Na debatě s izraelskou spisovatelkou se studenti přenesli mezi vojačky












            ******************************************************************************************

            * Na debatě s izraelskou spisovatelkou se studenti přenesli na Blízký východ a mezi vojačk
            ******************************************************************************************
            Je jí teprve šestadvacet let, její románová prvotina však už obletěla celý svět. Mladá Izr

            Boianjiu popsala ve svém debutu Věčný národ se strachy netřese na základě vlastní zkušenos
            které podstoupily povinnou vojenskou službu v Izraeli. Ve čtvrtek 10. října si zájemci moh
            spisovatelkou pohovořit i v Karolinu, kde s ní Fakulta humanitních studií UK [ URL "http:/

            pořádala neformální debatu.
            Diskuzi moderoval a uvedl Ing. Petr Pavlík, Ph.D., z katedry gender studies FHS UK a prová
            Abu Ghosh, Ph.D., z katedry obecné antropologie FHS UK.

            Šani Boianjiu ve svém románu prostřednictvím trojice mladých hrdinek, které z dětského bez
            světa přicházejí do drsného vojenského prostředí, přináší pohled mladé generace na život v

            Spisovatelka sama strávila povinnou vojenskou službou dva roky svého života a na románu za
            během této doby. „Nebylo to tak, že bych si řekla, dnes začínám psát román, dělala jsem si
            které najednou začaly vypadat jako kniha. Psát jsem je začala ve dvaceti a o čtyři roky po

            hotový,“ vysvětlila Šani Boianjiu, která po své vojenské službě nastoupila na Harvardskou 
            roce 2011 ji absolvovala.
            Šani Boianjiu patří do generace, která strávila velkou část svého dospívání ve virtuálním 

            různých internetových blogů, chatováním na sociálních sítích. Z toho také, jak tvrdí, čerp
            inspiraci pro svou knihu. I když ve svém románu naráží na drsná témata, popisuje je s vtip
            živostí. Podobně působila i na diskuzi se studenty, kde velmi otevřeně a bez okolků hovoři

            se jí lidé zeptali. Sálal z ní přitom velký životní elán a energie. Stejně jako ve své kni
            snadno přecházela od smíchu k vyprávěním, ze kterých mrazilo.
            „Jedna palestinská rodina, kterou znám, přišla o osmnáct členů při chemickém útoku v Sýrii

            že to je, když vám přijde textová zpráva, v níž je fotografie vašeho pohřešovaného syna s 
            Tohle je ale každodenní život Palestinců. Z venku se lidé na Palestinu dívají především ja
            to ale jen území, je to místo, kde žijí lidé,“ zdůraznila a svýma pronikavýma tmavýma očim

            každého z posluchačů.
            Za svůj román spisovatelka získala v roce 2011 americkou cenu národní literární nadace 5 U
            nominována na britskou cenu Baileys Women’s Prize for Fiction.