Sudety v umění. O minulosti musíme mluvit, jinak se s ní nevyrovnáme ****************************************************************************************** * Sudety v umění. O minulosti musíme mluvit, jinak se s ní nevyrovnáme, říká kunsthistorič ****************************************************************************************** Nejenom zájem o umění, ale i o politické a společenské souvislosti přivedly Mgr. Bronislav studiu česko-německého výtvarného umění první poloviny dvacátého století. Doktorandka půso dějin křesťanského umění [ URL "http://www.ktf.cuni.cz/KTF-18.html#2"] Katolické teologick je autorkou rozsáhlé publikace o exilové výtvarné scéně působící ve třicátých letech v Čes současné době se soustředí na česko-německé umělce ovlivněné životem v Sudetech. „Vždy mě zajímaly česko-německé vztahy a také to, co se na našem území v této souvislosti polovině dvacátého století. Během poměrně krátkého období zde probíhaly velké změny, které životů lidí zásadním způsobem,“ podotkla doktorandka. Bronislava Rokytová se nejprve začala zabývat životem a prací umělců, kteří utekli ve třic dvacátého století do Československa před nacistickým režimem. Dnes jsou veřejnosti z této známé osudy a především díla Oskara Kokoschky, vedle něj však v Československu pobývali a talentovaní lidé. Bronislava Rokytová tak upozornila například na Hannese Beckmanna, absol žáka Vasilije Kandinského, nebo švýcarského moderního malíře a grafika Paula Kleea. Těmto umělcům, jejich dílům a okolnostem, za jakých v Československu vznikala, se dosud hi detailně nevěnovali. Bronislava Rokytová tak strávila mnoho hodin nejen v archivech, ale p rozhovory s pamětníky a rodinami umělců i pátráním po ztracených pracích, které se do souč třeba jen v podobě reprodukcí v různých dobových periodikách a výstavních katalozích. Výsledky svého bádání, které nejprve zveřejnila ve své diplomové práci na Katolické teolog později zpracovala i do publikace Dost tichého šepotu. Exilová výtvarná scéna v Českoslove jež vyšla na konci loňského roku. Bronislava Rokytová v současné době pracuje na své disertační práci. Výzkum tentokrát zamě umělce z řad českých Němců, kteří žili a tvořili v Sudetech a inspirovali se tímto prostře není posuzovat umělecké kvality děl, ale sledovat motivy, které se v pracích objevují, pro vyvíjejí v souvislosti s politickými a společenskými událostmi první poloviny dvacátého st Ve výzkumu jí pomohlo i to, že mohla díky finanční podoře Grantové agentury Univerzity Kar "http://www.cuni.cz/UK-33.html"] vycestovat do Mnichova, kde navštívila Bayerisches Haupts Sudetendeutsche Haus, které uchovávají řadu dobových dokumentů, fotografií a výtvarných dě Sudet. To kunsthistoričce umožňuje porovnávat reálný život lidí z těchto oblastí s tím, co zobrazovali ve svých dílech. „Dnes se mnozí historici umění nedívají jen na dílo samotné. Sledují také to, za jakých po prostředí vznikalo, co znamenalo pro autora, když ho tvořil. Mě navíc zajímá, co se s díly dělo a děje dodnes, jak se proměňuje pohled na ně. Všímám si i toho, jak můžeme zásadním z jejich význam, pokud je dáme do jiných souvislostí,“ vysvětlila Bronislava Rokytová. Právě sleduje u vybraných uměleckých prací, kde byly vystavovány nebo jakým způsobem se o nich p Umělecká díla, která tvořili čeští Němci, skončila z části v depozitářích tuzemských nebo galerií a muzeí, případně byla později rozprodána. Zřejmě i z toho důvodu, že byla pro sbí jako bezvýznamná. Pátrání po nich je jednou z nikdy nekončících prací Bronislavy Rokytové. O tématu přednášela také na česko-německé vědecké konferenci v bavorském Schönsee. „Trochu obávala, jak bude toto téma přijato. Německou stranu však velmi zaujalo, o příspěvku vyšel v bavorských novinách. V Německu vnímají pozitivně, že jsme se v České republice odhodlali a to i sami se sebou. Snažíme se vše objektivněji hodnotit a posouváme tím vzájemné bariér kunsthistorička. Sama upozornila na to, jak je pro Českou republiku téma sudetských Němců a vše, co s ním s „Neměli bychom nad vlastní historií zavírat oči. Pro českou i německou stranu je důležité mluvit, zabývat se i problematickými místy. To je cesta, jak se s minulostí vyrovnat,“ mys Rokytová.