Ovzduší skenuje pomocí vzducholodě. Hledá nanočástice, které ohrožují zdraví ****************************************************************************************** * Ovzduší skenuje pomocí vzducholodě. Hledá nanočástice, které ohrožují zdraví ****************************************************************************************** Jednoduchý nápad, který se před časem zrodil v hlavě vědce působícího na Přírodovědecké fa "http://www.natur.cuni.cz/fakulta"] , zaujal i jeho kolegy ze zahraničí. RNDr. Jan Hovorka zabývá studiem kvality ovzduší. Pomáhá mu k tomu dálkově řízená vzducholoď, jež dokáže ode i několik stovek metrů nad zemí a vyhledává tak v ovzduší rozptýlené částice, kterým se so atmosférický aerosol. O ty nejmenší z nich, tzv. nanočástice, se nyní vědci přednostně zaj jejich možnému velkému negativnímu vlivu na lidské zdraví. Právě výzkumu nanočástic (částice o velikosti od 1 až do 100 nm), které nejsou schopné běž např. Českého hydrometeorologického ústavu zaznamenat, a sledování jejich množství v ovzdu doktor Hovorka spolu se svými studenty v rámci sedmiletého projektu Centra excelence pro z nanotoxikologii (CENATOX). Projekt financuje Grantová agentura České republiky a podílí se na něm několik pracovišť, pro životní prostředí a Laboratoře měření kvality ovzduší Přírodovědecké fakulty UK to jso ústav veterinárního lékařství, Ústav analytické chemie AV ČR, Ústav experimentální medicín chemických procesů AV ČR a Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. Podle vědců právě nanočástice mohou být pro lidský organismus obzvlášť nebezpečné, protože jež na sebe vážou, zanesou snadněji hluboko do těla. „Nanočástice mohou být svým charakter zdrojem zásadního ohrožení lidského zdraví, protože se velmi snadno dostávají do lidského plic, kde zůstávají nepovšimnuty běžnými obrannými mechanismy těla. To je jeden z důvodů, se o nanočástice zajímat,“ upozornil doktor Hovorka a doplnil, že větší částice se naproti v horních cestách dýchacích. V rámci projektu CENATOX prováděl Jan Hovorka se svými kolegy první měření loňskou zimu v letošního roku pak vyjeli s mobilní laboratoří do Mladé Boleslavi. Vědci se nyní chystají znovu, jejich první výzkumy na místě totiž přinesly alarmující výsledky. „Zjistili jsme ve skutečnost, totiž že množství sledovaných škodlivin v ovzduší přesahovalo dvojnásobně limi zákonem, u benzo(a)pyrenu (zdraví škodlivý polycyklický aromatický uhlovodík, pozn. red.) dokonce třicetinásobné. Navíc byl benzo(a)pyren převážně navázán na částice menší než 1 mi velmi snadno pronikají do plic. Jedná se o velmi zásadní zjištění kvality ovzduší, které a zákoně,“ zdůraznil. Zákon o ochraně ovzduší totiž nanočástice vůbec nebere na zřetel. Stanice, které stát pově kvality ovzduší, množství nanočástic a tedy i škodlivin, které na sobě nesou, nesledují. A filtry, kterými procházejí spaliny do komínů průmyslových podniků, pohlcovat nanočástice n proudí volně do ovzduší. „Množství nanočástic uměle produkovaných lidskou činností se stál budoucnu se mohou stát vážným problémem ohrožujícím lidské zdraví,“ varoval doktor Hovorka Jeho tým má k měření emisí k dispozici mobilní laboratoř vybavenou speciálním zařízením, k odebírat a analyzovat chemické složení vzorků atmosférického aerosolu v hodinových interva Díky tomu mohou vědci dobře určit, jak se během dne složení ovzduší proměňuje, a tedy i to něj vypouští jaké škodliviny. Za pomoci odborníků z Českého vysokého učení technického navíc začal doktor Hovorka a jeho dálkově řízenou vzducholoď, která funguje jako nosič technologií, jež umožňují stanovit hm částic atmosférického aerosolu různé velikosti. Vědci tak mohou získávat údaje o prostorov aerosolu s velkou přesností. Experimentální měření za pomoci malé vzducholodě prováděl Jan Hovorka u rychlostní silnice středočeské obce Řitka. Už jen jeho zkušební měření přineslo zajímavé zjištění. „Ve výšce a ve směru větru 180 metrů od silnice jsme zjistili zhruba pětinásobné zvýšení koncentrace informace se nedá zjistit běžným pozemním měřením a poměrně převrací představu, že kilomet je člověk v bezpečí před inhalací škodlivin. Vzhledem k tomu, že jsme nanočástice odhalili vysoko nad komunikací, znamená to, že se podle rychlosti větru mohou dostat i na kilometry podotkl. Nápad využít vzducholodi za tímto účelem oslovil i odborníky ze zahraničí (především ze Sp amerických), kteří se zabývají metodami, jak vertikální profily aerosolu v mezní vrstvě at do výšky jednoho kilometru nad povrchem, provádět. Sami k tomu využívali různá finančně ná jednoduchý a relativně levný způsob, na nějž přišel doktor Hovorka, je proto velmi zaujal. nyní projevil zájem i americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA).