Vzpomínání na Radima Palouše ****************************************************************************************** * Vzpomínání na Radima Palouše ****************************************************************************************** Posledním pracovištěm profesora Palouše po skončení funkce rektora UK byla katedra občansk filozofie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. K Pedagogické fakultě měl profesor Pa vztah. Když mu bylo znemožněno věnovat se na akademické úrovni filozofii, vystudoval zde c šedesátých letech na katedře chemie jako vynikající didaktik. Po revoluci již nic nestálo v cestě jeho filozofickému směřování a toto směřování spojil p filozofií výchovy, kde kráčel ve stopách svého milovaného učitele a přítele Jana Patočky. z iniciátorů a garantů doktorského studia filozofie výchovy na Pedagogické fakultě, spolu Peškovou, tehdejší vedoucí katedry filosofie a Klausem Schallerem, významným bochumským fi pedagogem a komeniologiem světového významu. Mimochodem všechny tři spojovala láska ke Kom proto také netradičně učinili filozofickou komeniologii součástí doktorského studia filoso pedagogické fakultě dodnes. Radim Palouš cítil spoluodpovědnost za katedru filozofie (dnes katedra občanské výchovy a stav filozofického vzdělávání budoucích učitelů a především za doktorská studia filozofie, inicioval. Pravidelně přednášel na filozofických kolokviích a konferencích, každoročně zah ročník doktorských studií, vždy s novou přednáškou, s novým tématem a to, co předával stud studia i nám kolegům, byla především láska k filozofii, oddanost filozofickému hledání, al a bravurní znalost filosofémat; povětšinou ryze současných, která se ale vždy opírala o po pramenné literatury v živých světových i klasických jazycích.

Pověstná byla jeho schopnost odhalovat nečekané filozo z etymologie slov, otevírat jinak, filozoficky to zdánlivě samozřejmé, a přivádět do zjevn

Pověstná byla jeho schopnost odhalovat nečekané filozofické souvislosti slov, otevírat jinak, filozoficky to zdánlivě samozřejmé, a přivádět do zjevnosti to nezje myšlení byla vždy přítomna péče o nezjevné, o to, co překračuje naše každodenní obstaráván logos, o kosmos, o fyzis. Těm, kdo jsme byli přítomni kolokviím, často tanula v mysli jeho podobnost se Sókratem, po on žil filozofií; moudrost, kterou pro mnohé z nás ztělesňoval, měla právě tento sókratovs (vyvádějící, provokativní, inspirativní a iniciační) charakter. Posledních deset let Palou patřilo k filozoficky nejplodnějším, téměř každý rok vydával nový titul. A pokaždé navštív kolokvium nebo konferenci a své knihy a studie zde představoval a podroboval kritické refl 2005 vychoval řadu skvělých doktorandů, z nichž mnozí dnes působí na katedrách filozofie p republice. Jeho péče o ně a spolupráce s nimi trvala prakticky až do poslední chvíle. S řa společné publikace (Ars docendi, Homo educandus, Odpovědnost), pečoval o jejich vědecký rů jejich filozofickou práci. Pro nás, své kolegy z pedagogické fakulty a z katedry, byl příkladem pravého kantorství, l úcty k filozofii. Osobně jsme si ho vážili pro jeho vnitřní sebekázeň, vstřícnost a ochotu i studentům, pro jeho smysl pro humor. Pro jeho lásku k životu, pro jeho přátelství a velk Pro jeho vytrvalost (kterou projevoval na všech možných úrovních), aby přispěl svým dílem skutečné vzdělanosti, aby váhou své osobnosti varoval před pragmatickým pojetí vzdělání ja na budoucí profesi, jako výbavy nezbytné pro uplatnění člověka na trhu práce. Výchova pro posvátnou, vztahem, v němž se vychovateli i vychovávanému otevírají možnosti, aby byli sam nalezli smysl životního směřování, aby nalezli řád pro životní rozvrhování, aby se stali s A bez patosu mohu říci, a myslím, že by se to Radimovi líbilo, že pro nás byl, podobně jak své žáky, obdarováním. (Jak se říká v jednom pseudoplatónském dialogu: „činil nás lepšími“ kdo nechtěl epigony, ale v každém probouzel jeho vlastní myšlení, kdo skutečně rozvinul Ko „ars docendi“ do nové podoby v podmínkách světověku.