Snažíme se zaplnit nejkřiklavější hluchá místa, říká profesor Tvrdík ****************************************************************************************** * Snažíme se zaplnit nejkřiklavější hluchá místa, říká profesor Tvrdík ****************************************************************************************** Profesor Milan Tvrdík z Ústavu germánských studií FF UK [ URL "http://german.ff.cuni.cz/"] středu 26. června na rakouské ambasádě Rakouský čestný kříž za vědu a umění. V rozhovoru v se toho u nás o rakouské literatuře moc neví a proč bychom se o ni měli zajímat intenzivně Jak dlouho už se věnujete rakouským kulturním stykům? Moje spolupráce s rakouskou stranou trvá už od osmdesátých let, kdy v Praze začala působit kulturní radová Christine Dollinger. V podstatě se ujala úkolu navázat na zpřetrhané česko rakouské vztahy, nejen proto, že mnoho Rakušanů, hlavně Vídeňanů, má české kořeny. Začal j spolupracovat například na obnovování česko-rakouských míst historické paměti, deset let j měsíc Rakouskou literární kavárnu ve Viole, kam jsme zvali významné rakouské literární oso kvůli těmto vystoupením přijížděly (a rády) do Prahy. Na rakouské téma jsem napsal i habil jistě „vážilo“ při rozhodování o přidělení čestného kříže. Lze hovořit o rakouské národní literatuře? Rakouská národní literatura existuje, problém byl v tom, že pokud se rakouská literatura p podle jazykového kritéria, vychází z těchto soudů jako literatura německá, neboť je psaná Nicméně k jejímu obrovskému vzepětí došlo v 19. století, vrcholu se dočkala v období tzv. a v době meziválečné (Musil, Broch, Roth, Stefan Zweig). V padesátých letech minulého stol etablovala rakouská literární scéna, která se natolik vymezuje vůči německé, že už nemůžem než o čistě rakouské literatuře. Jaký je hlavní rozdíl mezi německou a rakouskou literaturou? Liší se v ohledu k tradici. Rakouská poválečná literatura velmi aktivně navazovala na svá předválečná, která ovšem během válečných let s úspěchem blokovala a opomíjela. Pokračovate románové teorie Brochovy a Musilovy začali na přelomu padesátých a šedesátých let znovu vy ozvláštnili formu i obsah. Rakouští spisovatelé nereagovali spontánně na společenskou situ více experimentovali, Handkovy až teoretizující formalistní texty mají s tehdejší realitou jejím uměleckým odrazem velmi málo společného. Tematizuje se ticho, klid, Němci to posměšn stifterovské pozdní léto“ – nic se neděje, ale píše se o tom. Během sedmdesátých let se s nástupem socialistických vlád dostává do popředí sociálně krit tehdy až extrémně levicová. V letech osmdesátých nastupuje fenomén ženské literatury, kter čtivá díla a ta se dostávají do celoevropského povědomí. Včetně Elfriede Jelinekové, která roce 2004 obdržela i Nobelovu cenu za literaturu. Zůstává Handke, přibývá bořitel rakouský Bernhard. Rakušané tedy během posledních desetiletí vyprodukovali tři světová jména, která díky kritice domácího prostředí. Je to ale „Hassliebe“ – svou zemi mají ve skutečnosti rád přehnanou kritikou se snaží o nápravu. Jsou poměrně zlobiví, provokují, a to je stále hlav současné rakouské literatuře. Jména, která zmiňujete, patří především dramatikům. Věnuje se v Česku někdo systematičtěji Bernhard je u nás zastoupen kvalitně a dobře, vyšlo od něj česky všechno. Z Handka máme tr texty se nám zdají nadmíru obsáhlé a náročné. Měli bychom to ale dohnat, jeho poslední tex provokativní, Handke neustále drží prst na tepu doby, dotýká se nejžhavějších současných o různých národů a čtenáře by si určitě našel. Pokud jde o mladší autory, ve zlínském vydavatelství Archa dramaturgicky spolupracuji na e mladá rakouská próza. S její pomocí se s vydavatelem Pavlem Jungmannem a skupinou výbornýc snažíme nejkřiklavější hluchá místa v recepci současné rakouské literatury zaplnit. Prof. PhDr. Milan Tvrdík, CSc., vystudoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakul Od roku 1992 byl odborným asistentem na tehdejší katedře germanistiky, nederlandistiky a n 1999 je předsedou Goethovy společnosti v ČR. Publikoval mnoho knih k dějinám německé, rako