Projev rektora prof. Tomáše Zimy na slavnostním otevření nové expozice v Husově domě ****************************************************************************************** * Projev rektora prof. Tomáše Zimy na slavnostním otevření nové expozice v Husově domě v K ****************************************************************************************** Vážení přátelé, všichni, kdo jste přišli z daleka i z blízka! Chci vás pozdravit jménem univerzity, která je navždy spojena se jménem M. Jana Husa, jmén vysokého učení, které nese po svém zakladateli název Univerzita Karlova. Hus byl jejím uči dobu děkanem artistické fakulty, a v r. 1409 dokonce rektorem celé univerzity. Jako jeden z nástupců Husových v tomto úřadě považuji za svou povinnost, abych připomněl p pražského mistra, zahájil a doporučil tuto výstavu, která vyjadřuje Husovu velikost a aktu dobu. Název výstavy je „Jan Hus – odvaha myslet, odvaha věřit, odvaha zemřít“. V této souvislost nezmínit, že tato odvaha, kterou prokázal M. Jan Hus, byla ve všech těchto podobách přítom vysokém učení. Odvahu myslet měly celé zástupy studentů i učitelů naší univerzity. Jenže myslet znamená t z nich stálo myšlení a skutky, které z něho vyplývaly, nic menšího než jejich život – stej Husa. V této souvislosti zmiňuji popraveného dalšího rektora Univerzity Karlovy lékaře Jan který se stal obětí náboženské netolerance na počátku 17. století. Z nové doby pak musím z Jana Opletala, oběť nacistické zvůle z r. 1939, i studenta Jana Palacha, který si vzal dob na znamení svého odporu proti sovětské okupaci a sovětizaci kulturního a politického život Československu v r. 1969. Odvahu věřit měly rovněž celé generace našich studentů a učitelů. V době Husově, ale i v d šlo především o zápas o pravou podobu křesťanství a o poslání křesťanské církve. Hus viděl soudce v těchto záležitostech Ježíše Krista. Tato víra mu umožňovala změnu životního posto směrem k Bohu, ale i k člověku a k celé společnosti. A zde je jádro humanismu, prosazované na naší univerzitě. Proto, aby byla společnost opravdu lidská, je třeba prosazovat spraved otevřené vztahy mezi lidmi. A to je inspirace pro celou naši současnou společnost a také v univerzitu, abychom ve všech vědních oborech naplňovali tyto vysoké ideály, které tvoří pá a demokracie. To je také poslední důvod, proč věříme, že je možný mír a spravedlivé, demok všech národů v multikulturním a globalizovaném světě. Odvaha zemřít patří mezi přední ctnosti. Zemřít ne zbytečně, ale ve víře, že oběť pro ušle smysl. Zde není třeba zbytečných komentářů. Ostatně odvaha zemřít souvisí s odvahou konsek jak jsem již uvedl. Téma této reprezentativní výstavy plně vyjadřuje životní směřování M. Jana Husa, ale i mra instituce, ze které M. Jan vyšel – Univerzity Karlovy v Praze. Cesty k těmto snahám nemusí ale je důležité, že vedou k jednomu cíli. Musím uvést, že velký ctitel Husův, známý v zahr z tvůrců Československa, prezident T. G. Masaryk, byl také profesorem naší univerzity. Není nijak lehké zpřítomnit odkaz velkých osobností, které žily ve zcela odlišných podmínk námi. Často se tak děje dost neorganicky, s určitou interpretací, která má nezřídka slouži těch, kdo jsou těmito historickými reminiscencemi oslovováni. Hus není ten případ. Samozřejmě mylných pokusů Husa dezinterpretovat také nescházelo, ale Svým myšlením, svou vírou a odvahou mluví Hus i dnes. Je třeba s radostí přivítat, že i bo konfesní, které Hus pro český národ i pro svět a Evropu znamenal, je dnes překonáno: papež r. 1999 vyjádřil politování nad Husovou krutou smrtí a nazval jej reformátorem církve. Radujme se z toho! Ať tato výstava promlouvá ke všem, kdo ji navštíví. Ať ukáže, že mistr vysokého učení v Praze Jan Hus mimo jiné chtěl, aby dobré vztahy lidí mezi sebou vytvářely společnost, kde bude člověk člověku bližním a bratrem. Dovolte mi zakončit citátem z jednoho z Husových rektorských projevů, který řekne to podst „Učme nikoho neurážet, pro všechny chtít dobro, starších ctít, vrstevníkům nezávidět, vyhý domýšlivosti, řídit se rozumem a držet se ctnosti. Zachovávejme, co je dovolené, vyhýbejme je špatné pro naši spásu, nestyďme se mluviti pravdu. Nezadržujme slovo, když ho je zapotř nezakrývejme je v jeho lesku; slovu pravdy nijak neodmlouvejme, slovem míru a spravedlnost aby mír a spravedlnost byly s námi.“ (1409). Quod bonum, faustum, felix, fortunatumque sit.