Projev k zahájení mezinárodní konference »Cyrilometodějská tradice v 19. a 20. století, období rozkvětu a snah o umlčení« ****************************************************************************************** * Projev k zahájení mezinárodní konference »Cyrilometodějská tradice v 19. a 20. století, snah o umlčení« ****************************************************************************************** Karolinum, 3. června 2013 Vážený pane ministře, Vaše Eminence, Rectores Magnifici, Spectabiles, Honorabiles, milí st hosté, dámy a pánové, sešli jsme se dnes na tomto místě, ve velké aule staroslavného Karolina, ke slavnostnímu z mezinárodní konference, která se koná v širokém rámci oslav významného jubilea – výročí př a Metoděje na Moravu na jaře roku 863. Tomuto 1150. výročí je v naší společnosti právem vě pozornost. Jeho význam se ukazuje už na tom, jak široký záběr a rozmanité formy mají ony m jsou v Čechách, na Moravě, na Slovensku i dalších zemích k tomuto jubileu pořádány. Ovšem výročí se ukazuje také na tom, že se na slavnostech a akcích, které jsou k výročí pořádány reprezentanti státu, nejvyšší představitelé církví, špičkové kulturní instituce a – v nepo významné instituce akademické. Jubilea jsou dobrou příležitostí, abychom se čas od času uprostřed všedních dnů pozastavil část své pozornosti důležitým událostem či postavám minulých let. Abychom si je připomínal se vraceli k jejich odkazu; abychom se obeznámili s tím, co nového se o nich v poslední do a abychom si vždy nově kriticky promýšleli, čím a jak je nám jejich dědictví živé a inspir akademickém prostředí jsou výročí a jubilea vždy vhodnou příležitostí k vyhodnocení posled a proto také příležitostí k pořádání sympozií či konferencí, na nichž se naše poznání odka kriticky projedná a posune opět o kus dál. – V této linii dnes zahajujeme třídenní mezinár a očekáváme, že bude pro účastníky znamenat svátek uprostřed všednodenní badatelské práce kdo se na historickém bádání přímo nepodílíme, ale se zájmem je sledujeme, přinese důležit inspiraci. Když se před několika lety v kontextu evropských integračních procesů hledaly vhodné histo postavy, které by pro současnou multikulturní a poosvícenským sekularismem silně formovano mohly představovat inspirační a identifikační vzory, byli to (mimo jiné) právě Konstantin byli navrhováni za možné „patrony Evropy“. Jejich vklad do utváření evropských dějinných t schopnost působit napříč jazykovými a kulturními oblastmi, působení jejich díla a odkazu v kontextech pozdějších národních dějin jsou totiž zcela mimořádné kvality, které nabízejí p inspiraci pro naši současnost. Na tomto místě, v historickém sídle univerzity, při příležitosti zahájení akademické konfe chtěl položit důraz na to, jak z řady aspektů, které mise Konstantina a Metoděje na Velkou vystupuje šíření vzdělanosti a trvalý vklad pro utváření kultury. Jsem si vědom toho, že t nebyly prvoplánovým záměrem jejich působení – tím bylo v jejich vlastní perspektivě zcela upevňování křesťanské víry; a v perspektivě těch, kdo je povolali, i těch, kdo je vyslali, patřilo také šíření a upevnění politického a civilizačního vlivu. Nicméně, není pochyb, že žádném ze svých aspektů nemohla mít takový ohlas a takový vliv, kdyby ji konali lidé nedos a nedostatečně připravení. Oba soluňští bratři měli bezesporu velmi dobré vzdělání. Pocházeli z rodiny vysokého státn vyrůstali v jednom z center byzantské říše. Zejména Konstantin byl vynikajícím akademikem jako žák jednoho z největších vzdělanců své současnosti, pozdějšího cařihradského patriarc ne bezdůvodně si mezi svými současníky Konstantin vysloužil přízvisko „Filosof“ („pan Filo V byzantském církevním prostředí špičkové vzdělanosti se tehdy pěstovala jak tradice řecké (interpretace Homéra), tak biblická hermeneutika, kritické výklady kanonických textů a jem církevní nauky v linii anticko-křesťanské syntézy velkých kappadockých církevních otců. Tí i Metoděj nepochybně formováni. K tomu pak přistoupila i nevšední lingvistická vybavenost znalost řady jazyků, nýbrž vysoké umění překladu, interpretace a komunikace náročných text z metodologické průpravy a kritické reflexe používaných metod. Velmi pěkně to vyjadřuje Ko předmluva ke slovanskému