Profesorka Königová v osobním životě nedělala kompromisy, chtěla žít naplno ****************************************************************************************** * Profesorka Königová ve svém osobním životě nedělala kompromisy, chtěla žít naplno ****************************************************************************************** Zemřela výjimečná a charizmatická žena pevných zásad, která zasvětila život péči o popálen profesorka Radana Königová. Měla jsem tu čest paní profesorku každodenně potkávat po celých šestnáct let, co pracuji n popálenin jako interní konziliář. Měla jsem rovněž příležitost paní profesorku doprovázet vzdělávacích akcí. Takto jsme spolu strávily např. týden v Brazílii a Palermu (měla pečliv kufřík a přitom z něj dokázala vykouzlit velmi elegantní modely). Prostě a otevřeně dokázala hovořit o svém osobním i profesním životě a já uchváceně naslou mě pasovala do role svého „anděla strážného“. Když mi tak řekla poprvé, pocítila jsem směs odpovědnosti, ale i jisté vřelosti. Pamatuji se, jak mi v létě před sedmi lety zavolala někdy okolo desáté večerní do služby a při sekání trávy poštípalo asi šest divokých včel do obličeje a že otekla. Byla na chalupě šestiletou vnučkou Julinkou. Věrná pověsti chirurga, v lékárničce kromě dezinfekce a instr žádné léky, zmohla jsem se proto jen na pár „babských rad“ a nezbývalo mi než doufat (kdyb hned bych vyrazila za ní)… Jak se mi ulevilo, když jsem jí ráno zavolala a na druhé straně pověstné „halóóó“. Paní profesorka nikdy nepochybovala o své profesi. Jak sama říkala: „Narodila jsem se v lé prostředí, vůně ordinace byla pro mne vůní domova. O jiném povolání jsem nikdy neuvažovala odráželo v jejím každodenním počínání – v nezpochybnitelnosti práva na život a povinnosti respektu k životu a zároveň pokoře. Paní profesorka je právem považována za završitelku díla profesora Františka Buriana, zakl československé plastické chirurgie. V posledních letech se převážně věnovala etické stránc úrazu. Její kazuistiky byly zdrojem jedinečné pregraduální i postgraduální výuky, zároveň života. Na své kolegy kladla vysoké nároky, největší nároky však kladla sama na sebe. Za šedesát let svého pracovně aktivního života (z toho padesát let na klinice popálenin) z pacientů s rozličnými životními osudy. Od počátku léčby každého pacienta měla jasnou vizi, nejen k záchraně lidského života, ale i k maximálnímu návratu pacienta do plnohodnotného ž koncept multidisciplinární, kontinuální péče. O své pacienty pečovala desítky let. A jaká byla paní profesorka sama pacientkou? Jedním slovem - netrpělivá. Vlastní nemoc byl času, takže na to, aby byla nemocná, v jejím životním tempu nikdy čas nezbyl. A pokud ji o zdravotní „záležitost“ dostihla, nepřestávala být lékařem – chirurgem a nejraději vše řeši radikálně. A opravdu nejúčinnějším lékem byl plný diář. Řadu bitev jsme spolu vybojovaly. Bohužel, tu poslední ne. Zemřela náhle v pooperačním obd ortopedické operaci. Pro operaci se rozhodla, protože ve svém osobním životě nedělala komp každodenně docházet do práce, plně se věnovat výuce studentů a mladých lékařů v předatesta školit doktorandy. Byla spjatá s přírodou v Podještědí, kde její rodina vlastnila dům, cht chodit po zahradě, věnovat se svým vnoučatům. Žít život naplno. I paní profesorka však měla své pochybnosti. Před odchodem na operaci se se mnou loučila c – „... The dread of something after death makes cowards of us all ... “ Ona však zbabělá n Já i všichni mí kolegové jsme vděční i hrdí na to, že jsme mohli s paní profesorkou pracov v nás zanechala svůj otisk. Děkujeme. Monika Tokarik Zádušní mše za profesorku Radana Königovou se bude konat ve středu 2. října od 15.00 hodin