Lubor Zink ****************************************************************************************** * Lubor Zink (20. 9. 1920, Klapý – 6. 11. 2003, Ottawa) ****************************************************************************************** Má patrně hlavní zásluhu na tom, že se připomínka utrpení českých vysokoškoláků stala stud národů bojujících proti nacismu. Po roce 1948 však z oficiální historie českého studentské Talentovaný novinář a básník Lubomír Zink odešel po únorovém převratu v roce 1948 do svého Radikální hlasitý antikomunista se nehodil do upravené tradice. Většinu svého života proži je vnímán jako jeden z velkých politických novinářů 20. století. Má patrně hlavní zásluhu na tom, že se připomínka utrpení českých vysokoškoláků stala stud národů bojujících proti nacismu. Po roce 1948 však z oficiální historie českého studentské Talentovaný novinář a básník Lubomír Zink odešel po únorovém převratu v roce 1948 do svého Radikální hlasitý antikomunista se nehodil do upravené tradice. Většinu svého života proži je vnímán jako jeden z velkých politických novinářů 20. století. Narodil se v rodině učitele a legionáře. V roce 1938 maturoval na reálce v Lounech. K jeho malování a literatura (již jako středoškolák psal básně), jako svůj studijní obor však zvo zapsal se na Vysokou školu obchodní, která byla součástí ČVUT. Po nacistické okupaci se za odboje, na starém psacím stroji vytvářel letáky, které následně rozšiřovala skupina studen letáky mimo jiné vybízely k účasti na demonstraci 28. října 1939. Po 17. listopadu 1939 se rozhodl odejít do zahraničí. Přes Slovensko, Balkán a Blízký vých do Francie, kde vstoupil do Československé armády, po porážce Francie byl evakuován do Ang československém vojsku ve Velké Británii absolvoval školu důstojníků v záloze. Zapojil se skupiny vojáků-vysokoškoláků, kterým se podařilo k prvnímu výročí 17. listopadu v roce 194 exilu činnost Ústředního svazu československého studenstva. Přispíval do exilových i angli publikoval válečnou poezii. Byl v malé skupině studentů, která přišla s myšlenkou prohlási Mezinárodním dnem studentstva. Pro své literární a propagační schopnosti byl pověřen úkole příběh českých studentů světové veřejnosti. Jím sepsaná brožura The Stormy November 1939 b britské diplomacie a propagandy rozšířena na univerzity v celém nacisty nekontrolovaném sv přeložena do dvaceti jazyků. V předvečer druhého výročí, 16. listopadu 1941, přečetl Lubor Zink na shromáždění zástupců národů svobodného světa provolání, které vyhlašovalo 17. listopad Mezinárodním dnem studen tak „ve snaze vyjádřit hlubokou úctu popraveným československým studentům, kteří první v E 1939 dali podnět k masovému odporu proti okupantům“. Vyhlášení Mezinárodního dne studenstv celém světě. Přes své angažmá ve studentské diplomacii a protinacistické propagandě zůstával Lubor Zink zahraniční armády a jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády se zúčastnil Dunkerku. Po osvobození byl pověřen přípravou prvního poválečného studentského kongresu, k Praze, v červenci 1945 se kvůli tomu vrátil do Londýna, kde působil přípravný výbor. Po ná byl jmenován tiskovým atašé ministerstva zahraničních věcí, připravoval každodenní relace vysílání Československého rozhlasu. Krátce po událostech v únoru 1948 odešel znovu do exilu. Nejprve se s rodinou znovu usadil Británii. Profesně zakotvil v BBC, anglickém veřejnoprávním rozhlase. Nejprve pracoval v m českého vysílání, později připravoval relace pro anglické vysílání. Od roku 1951 sedm let zpravodajec pro americkou zpravodajskou službu v Německu, mimo jiné připravoval antikomuni propagandu šířenou v Československu. Svět tajných služeb opustil v roce 1958. V tomto roce se přestěhoval do Kanady, která se s definitivní druhou vlastí. Stal se významným kanadským novinářem a proslulým politickým ko Aktivně se zapojil i do tamějšího politického života. V šedesátých letech byl poradcem lib Lestera Pearsona. V sedmdesátých letech kandidoval za kanadskou Konzervativní stranu. Ve s činnosti zůstával aktivním antikomunistou, věnoval se kritice politiky Sovětského svazu a Změnou režimu v Československu v roce 1989 byl zklamán, hodnotil ji jako sérii kompromisů kteří neztratili svoji moc. V devadesátých letech adresoval české veřejnosti několik výzev navázání na demokratické, nekomunistické tradice meziválečného Československa. Zemřel 6. l Ottawě.