překladu Evangeliáře, kde pojednává o vztahu podoby a významu slo na vystižení smyslu a srozumitelnost překladu, ne formální doslovnost. Z akademické perspektivy je na jejich působení dobré zdůraznit nejen to, že svou vzdělanos uplatnit v promyšleném souboru klíčových projektů (od vytvoření písma a standardizace jazy překladu Bible a liturgických textů až po sestavení občansko-právního kodexu), nýbrž také v místním prostředí vychovali řadu žáků, kteří dokázali nést jejich misi dál – a to i za s pronásledování, vyhnání z území Velké Moravy a přenesení působiště do Bulharska. Ostatně, tento aspekt – nepřízeň či vrtkavost přízně držitelů moci a nestabilnost vnějších práci – je také rysem, který neodmyslitelně patřil k dílu slavných „věrozvěstů“ a je užite kritickou pozornost. Uvážíme-li, že Konstantin umírá na „služební cestě“ do Říma pouhých 6 přišel na Moravu, a Metoděj – s přestávkou několika dalších velkých cest a víceletého vězn na Staré Moravě zřetelně kratší dobu, než jaká nás dnes dělí od Sametové revoluce, je dopa působení zcela mimořádný.  Jsou-li tito mužové navrhováni za patrony Evropy, pak by z evro a symbolických momentů mohli zajisté ztělesňovat nejen aspekty široké jednoty, porozumění tradic a komunikaci mezi nimi, nýbrž právě také momenty bolestné diskontinuity, úsilí o za kulturních vkladů navzdory nepříznivým poměrům, mocenským střetům a kulturním rivalitám. M evropskou současnost inspirovat k činorodému utváření nosných tradic, které pozvedají kult partikulárních společenství, aniž by znamenaly hrozbu či odmítání druhých; mohli by nás uč vazby ukotvené v klasických zdrojích, vazby, jež pomáhají přemostit aktuální antagonismy a porozumění uprostřed plurality forem, se schopností nově ožívat a nově inspirovat. Jakkoli platí, že země Koruny České v dalších staletích patřily už trvale k doméně západní latinské kultury, vazba na cyrilometodějské dědictví nikdy z naší kulturní paměti nevymize cestu dějin této země se pilířem církevních, státoprávních i kulturních tradic v širokém s tradice svatováclavská. Nemusím zde asi příliš připomínat, že i Univerzitu Karlovu, jejíž ve 14. století mimořádným počinem pro státoprávní, církevní a kulturní ukotvení a další ro ustavil její zakladatel – Karel IV. – právě na svatováclavské tradici. Dodnes to symbolick univerzitní pečeti, který je centrálním motivem goblénu na čelní stěně této auly. Avšak pr svatováclavská, která je pro naše dějiny kulturně rozhodující, má ve svých kořenech zakódo na dědictví cyrilometodějské – jasnou spojnicí je svatá Ludmila, babička sv. Václava, kter přijala křest právě od sv. Metoděje. V českých dějinách – omezíme-li se pro tuto chvíli jen na jejich obzor – pak sice nikoli s přece jen soustavně můžeme sledovat, jak cyrilometodějský odkaz zůstává v kulturní paměti historických kontextech vždy znovu ožívá. Uplatnění tohoto odkazu můžeme sledovat jak u st či třeba v Rokycanově obhajobě na koncilu v Basileji (1433), nebo u Komenského či Balbína v mimořádném rozsahu pak v kontextu moderních dějin, v průběhu 19. a 20. století. Konference, kterou dnes zahajujeme, bude tematicky zaměřena nikoli na vlastní dobu působen bratrů v naší zemi (9. století), nýbrž právě na ohlas, recepci – na využívání, či naopak p cyrilometodějských tradic v proměnných kontextech 19. a 20. století. V jednotlivých temati přijdou ke slovu jak vliv cyrilometodějských tradic na utváření národních identit, tak jej uplatnění v motivaci odporu proti fašistickému a komunistickému režimu; místo cyrilometodě v církevním životě a v lidové zbožnosti, tak i v lidové kultuře a umění.  Konferenci pořádá Univerzita Karlova společně s Akademií věd v ČR; konkrétní organizace se Filozofická fakulta naší univerzity a Historický ústav Akademie věd. Jsme velmi rádi, že m přednášejícími jsou přední odborníci z tuzemska i ze zahraničí, v širokém zastoupení ekume interdisciplinárním. Dovolte, dámy a pánové, abych Vás srdečně přivítal na této konferenci a pozval k jejím pra A také abych Vám popřál, aby konferenční setkání přineslo všem účastníkům nové podněty, po inspiraci a aby posloužilo (v duchu cyrilometodějských tradic) šíření poznání, porozumění lidského rodu. Quod bonum, faustum, felix, fortunatumque sit.