Komentovaný pětijazyčný deník přibližuje kavalírskou cestu českého šlechtice ****************************************************************************************** * Studie a komentovaný pětijazyčný deník přibližují kavalírskou cestu českého šlechtice ****************************************************************************************** Monografie Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje I.–II. autorského kolektivu Zde "http://pvh.ff.cuni.cz/hojda.htm"] přináší podrobnou studii Černínovy výpravy v kontextu b nabízí šlechticův deník v edičně zpracovaném originálu a zrcadlovém překladu. Docenta Hojd této více než šestnáctisetstránkové publikace trochu vyzpovídali. Kde se objevila myšlenka vydání cestovního deníku Jakuba Černína? V českých archivech a knihovnách se dochovala necelá dvacítka cestovních deníků a jejich z „klasického“ období kavalírských cest, tedy zhruba z let 1620–1750. Ten Černínův je ale me několika směrech jedinečný – a to rozhodlo o jeho výběru. K jeho specifickým kvalitám patří spontaneita: deník si psal sám mladý kavalír (což zdalek pravidlem), který nás svědomitě informuje o průběhu své cesty, aniž by zatěžoval denní záp vyčtených či vyslechnutých informací. Běžná není ani komplexní povaha deníku, jež vyplývá Černínovy cesty, během které se poměrně pravidelně střídaly tranzitní cestovní etapy a „vý vysloveně „turistického“ charakteru s dlouhými mnohaměsíčními pobyty (Florencie, Řím, Turí i druhé vyžadovaly odlišný „styl“ záznamů. V jednom pak zůstává cestovní deník Heřmana Jakuba Černína zcela výjimečný – a sice ve své S přechodem hranic a vstupem do „nové“ země změnil Heřman Jakub vždy okamžitě také jazyk s Deník si vedl postupně česky, německy, italsky, francouzsky a španělsky. Ovládnutí základn jazyků“ té doby, italštiny a francouzštiny, sice patřilo v 17. a 18. století k běžným poža kavalíra a bylo i jedním z hlavních účelů nákladné kavalírské cesty, deník si však mladíci hofmistři – psali zpravidla ve své mateřštině, německy, případně latinsky. Jen v Černínový máme jedinečnou možnost sledovat vyjadřovací schopnosti a „pokroky“, které během cesty kav učinil. Další vzácnou okolností je dochování deníku ve třech mírně odlišných verzích, vedle už zmí Heřmana Jakuba Černína existují ještě zápisky zasílané průběžně domů otci Humprechtu Janov čistopisná, avšak nedokončená verze, jež vznikla až po návratu z cest a měla se stát jakým „pamětním spisem“. Ale abych se vrátil k otázce: Černínův deník nás prostě okouzlil, a protože dříve z něj by malé ukázky, před osmi lety jsme se definitivně rozhodli zpřístupnit jej vcelku, s kritick komentáři. Jak probíhalo sestavování autorského kolektivu? Vlastně velmi přirozeným způsobem. Většina spoluautorek jsou mé bývalé studentky, dnes už vyprofilované badatelky, jazykově skvěle vybavené, které se dějinami cestování původně zab studentských pracích. Kolektiv výborně doplnila českobudějovická historička a hispanistka Můžete nastínit, jaké informace se čtenář v první části monografie dozví? Inu, to je na dlouhou odpověď, zkusím to stručně. První svazek se dělí do tří částí. V té se pokusili rekonstruovat životní běh hlavního protagonisty Heřmana Jakuba Černína a krátc historii vzestupu černínského rodu v 17. století. Druhá část by měla čtenáři nabídnout ucelený přehled o cestování v 17. století ve všech je aspektech: mluví se tu o cestách, dopravních prostředcích, hostincích, finančních převodec hlavně o tom, co bylo podstatné pro cestující kavalíry, tedy proč se na tyto nákladné cest studiu, o pobytech u dvorů, z nichž si měl mladý šlechtic odnést znalost ceremoniálu a vůb sociální dovednosti. Kavalíři si osvojovali určitou kulturu, která byla vlastně společná j napříč střední a západní Evropou. Konečně třetí část, která je nejrozsáhlejší, představuje nejdůležitější města a regiony, k navštívil, ovšem očima cestovatelů 17. století. Vypovídá o tom, jakýma očima viděli mladíc Evropy tento cizí, ale zároveň na základě jejich dosavadní výchovy a vzdělání v mnohém pov zejména italské a francouzské země. Vše je přitom pochopitelně založeno nejen na výpovědi ale na množství dalších srovnávacích pramenů; popis podoby daného města pak na sekundární často desítkách knih a odborných článků k jednomu místu. Opatřit pětijazyčný cestovní deník překlady a poznámkami muselo být nesmírně obtížné. Jak na překladech? Na počátku stálo rozhodnutí vydat deník v originálním znění, což znamenalo vyrovnat se s o zvyklostmi ve všech pěti jazycích a současně si řadu pravidel flexibilně vytvořit, neboť p žádný precedens prostě neexistuje. Jde přece jen o jazykový stav 17. století, který se něk liší od dnešního úzu. Naši práci dále komplikoval rozkolísaný dobový pravopis v podání pis nebyl ve všech užívaných jazycích stejně „doma“, postupně se během pobytu v dané řeči také Ale s pomocí kolegů a přátel jsme to snad nějak zvládli, vyzdvihnout zaslouží zejména odbo Alessandra Catalana, neboť italština v deníku výrazně převažuje. Komu je publikace určena? Kniha by neměla být určena jen kolegům v oboru, i když právě od nich se nám zatím dostává ohlasů. Například profesor Thomas Winkelbauer, ředitel našeho „sesterského“ pracoviště na univerzitě, tj. Institutu pro rakouský dějezpyt, napsal: „Neznám žádný jiný ani přibližně analyzovaný a do kontextu uvedený pramen (ego-dokument) 17. století. Je to vzorové, ale vz enormnímu vynaložení sil a času také sotva opakovatelné.“ Když jsme se ale rozhodli deník mysleli jsme pochopitelně i na širší čtenářské vrstvy, na ty, kteří třeba nebudou číst cel komentářový aparát, ale Černínův deník je může inspirovat například k jinému a možná hlubš vlastního cestování. Doc. PhDr. Zdeněk Hojda, CSc., vystudoval na FF UK obory archivnictví a historii. Působil výtvarnou kulturu, dějiny sběratelství či dějiny cestování.