I ve středověku podléhaly hračky módním trendům, dokazují archeologové ****************************************************************************************** * I ve středověku podléhaly hračky módním trendům, dokazují archeologové ****************************************************************************************** Chce-li se archeolog dozvědět něco o postavení dětí ve středověké společnosti, musí studov hrobech, uspořádání hrobů i jejich pozici v rámci pohřebiště. „Z toho, jak se pozůstalí ch mrtvým, se dá vyčíst mnohé o jejich vztazích, postavení nebo myšlenkovém světě,“ říká Pavl "http://cms.flu.cas.cz/cz/o-nas/lide/odborni-pracovnici/pavlina-maskova.html"] z Centra me studií, která se právě tomuto tématu věnuje. Tušíme, jaké postavení měly ve středověku v rámci společnosti děti? Archeologie nám nedá ucelenou odpověď. Dřívější domněnka, že děti byly opomíjeny nebo brán dospělí“, ale pravdou asi není. Některé dětské hroby jsou totiž tak bohatě vybaveny, že po věnovat přípravě na poslední cestu velkou péči. Najdeme tu velmi kvalitně zpracované šperk určené pravděpodobně na ochranu před zlými duchy, například rolničky. Hovoříme samozřejmě rodinách, které si to mohly dovolit. Ale třeba hračky nacházíme i v prostředí zaniklých vesnic. Zde hraje ovšem důležitou roli kde se osada nacházela. Pokud například byla v blízkosti tvrze, ovlivnil úzký kontakt s vy prostředím to, co si vesničané pořizovali. Stejně tak lidé z vesnic položených u kupeckých mohli hračky snadněji získat od obchodníků. Nálezy hraček jsou pro nás důkazem, že rodiče neopomíjeli. Co nám o dětství prozradí hrobové nálezy? Lišilo se třeba pohřbívání dětí různého věku? To je poměrně těžká otázka, protože v archeologii narážíme na problém, že úplně nejmenší d často nejsou. Proč tomu tak je? Může to být dáno vlastnostmi půdy, která má vliv na rozkla to může být způsobeno třeba tím, že úplně malé děti na společném pohřebišti vůbec pohřbívá etnologie víme, že v některých společnostech dítě, které zemřelo dříve, než bylo přijato d nebylo v rámci ní ani pohřbeno. Zřejmě proto nacházíme kosterní pozůstatky dětí třeba v od na raně středověkých sídlištích. V pozdějším středověku se setkáváme i s pohřbením dětí za Stávalo se také, že nepokřtěné děti, které neměly právo být uloženy na hřbitově, rodiče po zaniklého kostela, aby pro ně zajistili alespoň trochu důstojné a posvěcené místo odpočink V západní Evropě – a podle nových zjištění i u nás – se od vrcholného středověku setkáváme jevem. Když zemřelo nepokřtěné dítě a rodiče o křest velmi stáli, putovali ke konkrétnímu za světcem, který – jak věřili – dokázal na okamžik provést zázrak oživení. Během tohoto k dítě pokřtěno, a mohlo tak být pohřbeno do vysvěcené půdy hřbitova. Je znám i archeologick poutního kostela ve Švýcarsku, kde se na přilehlém hřbitově našlo obrovské množství kostři Liší se vybavení hrobu u chlapců a dívek? Liší se výrazně. Dívky měly u sebe zejména šperky, například korálky, náušnice, skleněné p zatímco chlapci dostávali výbavu jako bojovníci – ostruhy, dýky, nože, sekerky či miniatur mít ale třeba i gombíky. U obou se nacházejí nádoby. Trochu jiná byla situace v dřívějším chlapci byli do určitého věku vychováváni jako dívky a dostávali do hrobu i stejnou výbavu Máme k dispozici informace i z jiných než křesťanských pohřbů? Pouze pro nejstarší období, než na naše území začalo pronikat křesťanství. Pak již je obtí zjednodušující či zkreslující snažit se rozlišovat, který pohřeb je křesťanský a který poh vlivem křesťanství postupně mizí pohřební výbava. Důvodem ani tak není to, že by ji církev spíše se změnilo myšlení lidí. Dokud lidé věřili v posmrtný život podobný tomu na zemi a v dávali zemřelým na cestu i pro život v záhrobí různé předměty. Když se ale pod vlivem křes představy o posmrtném bytí měnit, pak už pro duši žádné hmotné předměty nebyly potřeba a s modlitba za spásu nebo almužna chudým či dary kostelu věnované za tímto účelem. V průběhu můžeme sledovat, že pohřební výbava postupně mizí. Zajímavé jsou situace, kdy v jedné lokalitě najdeme bohatě vybavené pohřebiště, ale jen o na hradišti se nachází hřbitov u kostela ze stejné doby, kde žádná hrobová výbava již není uvažovalo, že vybavené pohřebiště je pohanské a hřbitov křesťanský, ale toto vysvětlení by zjednodušující. Je totiž dost možné, že i lidé s bohatou výbavou byli křesťané, ale u kost byla pohřbívána jen nobilita (například rodina správce hradiště), která již podle západoev preferovala pohřeb bez výbavy, zatímco ostatní obyvatelé ještě v souladu s archaickou rodi vkládali do hrobu různé předměty, ale už bez „pohanského“ významu tohoto zvyku. Jaké měly děti ve středověku hračky? Samozřejmě opět usuzujeme jen z toho, co se nám zachovalo, nejčastěji se jedná o materiály jako jsou pálená hlína nebo kov. Ze dřeva, textilu nebo kůže se dochovalo jen málo předmět hračky patří hliněné kuličky různých velikostí, často nalézáme i miniatury nádob, u nich o jde o hračky, nebo jestli byly používány na léky či kosmetické přípravky. Chlapci si hráva figurkami koníčků nebo rytířů na koníčcích, z nichž některé se možná dokonce nechaly vodit Masivní rozšíření těchto figurek pravděpodobně souvisí s oblibou rytířských turnajů v obdo Lucemburků. Jiné zvířecí hračky děti neměly? U jedné hračky se domníváme, že by se mohlo jednat o medvěda, ale nalezený kousek je tak m nemáme. U jiných zvířat je zase těžké rozlišit, zda se jedná o obětiny, nebo hračky. V té obvyklé nosit votivní předměty do kostelů, zvláště do těch zasvěcených sv. Linhartovi, pat dobytka. Obvykle se jednalo o figurky krav, které mohly být vyrobeny i ze železa. A s čím si hrály dívky? Dívky si hrály s hliněnými panenkami, ovšem i zde bývá obtížné rozlišit, zda se jedná o hr o sošku na domácí oltář. Dochovaly se ale panenky, které měly světské oděvy, takže ty ke h sloužily. Ve vrcholném středověku se rozšířily panenky s tzv. kruselerem, tedy s vlnkovatý i ve středověku podléhaly hračky módním trendům.