Projev emeritního rektora UK profesora Václava Hampla ****************************************************************************************** * Projev emeritního rektora UK profesora Václava Hampla ****************************************************************************************** Vaše Magnificence, paní rektorky a páni rektoři – současní i emeritní, Spectabiles, Honora academici, Vaše Eminence, páni kardinálové, Your Excellencies – members of the Prague dipl vážení hosté, dámy a pánové! Jak už jsme slyšeli, patří k dobrým zvykům –  a chápu jako přirozenou povinnost – , aby se odevzdává správu akademické obce po osmi letech, ohlédl. Nejde jen o to, vydat počet z vla rozhodnutí. Za dvěma čtyřletými obdobími, která jsem směl strávit v čele univerzitní obce, pro nezasvěceného pozorovatele v detailu těžko představitelné, přitom však soustavné úsilí univerzity i jejích autonomních článků o rozvoj naší alma mater. Mnohdy to ovšem byl spíše již dosažených podmínek pro náš akademický výzkum, pro kvalitní výuku a také pro praktické klinické – působení. K lidské povaze také patří ulpívat především na tom, co se nezdařilo, vzpomínat na problém přesvědčení je však jednou z velkých povinností rektora, aby měl přehled i o všem dobrém, a aby akademické obci připomínal její výkony. Ty totiž nejednou mohou zapadnout v kolotoči nebo mohou zůstat přehlédnuty. V letech 2006 – 2013, kdy jsem měl tu čest řídit a koordino alma mater, vykonala Univerzita Karlova velmi mnoho. Dovolte mi tu podat o tom krátký přeh Univerzita Karlova se v uplynulém období nadále jednoznačně profilovala jako svobodná, ote výzkumně silná a mezinárodně významná instituce, s důrazem na humboldtovské propojení vzdě provozovanou vědou. Dařilo se nám to: Univerzita Karlova nejen že je tradičně nejrespektov České republiky v evropském univerzitním prostoru, ale posílila i svoji pozici mezi 2 % vě vysokých škol naší planety. Vyjdeme-li z ročního počtu odborných publikací, vidíme, že od roku 2006 vzrostl o více než Jen v přírodních a lékařských vědách, kde se to snadněji měří, produkujeme dnes okolo 4 00 ročně. Obdobně úctyhodné údaje platí i pro humanitní a společenskovědní obory. Dohromady z třetinu celého vědeckého výkonu naší republiky. O vědeckém charakteru a rozvoji univerzity svědčí i údaje o prostředcích, které se jí poda práci získat, a to na základě soutěží nebo zhodnocení dosavadních výsledků. Jejich celkový o více než polovinu, z 1,8 na 2,9 miliardy korun ročně. Z toho prostředky vysoutěžené na v projekty narostly nejvíce, skoro trojnásobně – z 0,4 na 1,2 miliardy korun ročně. Je to od rostoucích projektových aktivit, resp. grantové úspěšnosti našich učitelů i studentů na ná úrovni. Vědci naší univerzity např. získali 189 projektů v 7. rámcovém programu Evropské u dokonce dva vysoce prestižní granty European Research Council (z celkem 4, které získaly v Řada cen a vyznamenání členům naší univerzity, především však vzrůst mezinárodní citovanos přitom dokládá, že se tato výkonová expanze v žádném případě neděje na úkor vědecké kvalit narůstal i zájem doktorandů o naši vlastní Grantovou agenturu a stejně tak i prostředky, k vynakládala. Přirozeným kontrolním mechanismem toho, zda dbáme o vysokou úroveň výzkumu i výuky, je záj světového akademického společenství o výzkumnou i studijní spolupráci s Univerzitou Karlov na úrovni univerzit, jednotlivých vědců i studentských zájemců. V období, o kterém hovořím revidovali meziuniverzitní dohody, málo funkční vyřazovali a uzavřeli na šedesát nových. C tedy dnes Univerzita Karlova 190 aktivních, produktivních a zajímavých mezinárodních, mezi