Rektor UK a předseda ČKR profesor Hampl přivítal nový akademický rok ****************************************************************************************** * Rektor UK a předseda České konference rektorů profesor Hampl přivítal nový akademický ro ****************************************************************************************** Rectores Magnifici, Spectabiles, Honorabiles, Excelence, Cives Academici, kolegyně a kolegové, milí hosté, dámy a pánové! Především bych Vás všechny jménem České konference rektorů [ URL "http://crc.muni.cz/"] – i sám za sebe – rád pozdravil na počátku nového akademického roku a vyjádřil přesvědčení ( jakkoli to bude rok náročný, bude zároveň i vstřícný a kreativní. A znovu bude platit, že na nás, jak zvládneme jeho výzvy, jak naložíme se šancemi, které nám nabídne, jak se vyrov před nás postaví a jak zvládneme problémy, jež nám postaví do cesty. Scházíme se pravidelně, vždy na počátku akademického roku, s vědomím, že znovu bude neopak kombinací a dynamickým průsečíkem včerejších bilancí, dnešních záměrů a zítřejších výzev, ujistili, že o nich víme, že na ně máme – a že před nimi nebudeme couvat. Scházíme se, pro spřízněni společnou volbou by se měli setkávat, aby potvrdili svoji příslušnost k tomuto ú a vzrušujícímu světu nikdy neukončitelného poznání, ničím neohraničeného bádání a neúnavně vzdělávání, které by nás mělo činit nejen odborně a profesionálně připravenějšími, ale tak vyzrálejšími, chápavějšími a občansky odpovědnějšími. Tentokrát nám pohostinnou akademickou půdu pro naše setkání nabídla Univerzita Pardubice, otevírá svůj akademický rok již po čtyřiašedesáté, a tak mi dovolte, abych jejím představi čele s J. M. prof. Miroslavem Ludwigem, poděkoval za vstřícné a přátelské přijetí. Ostatně přátelství a kolegialita, schopnost naslouchat a ochota vzájemně si porozumět, to jsou ony nepřekročitelné hodnoty, jež činí z akademického prostředí čirou enklávu pozitivní deviace deformovaném a pokřiveném světě, který má nezřídka tendenci nedoceňovat intelekt, ignorova spiritualitu chápat jako balast a charakter jako retardér. Myslím, že je důležité, abychom uvědomili a připomenuli! Možná by se slušelo zarámovat zahájení akademického roku 2013/2014 na českých vysokých ško dosaženého a přehledem očekávaného. Takováto rekapitulace nepochybně o mnohém vypovídá, le a k lecčemus vyzývá. Ale říkám si, proč tu parafrázovat obsah výročních zpráv a aktualizac záměrů, které toto všechno relativně komplexně zachycují? A není vlastně pro to, čeho jsme dál směřujeme, rozhodující, jaký zvolíme další přístup? Tedy nejen to, jak naše témata ref determinuje naše priority, skládá hodnotové žebříčky, ovlivňuje naše motivace, ale i to, j vyrovnat s tím, když se nedaří nebo je třeba se stmelit a čelit nepřijatelným alternativám Tenhle princip adresné a osobní odpovědnosti z nás nikdo nemůže sejmout – a to je dobře, n je zakódován i princip naší akademické svobody. To si obzvlášť intenzivně uvědomuje každý, ztratil. Právě to se musí latentně promítat do jakékoliv případné novely zákona o vysokých jedné straně jsme toho nedávno opravdu hodně odpracovali, mnohého dosáhli, lecčemus negati ledacos měli připraveno pro definitivní dotažení. V kontextu známých událostí na naší pová politické scéně je však tento dokument zatím „zaparkován“ někde v byrokratickém suterénu. konsensu, kterého se podařilo dosáhnout v některých důležitých tématech, je velmi žádoucí, byl po stabilizování politické situace využit, ale pouze tak, aby přitom křehký konsenzus se nepochybně stane při větší než malé míře politické ingerence, jak už jsme opakovaně zaž minulosti). Jakkoli se to týká jen jistého (byť velmi významného) segmentu našich vysokých připomenout, že v obdobné situaci je rovněž dlouhá léta potřebný – a nyní konsensuálně při zákona o univerzitních nemocnicích. Vysoké školy již přežily víc, nežli absenci dvou právn do značné míry determinují jejich život, a zcela nepochybně přežijí i tentokrát. Ale dobrý rozhodně není. Podobně nikomu a ničemu neprospějí těžkotonážní tance na nejvyšší úrovni odehrávající se v jmenováním vysokoškolských profesorů. Mocenské zásahy tohoto typu jsou pro akademickou půd a dehonestují zejména jejich původce obdobně jako utilitární a střelhbité bilaterální doho postupu, který se ve svém důsledku týká celého akademického prostředí. V takovýchto případech musí být hlasy vysokých škol důrazné, jednotné a nepřeslechnutelné. budou, jak se v minulosti již nejednou prokázalo, a také bych rád věřil, že snad již skonč bylo třeba zvedat je příliš hlasitě a až příliš často. To, že se tak již nejednou stalo, r apriorní obrana proti promyšleným změnám. Ale stává