Marek Frauwirth ****************************************************************************************** * Marek Frauwirth (8. 12. 1911, Zakopane – 17. 11. 1939, Praha) ****************************************************************************************** Mezi devítkou studentů popravených 17. listopadu 1939 byl po všech stránkách výjimečný. Původem Slovák. Z židovské rodiny. Levicový aktivista. Nikoli funkcionář, ale spíše člověk zálibou v umění, zcestovalý, znalý pěti cizích jazyků. Výrazně zapojený v odboji. Osobnost první pohled. Proč se dostal na popraviště právě on? Marek se narodil Chavě a Henrikovi Frauwirthovým v roce 1911 v polském Zakopaném, kam se r přestěhovala z Bardějova. Měl šest sourozenců, čtyři bratry a dvě sestry. Po začátku první když otec narukoval, se rodina přesunula zpět na Slovensko do Tvrdošína, malé obce pod Tat Na střední školu odešel Marek do Banské Bystrice, kde maturoval na obchodní akademii. Získ účetní u firmy Terrazzo v Bratislavě a později se přesunul za lepším místem do Berego-Muka Podkarpatské Rusi. Táhlo jej to ale do Prahy, v roce 1932 se tam odstěhoval a o dva roky p na Vysokou školu obchodní, která byla součástí ČVUT. Během studií toho stihl hodně. Pracoval postupně v letecké továrně Walter jako účetní, ve s drahými kovy a později vedl dámské oddělení obchodního domu Baťa na Václavském náměstí. Zároveň hodně cestoval. Jeho deníky zachycují putování po Polsku, Sovětském svazu, Finsku, Dánsku, Německu, Rakousku a Itálii. Většinou jezdil stopem, přespával v ubytovnách nebo po svou poslední cestu se vydal ještě v létě 1939 do Itálie. Cestoval přes Vídeň, kde jej pod záznamu zarazila cedule v bistru: Židy neobsluhujeme. Marek se angažoval i politicky. Byl členem levicové Jednoty nemajetných a pokrokových stud Společnosti přátel demokratického Španělska. Zajímal se také o výtvarné umění a divadlo, hrál na housle i na kytaru, zpíval. Jeho uměle dovedly až k tomu, že se rozhodl zapsat na konzervatoř ke studiu režie. Dvě školy zároveň tak po dvou letech skončil. V roce 1939 dokončil Vysokou školu obchodní, kde získal titul inženýra. Po prázdninách se zastavil na Slovensku, rodina jej přesvědčovala, ať zůstane, ale Marek se rozhodl pro návr města protektorátu. Opět se zapsal na Vysokou školu obchodní, začal pracovat na disertační práci a zároveň zís na slovenském konzulátu v Praze. S vědomím konzula Pavola Bujnáka se tam pod krycím jménem podílel na vydávání falešných pasů, kromě jiného i židům a odbojářům, kteří se potřebovali protektorátu. Celkem jich bylo na konzulátě ilegálně vydáno 2216. Zároveň se zapojil do ro odbojových letáků. V den Opletalova pohřbu se mu přihodila nepříjemnost. Dost mrzutá i v normální době, za vá nebezpečná, zvlášť když je člověk odbojář. Marek ztratil aktovku, ve které měl protinacist možné, že právě na základě tohoto nálezu si pro něj 17. listopadu v půl páté ráno přišlo g Jeho smrt přitom byla jen první tragédií, která rodinu za války postihla. Oba rodiče zemřeli v plynové komoře v Osvětimi, bratři Jakub a Leopold zahynuli i s rodina koncentračním táboře Lublin-Majdanek, sestra Berta byla i s dětmi zastřelena během slovens povstání. Přežili jenom bratři Maxmilián (ukryl se v horách, kde pomáhal partyzánům) a Jos manželku zastřelili Němci, on sám byl osvobozen v koncentračním táboře v Dachau) a sestra emigrovala ještě před válkou do Spojených států.