partnerství po celém světě, a to především s předními univerzitami v západní Evropě. Jmenu Sorbonnu nebo Heidelberg – ale i významné univerzity severoamerické (např. University of W State University of New York), japonské (třeba Kobe či Tsukuba), korejské nebo australské či Queensland). Někomu to může připadat jako normální. Takto vysoká míra živého, a přitom, naší strany vysoce výběrového zapojení univerzity do světové akademické sítě je unikátní a vysoce ceněná. S těmito partnerstvími a ovšem i s naším aktivním členstvím v mezinárodních univerzitních spojena mnohatisícová vzájemná výměna učitelů i studentů. S řadou – zejména francouzských univerzit úspěšně probíhají programy joint-degree a double-degree. Naše fakulty přijímají doc pracovníky na dvouleté výzkumné pobyty. Patříme k nejaktivnějším evropským univerzitám Erasmus. Každý rok v jeho rámci vyjede 1200 našich studentů a z partnerských univerzit nao nám na 1500 studentů. Počet těchto studentských hostí se od roku 2006 bezmála zdvojnásobil „erasmáků“ vzrostl za ta léta o více než pětinu. Podobně živé vztahy a mobilitu bychom nal výzkumné. Jsme prostě zajímavými, respektovanými a ceněnými členy evropské a světové unive To není samozřejmost, ale výsada, kterou je třeba neustále obhajovat. Trvalé potvrzování n badatelskou i učitelskou, zároveň samozřejmě i studijní účastí na životě světové univerzit dnes bezpodmínečnou nutností. Příjemnou skutečností je, že naše univerzita mládne. Věkové těžiště našich 8 000 zaměstnan 3/5 tvoří akademičtí a vědečtí pracovníci, se za posledních 8 let přesunulo z padesátníků to je signálem, že o práci na univerzitě je mezi mladou generací zájem. Docenturu dnes zís již krátce po čtyřicítce, novým profesorům je obvykle něco málo přes padesát let. Náročnos jmenovacích řízení jsme přitom ve dvou krocích zřetelně zvýšili. Proměnami ovšem prochází i naše studentská komunita. Její početní nárůst, který započal po pokračoval během mého rektorského období do roku 2010, kdy univerzita dosáhla 54 tisíc stu doby ale přes stoupající množství přihlášek ke studiu počet studentů cíleně redukujeme. Ro nabídku na celé škále bakalářských, magisterských i doktorandských oborů. Dnes našich 51 t představuje asi 13 % všeho vysokoškolského studentstva republiky. I při těchto vysokých počtech studentů je samozřejmě nutné dbát na úroveň studia včetně zá Posouzení obsahového přínosu a originality prací nelze nahrazovat kontrolou jejich formáli rozsahu popsaného papíru. Jen důraz na kvalitu nám zajistí respekt odborné, především mezi A protože jednak víme, že naši studenti nepocházejí jen z dobře situovaných kruhů, jednak motivační pobídky, navýšili jsme podstatně sociální i prospěchová stipendia a podporujeme aktivit. Naším cílem přitom nemůže být a není plošné vzdělávání průměru mladé generace. Jde nám o z intelektuální elity a v tom rámci o posílení specifických skupin našich studentů: Jsem pro že u nás dnes studuje o čtvrtinu více zahraničních studentů než v roce 2006 a že jejich po Uvědomme si, že takováto kvóta cizích studentů je velmi lichotivá i pro nejlepší západoevr Podíváme-li se pak na studenty-samoplátce, kteří studují naše cizojazyčné programy, ti tvo než polovinu všech těchto studentů v republice. Podnětem k nárůstu počtu zahraničních stud jiného i zavedení evropského kreditního systému na Univerzitě Karlově od roku 2007. Další jednoznačně nutno přičíst atraktivnosti naší alma mater v mezinárodním prostoru. Stejně významnou a pro naši budoucnost snad ještě důležitější skupinu studentů univerzity doktorandi. Těch máme 7 800, čili 15 % naší studentské populace. Je