Tvrdé jádro fotbalových fanoušků se dnes rekrutuje ze všech společenských vrstev ****************************************************************************************** * Tvrdé jádro fotbalových fanoušků se dnes rekrutuje ze všech společenských vrstev ****************************************************************************************** Vrtulníky nad stadionem, těžkooděnci v plné pohotovosti, vypjaté emoce. Proč se po některý utkáních mění některé skupiny fanoušků v agresivní dav? Jak tomu zabránit? Psychologii spo se věnuje profesor Pavel Slepička z katedry pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sport www.ftvs.cuni.cz/katedry/ppd/index.php"] Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. Jak se vyvíjela historie sportovního diváctví? Objevovaly se již někdy dříve v historii po reakce ze strany fanoušků na neúspěch v klání, jakých jsme svědky čas od času dnes? Sportovní diváctví má stejně dlouhou tradici jako tzv. veřejně provozované hry s pohybovým sport (v minulosti se hovořilo o tzv. hrách, sport je pojem používaný až od 19. století). se objevili i diváci, kteří se projevovali podobně jako ti dnešní. Negativní reakce na výs průběhu dějin vyskytovaly poměrně často. Ve starověku tomu nahrával prostor amfiteátrů, ka množství lidí, ve středověku, kdy se diváci shromažďovali kolem rytířských turnajů a neměl divácké zázemí, nebyly ale jejich projevy tak společenský závažné. Masivní a intenzivní reakce jsou v historii zaznamenány třeba z dob starověkých vozatajský soupeřily o vítězství čtyři kluby. Jakmile se dostanete jako divák do úzké vazby k některé prožíváte euforii, když se vašemu klubu daří, a frustraci a následně negativní emoce, když to budete prožívat hromadně, je velká pravděpodobnost, že za určitých situačních podmínek může dostat daleko za sociálně akceptovatelné hranice. I ve starověku se mnohdy divácké vý hledišť stadionů do ulic. Někdy to vedlo i k politickým otřesům. Proč sledování her nebo sportu u člověka vyvolává tak silné emoce, že je schopen chovat se neúspěchu sportovce nebo týmu, kterému fandí? Sport a pohyb vůbec mají jednu základní charakteristiku, jsou silně emocionální. Lidé spor získat intenzivní pozitivní prožitek plynoucí z vlastního pohybu. Obdobně silné emoční pro lidé získat sledováním toho, že sportuje někdo jiný. Emoční prožitek bude různě intenzivní řadě faktorů, ať už jsou to faktory sociální nebo psychologické, z nich pak zejména osobno z výrazných faktorů je také citové přiblížení toho, kdo podívanou sleduje, k tomu, kdo spo emoční identifikace intenzivnější, tím se dá očekávat silnější reakce diváků jak na poziti negativní průběh a výsledek utkání nebo závodu. Další roli hraje tzv. společné sdílení prožitku, kdy se začnou vytvářet podmínky pro uplat nákazy, což se často vyskytuje v hledištích zejména fotbalových stadionů. Když jedinec pro vidí, že obdobně ji prožívají i lidé kolem něj, jeho emoční prožitek se začne prohlubovat. podoby afektu a omezit racionální zhodnocení situace. Můžou emoce vyvolané sledováním sportovního utkání kompenzovat divákovi jiné emoce, které prožívat a neprožívá? Dnes žijeme v době vyhledávání velmi silných emočních zážitků. Část lidí ale není schopná je samotnou pohybovou aktivitou, proto se uchýlí ke sledování sportu, jako činnosti schopn emoce navodit i pasivním konzumentům – sportovním divákům. Silné emoční prožitky vyhledáva mladí lidé, kteří jsou obecně emočně vzrušivější a snáze ovlivnitelní prostředím. U nich j pravděpodobnost, že se jejich chování vymkne rozumové kontrole. Je možné setkat se i s pojmem emoční vakuum, a to v souvislosti, kdy člověk hledá emoční v ho třeba právě v oblasti sledování sportovních utkání. Hovoří se také o tzv. době mimo. Čl přihlížející utkání se dostává mimo bezprostřední kontrolu běžným sociálním okolím, mimo b rytmus, který může být pro mnohé lidi emočně velmi neuspokojivý. O intenzitě prožívaných emocí svědčí i fakt, že mnozí sportovní fanoušci – muži uvádějí, ž vzrušení, které zažijí během sledování zápasu, je pro ně stejně silné nebo dokonce silnějš průběhu sexuálního aktu. Proč se právě kolem fotbalu pohybují skupiny fanoušků, kteří se snadno dostávají až za hra přijatelného chování a sklouzávají třeba až k násilí? Souvisí to s diváckými normami. Každý sport tak, jak se vyvíjel, si vytvářel své divácké n následně modifikovaly. A to jak ve směru složení diváků příslušného sportu, tak jejich pro v průběhu utkání. Pokud jako příklad vezmeme fotbal, který má v současnosti největší probl diváků, lze konstatovat, že divácké normy se tvořily již od středověku, kdy se např. mezi hrála hra fotbalu podobná. Jak hráčské, tak divácké normy regulující chování byly velmi vo docházelo ke konfliktům a výtržnostem, kterých se účastnili diváci. I dnes na fotbal chodí se agresí baví. Jiné sporty, například tenis, mají velmi přísná divácká pravidla, která říkají, co fanoušc dělat. Kopaná se navíc odehrává za účasti diváků v hledišti s obtížnější kontrolou jejich sálovým sportům, kde je komornější, lépe regulovatelné prostředí. Fotbal můžeme srovnat třeba s atletikou, kde bývá méně diváků, nejsou v ní přímé střety, p tak emocionálně vypjatá po dlouhou dobu, mezi sportovci nedochází k vyjadřování agrese, kt přenášet do hlediště. Sport je společenský fenomén, tenze a otřesy ve společnosti se proto přenášejí i do něj. K společenská skupina cítí v dané době sociálně frustrována, zejména když se jedná o skupinu má velkou tendenci se někde projevit a hlediště fotbalových stadionů to díky své anonymitě umožňuje. Rekrutuje se tzv. tvrdé jádro fanoušků z určitých společenských skupin? Kdybychom se podívali do historie, ve třicátých, čtyřicátých i šedesátých letech minulého mezi fanoušky sociální rozvrstvení. Tvrdé jádro fotbalových diváků tvořili lidé, kteří byl společenských vrstev a byli sociálně frustrovaní. Během osmdesátých, devadesátých let se z dělení již neplatí a že mezi diváky jsou i lidé velmi dobře sociálně situovaní. Hledala se se na to, že i lidé ve velmi zabezpečeném postavení postrádají intenzivní zážitky a našli střetech s někým jiným. Jak zabránit tomu, aby se z diváků sportovních klání stali agresoři? Proti tomu se bojuje dlouhou řadu let. Velká Británie šedesátých až osmdesátých let přijal opatření, která směřovala k eliminaci diváckých výtržností. Britové se zaměřili zejména na na stadionech fungovali jako spouštěči negativních reakcí, snažili se je identifikovat a p stadiony vůbec nepouštět. Nikdy ale neeliminujete riziko vzniku nějaké agrese stoprocentně, prevencí však můžete sní pravděpodobnost jejího výskytu. Pomoci může změna skladby sportovního diváctva, je třeba p stadiony celé rodiny i s dětmi. Dalším obranným opatřením je to, že se na stadionech ruší sedící divák totiž bývá vůči diváckým výtržnostem odolnější. Prevence ale nikdy nebude mít stoprocentní výsledky. Jsme poučení z historie, že projevy a vyskytovaly vždy a vždy se vyskytovat budou. Jde o to, aby se množství výskytu co nejvíce prožívat sledování sportovních soutěží velmi intenzivně přitom zůstala zachována.