laboratoře, kde se zabývala výzkumem tuberkulózy kůže. Ved od roku 1910 také soukromou lékařskou praxi. V roce 1914 byla jako první žena v Rakousko-U klinickou asistentkou. Za války působila na dermatovenerologické klinice profesora Vítězsl příznivce vysokoškolského vzdělání žen. Tehdejší student a pozdější významný psychiatr Vla na ni vzpomínal jako na jemnou ženu, vlídnou k pacientům a laskavou k medikům. Po vzniku samostatného Československa se Eliška Vozábová postupně plně soustředila na svou ordinaci a praxi pro nemocenské pojišťovny. Stala se vyhledávanou pediatričkou a gynekolož ale také na poli zdravotnické a lékařské osvěty. Vedle přednáškové činnosti a psaní populá o mateřství, hygieně, pohlavních chorobách či prevenci alkoholismu se nejvýrazněji angažov reforem porodnictví, systému zdravotních pojišťoven a v otázce beztrestnosti potratů. Apolitičnost působení E. Vozábové a pokročilý věk byly patrně hlavními důvody, proč se jí za války i po roce 1948, přes její rodinný původ. O dobových poměrech si možná nečinila vě synovec byl v Milčicích v květnu 1945 z malicherných důvodů udán sovětské kontrarozvědce a chvíli vyreklamován z vlaku, jehož osazenstvo tvořili budoucí vězni sibiřských gulagů. Eliška Vozábová ukončila svou odbornou lékařskou činnost jako „praktická, obvodní a dorost Okresního ústavu národního zdraví Praha 2“ na jaře 1958. I po osmdesátce udržovala písemné mladšími kolegyněmi a kolegy, kteří se na ni často obraceli jako poslední pamětnici prvníc snah českých mediček. Jasnou mysl si podle dochovaných písemností udržela až do nebývale v Zemřela 21. července 1973, necelý rok před svými nedožitými stými narozeninami.