to důležitá součást na cestou research university. Osvědčilo se i to, že stále více doktorandů (aktuálně 57 %) bě absolvuje zahraniční stáž. Naše politika dlouhodobého zasíťování univerzity do pevných mez nese ovoce a představuje budoucnost. Když mne tak posloucháte, můžete si říci, že si Univerzita Karlova tohle všechno může dovo že je vládami této země nadprůměrně finančně hýčkána. Musím Vás zklamat: velkou část svého jsem musel investovat do řešení problému, jak při více méně stagnující přímé podpoře ze st udržet výzkumný i výukový provoz univerzity. Když jsem roku 2006 převzal rektorský úřad, m Karlova zajištěnu více než polovinu svého rozpočtu ze státní dotace na vzdělávání. Do leto tento podíl na 27 %. Přesto jsme dokázali v průběhu těch osmi let zvýšit rozpočet univerzi na dnešních 9 miliard. Podařilo se to díky prosazení výkonových a kvalitativních parametrů veřejného financování základního výzkumu a také díky ohromnému rozvoji projektových aktivi Univerzity Karlovy. Ukazuje to, že nejsme úzce zaměření jen na institucionálně financovaný ale že jsme – aniž bychom přitom ohrozili základ naší činnosti a prestiže – dokázali docíl masivního nárůstu účelových prostředků. Stejně významnou roli měl rozvoj vlastních ekonomických aktivit, díky nimž si dnes UK sama asi třetinu prostředků, které potřebuje na svoji činnost. Netajím se tím, že i tak nebylo udržet bilanci vyrovnanou. I přes jistý pozitivní vývoj nemůžeme být spokojeni se mzdovou zaměstnanců. V poslední době jsme již opravdu naráželi na hranice našich sil a možností. P možno předat univerzitu do dalšího funkčního období finančně stabilní a zdravou. Nemohu ov svůj názor, že má-li univerzita dodávat společnosti kvalitně připravené učitele široké šká podobně kompetentní lékaře nebo např. kvalifikované soudce, ale také fyziky, chemiky, biol překladatele, psychology, odborníky na nejrůznější regiony atd., měla by na to od téže spo dostávat dostatek prostředků a nemuset si na takovou službu veřejnosti v takové míře sama Univerzita Karlova byla v o to svízelnější situaci, že v uplynulém období nemohla, obdobně pražské vysoké školy a ústavy AV ČR, čerpat investiční prostředky z evropských strukturáln arbitrární politicko-administrativní rozhodnutí o vyloučení Prahy – největšího vědeckého c z možnosti využít nejmohutnější rozvojový zdroj poslední doby musím označit za vážnou stra České republiky. Univerzita Karlova nicméně plně využila tento zdroj investic alespoň tam, pro své mimopražské fakulty. V Hradci Králové se realizuje vědecké centrum MEPHARED a dalš Plzni centrum UniMec a Biomedicínské centrum. Společně s Akademií věd připravujeme Biotech biomedicínské centrum ve Vestci. To, že investiční rozvoj v Praze byl obtížný a ve srovnán regiony (i přes dílčí úspěchy) vcelku nedostatečný, nemá cenu zastírat. Univerzita Karlova polistopadového období však není – při všech svých pozoruhodných výkone produkční firma, nýbrž především svobodná obec lidí zkoumajících a studujících. Jejím zása je nezávislost. Ta je pro nás důležitá především jako podmínka akademické svobody. Bez ní nemohla skutečně plnit to, co od ní společnost potřebuje: kultivovat a garantovat kritický znalostech a uvažování založený přístup ke všem – vědeckým, stejně jako aktuálně politický Ve světě, ovládaném mediálním promýváním mozků a exhibicemi prodejců všech druhů mysliteln univerzita zůstává a musí zůstat ostrovem kritické, zkoumající racionality. Odměnou pak je společnosti, která do našich rukou svěřuje to nejcennější, co má: své děti, elitu mladé ge O akademickou svobodu, o primát racionality, angažující se ve jménu