Válečná traumata pronásledují bosenské veterány dodnes, upozorňuje antropolog ****************************************************************************************** * Válečná traumata pronásledují bosenské veterány dodnes, upozorňuje antropolog Klepal ****************************************************************************************** Válka v Bosně a Hercegovině skončila už před osmnácti lety, s jejími dopady se však země a obyvatelé vyrovnávají dodnes. Studiu válečných veteránů, kteří ještě roky po válce trpí po stresovou poruchou, se věnuje medicínský antropolog PhDr. Jaroslav Klepal z Fakulty humani UK [ URL "http://fhs.cuni.cz/"] . V budoucnu by se chtěl zabývat i životem vysloužilců mod státu. „Bosna a Hercegovina je pro mě hodně osobní příběh. Poprvé jsem tam jel v roce 2002 se svo přítelkyní, která pocházela ze Sarajeva, odkud před válkou odešla s částí své rodiny. Země fascinovat a od té doby tam jezdím téměř každý rok. Během toho času jsem potkal spoustu li ve válce jako vojáci. Začal jsem se tématem víc zabývat a zjistil jsem, že dvě třetiny muž ve válce sloužily. Zajímá mě, co se s nimi děje teď, po těch letech, co válka skončila,“ p svému výzkumu Jaroslav Klepal, doktorand Fakulty humanitních studií UK, který studoval tak Filozofické fakultě UK [ URL "http://www.ff.cuni.cz/"] . Medicínskou antropologií, tedy tím, jak zdraví, nemoc a lidská tělesnost získávají svoji p prostřednictvím konkrétních sociokulturních procesů, se začal hlouběji zabývat poté, co ab půlroční stáž na New York University, kde navštěvoval kurz medicínské antropoložky Emily M první intenzivní setkání s tímto oborem ho nakonec dovedlo přes diplomovou práci věnovanou náboženství a těla i k tématu doktorské práce a především k jeho celoživotnímu zájmu. Pro svůj výzkum si vybral organizaci sídlící v bosenském městě Tuzla sdružující válečné ve posttraumatickou stresovou poruchou. Jaroslav Klepal tam odjel na roční výzkum. „Ze začátk hrozný strach. Představoval jsem si, že komunikace s válečnými veterány, kteří trpí psychi bude velmi problematická. Samozřejmě to nebylo jednoduché, po čase se to ale úplně změnilo mezi sebe přijali a dnes mám mezi nimi řadu blízkých přátel,“ usmíval se. Z psychiatrického hlediska je posttraumatická stresová porucha duševní reakcí člověka na n zážitek. Trpět jí mohou oběti násilného činu, postižení povodněmi, účastníci dopravních ne vojáci. Nemocní mají problémy se spánkem a koncentrací, trápí je noční můry, ve kterých se promítají jejich špatné zážitky, bývají náchylní k agresi, mají sklon k závislostem na oma Prostřednictvím výzkumu u válečných veteránů v Bosně a Hercegovině však Jaroslav Klepal zj tyto problémy nejsou pouze výsledkem psychického traumatu, spoluutvářeny jsou také pováleč společnosti – například ekonomickou nestabilitou a vysokou nezaměstnaností, ztrátou sociál nedostupností odpovídající zdravotní péče nebo politickými manipulacemi válečné minulosti. Veteránská organizace přitom v Tuzle vznikla až deset let po válce, kdy se začalo ukazovat posttraumatická stresová porucha je skutečně vážný problém tamní společnosti. Organizace f jakýsi klub, kam vysloužilci denně docházejí a kde mohou s ostatními členy sdílet své prob hledat jejich řešení. Inspirováni léčebnými metodami na psychiatrických klinikách, kterými členů prošla, si sami zavedli i pravidelné psychoterapie. Do organizace v letech 2007 a 2008 denně docházel i Jaroslav Klepal. Vedle toho, že pracov výzkumu, pomáhal i s jejím rozvojem. S vysloužilci jezdil po celé zemi na veteránská setká zakládání svazu, jehož cílem je boj za sociální a zdravotní práva traumatizovaných válečný Dennodenní kontakt s lidmi, kteří hovořili o svých zkušenostech s bojem na život a na smrt traumatech, byl pro Jaroslava Klepala velmi náročný. „Po půl roce, co jsem byl v Tuzle, js noční můry, zdály se mi brutální sny o válce, začal jsem mít různé problémy. Bylo těžké se vzpomínal. I z toho důvodu se po návratu do České republiky nemohl nějakou dobu věnovat zpracování da nasbíral. „Musel jsem získat odstup. Díky výzkumu v terénu jsem si uvědomil, že člověk má a dost často nejsou v jeho rukou,“ připustil a s ironickým úsměvem připomněl příběh, kdy j a Hercegovině společně s veterány do parlamentu a tehdejší premiér ho považoval za jednoho vysloužilců. „Byl jsem celý zarostlý, červené oči, pod nimi kruhy, nebylo se čemu divit, ž že jsem jedním z nich...“ Dnes však už Jaroslav Klepal svou disertační práci dotahuje do k to životní lekce, člověk si začne uvědomovat spoustu věcí, které mu předtím možná připadal zdůraznil. Téma ho natolik oslovilo, že uvažuje o tom, že by se v budoucnu věnoval válečným vysloužil českého státu. „Od války v Perském zálivu už prošlo různými misemi na dvacet tisíc lidí vy země. Rád bych se ve svém dalším projektu zabýval veterány nového českého státu, o kterých neví,“ vyhlíží další projekt Jaroslav Klepal.