se tak vždycky tam, kde argumentaci a daný krok postrádá tak, jak to je v současné době třeba v případě „Blitzkriegu“ hovorově p „prezidentská novela“, jež má nově vymezit kompetence při jmenování našich profesorů. Stál se ukazuje, že se v daném případě nejedná pouze o technický a formální akt, ale o respekto rámce, jenž vyjadřuje váhu, kterou naše společnost tomuto akademickému titulu přisuzuje. S jenž byl vyslán tímto směrem, rozhodně minul cíl a já pevně věřím, že bude nalezeno adekvá a konsensuální řešení, které bude pro všechny přijatelné. Mechanické a triviální nahrazení ministrem školství, jehož úřad se řadí mezi jeden z nejčastěji obměňovaných vládních postů určitě nenabízí! Příznačná pro každý nový vstup do akademického roku je na jedné straně nejistota – spojená s tvorbou rozpočtové kapitoly věnované školství a vědě – a na druhé straně naděje spojené nových studentů na naše vysoké školy. V prvním případě musíme udělat všechno pro to, abych prakticky všem předvolebním proklamacím, neocitli na konci potravinového řetězce. Kvalitní jiného i kvalitně zaplacené) vzdělání spojené s kvalitní vědou a dalšími relevantními tvůr je klíčové pro ekonomickou cestu celé společnosti vpřed – a to nepochybně i v regionech, k řeší vážné problémy v oborech, které se vzděláváním zdánlivě příliš nesouvisí. ČKR proto s důrazem vyzývá všechny politické strany, které se v nadcházejících sněmovních volbách budo podíl na řízení státu, aby příští vláda zařadila vzdělávání a výzkum mezi vůbec nejvýznamn země. A to především ve finančním smyslu, nejen – tak jako dosud – přípravou dalších vln r rádoby reforem bez snahy zmírnit dlouhodobé podfinancování veřejného vysokého školství. Ve veřejných vysokých škol a vědy na nich nesmí dále klesat, naopak, je potřeba se dostat ale před začátkem současného setrvalého poklesu. Už příliš dlouho čekáme na takové prosté a v zemích běžné nástroje, jako je možnost odečtu podnikových investic do výzkumu na vysokých daňového základu firem nebo zvýhodnění inovativních a high-tech řešení při výběrových říze souvislosti nelze nezopakovat, že nejvýznamnější reformou, která by pozitivně proměnila vy byla novela zákona o veřejných zakázkách, která by umožňovala budovat nejšpičkovější vědec K příchodu nové vlny studentů na naše školy bych chtěl říct, že by měli představovat to ne středoškolské intelektuální elity, která má talent, vůli i dispozice na sobě dále pracovat radost sobě i nám. Vítám při této příležitosti na akademické půdě našich vysokých škol nov je, aby svůj imatrikulační slib brali vážně, a přeji jim mnoho šťastného, podnětného a ins jejich cestě za vzděláním a poznáním. Léta strávená na vysoké škole nabízejí více příležit dříve a já pevně věřím, že oni tuto příležitost nepřehlédnou a budou se snažit si svá stud a nikoli pouze přežívat. Společným jmenovatelem všech témat a otázek, jichž jsem zde letmo dotkl, a klíčovým impuls optimálních řešení a odpovědí, je způsob, jakým je dokážeme reflektovat. Jak odpovědně, kv a profesionálně je zvládneme – jak poctivě je uchopíme. A tak bych nám všem chtěl popřát, poctivost stala samozřejmým atributem našich činů a kultivovaného akademického prostředí. prostředí, kde charakter má povahu osobní vizitky, morální kritéria mají nezastupitelnou v není jen transcendentální teze, ale praktický korektor našeho konání, podvod je diskvalifi konkurenční kolega není nepřítel a jiný názor je primárně důvod k věcné diskusi a zamyšlen si prosím ke všem pedagogickým, badatelským, publikačním a studijním aktivitám ještě tuto ní leitmotiv naší důvěryhodné akademické existence. A vám, milí studenti, přeji, aby se vá prostředí dobře studovalo, aby povzbuzovalo vaši iniciativu, formovalo vaši osobnost a ins k důstojné práci a životu. Kde jinde než na akademické půdě bychom o to měli usilovat, kdo by za to měl nést odpovědnost a kdy jindy než dnes to naše, v tomto ohledu již téměř chron společnost, potřebuje. Před námi je nový, společný akademický rok, ve kterém budeme bádat, učit a studovat – a ta volit nové představitele vysokých škol, kteří budou v budoucnu ovlivňovat jejich směřování volba spravedlivá a uvážlivá a její protagonisté nevystřídají deset (či jedenáct) rezortní my, kteří ve svých akademických funkcích budeme končit. Ať je to rok úrodný, radostný a požehnaný. Ať je tu pro dobro, štěstí a blaho nás všech. T dnes, na jeho počátku – a pak dělejme všechno pro to, aby si každý z nás mohl při zahájení akademického roku říci, že udělal všechno pro to, aby takový opravdu byl! Quod Bonum, Felix, Faustum, Fortunatumque Eveniat. Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc., rektor UK a předseda České konference rektorů