akademické obce proti zájmům skupin, se ale musíme aktivně starat i my, uvnitř univerzity. Za jeden z nejpodstat mého rektorského období v tomto smyslu pokládám skutečnost, že se podařilo zabránit riziku fakultních nemocnic. Tvrdě jsme odmítali návrhy směřující k jejich privatizaci. Mezinárodn totiž konzistentně ukazují, že privatizace univerzitních nemocnic a klinik ve svých důsled vede k postupnému útlumu výuky a k omezování vědeckého výzkumu. A ukázalo se, že jakmile s změnil rámec svých úvah, rychle jsme našli platformu k rozumné spolupráci při koncipování Ohlas našich postojů ve veřejnosti byl jednoznačně kladný. I v jiných kauzách si pak velká společnosti uvědomila, jak obecně významná je pro ni univerzita, která dokáže být nad věcí před diktátem momentálně silné nebo velikášsky a přezíravě se tvářící moci. O skutečnosti, že Univerzita Karlova je veřejnou autoritou, která si je vědoma své obecné ví, že musí vystupovat v zájmu širšího akademického okruhu, jsme se přesvědčili i při disk vysokoškolském zákonu. I zde bylo cítit, jak české vysoké školy i veřejnost vnímají hlas U Karlovy. A my zas na druhé straně vnímali, že náš hlas je pro politickou sféru nepřeslechn role naší univerzitě historicky patří. Naší povinností však je toto dědictví minulosti nep uvážlivě kultivovat. Podmínkou takového postavení je nepřeslechnutelnost a neopominutelnost odborného hlasu naš Tuto kvalitu si můžeme udržet výhradně pod podmínkou, že v naší univerzitní obci budeme dů meritokratických principech. Univerzita stojí a padá se svojí odbornou kvalitou a integrit členů obce na Univerzitě Karlově musí zůstat klíčově důležité, co kdo doopravdy odborně um Zásadní význam pro zastávání odpovědných funkcí musí být v tomto smyslu šíře přehledu o ko porozumění problémům, a to u každé vedoucí osobnosti, u každého člena akademického orgánu. Jaký je tedy smysl společného snažení vedení univerzity, fakult, dílčích pracovišť i celé Rozhlédneme-li se po dnešní společnosti, vidíme, že současný operační systém byznysu, kter vnějších motivacích typu „cukr a bič“ nejen, že leckdy nefunguje, ale někdy dokonce škodí. potřebujeme jakýsi „upgrade“. A univerzitní věda nám ukazuje cestu. Ten nový přístup má po odborníků na tuto problematiku (a také podle mého přesvědčení) tři nezbytné prvky: (1) autonomii – tj. touhu, schopnost a odvahu řídit si sami své životy; (2) mistrovství: tedy trvalé nutkání být lepším a lepším právě v tom, na čem opravdu zálež (3) smysl: To je touha dělat to, co děláme, ve službách něčeho většího, než jsme my sami, co nás přesahuje. Se zkušeností osmi rektorských let a ve smyslu těchto principů vidím roli vedoucích, lidsk zralých osobností na univerzitě takto: Bránit akademickou svobodu, ctít osvědčené historické tradice právem hrdé univerzity. Umož podporovat růst kolegů! Posilovat smysl naší práce a přes vrzání kafemlejnků neztrácet ze užitečnost naší práce jako klíčový aspekt z perspektivy našeho svědomí! Dámy a pánové, dovolte, abych zde veřejně řekl, že si vážím toho, že se dnešního starobylého univerzitníh účastníte a že jste tuto moji zprávu trpělivě vyslechli. A na úplný závěr svých rektorskýc veřejně vyslovit uznání a velké poděkování všem členům univerzitní akademické obce i všem, v uplynulém období nejrůznějšími způsoby pomáhali a podporovali ji. Jsem hrdý a šťastný, ž organismus Univerzity Karlovy a její neméně podivuhodný akademický rozvoj je společným díl Upřímně přeji svému nástupci Tomáši Zimovi, aby během jeho působení naše univerzita dále v všem srdečně přeji do dalších let všechno dobré! Quod bonum, faustum, felix, fortunatumque eveniat!