Jak rychle vymírají druhy? ****************************************************************************************** * Jak rychle vymírají druhy? ****************************************************************************************** V poslední době čím dál častěji slýcháme, že žijeme v době šestého masového vymírání, kdy civilizace způsobuje bezprecedentní mizení živočišných a rostlinných druhů z povrchu plane rychle druhy skutečně ubývají? Většina druhů je nepoznaných a zjistit, jestli nějaký druh je mimořádně obtížné. Proto se pro odhady rychlosti vymírání používají nepřímé metody, zal vztahu mezi rozlohou přírodního prostředí a počtem druhů. Tým badatelů z Centra pro teoret a AV ČR, katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK a Yale University ale nyní ukázal, že jak rychle se zmenšuje plocha obyvatelného prostředí, k odhadům rychlosti vymírání nestačí v prestižním časopise Nature Communications http://www.nature.com/ncomms/2015/151117/ncomm ncomms9837.html [ URL "http://"] . Ukázalo se, že záleží na tom, kde přesně dochází k likvidaci původního prostředí. Nejvíc d začne-li původní prostředí mizet od okraje a jeho likvidace pokračuje směrem ke středu, na původní tropický deštný les začne postupně ubývat vlivem šířících se plantáží, které byly se vymírá, když se začne prostředí likvidovat naopak od vnitřku směrem ven – plantáže se t v okolí silnice, která původní prales protla. A vůbec nejméně se vymírá, když se ničí náho kousky původního prostředí. Důvody těchto rozdílů jsou poměrně složité, ale zjednodušeně l to tím, že vzácné druhy s větší pravděpodobností najdeme na okraji dané plochy. U skupin s areály rozšíření, jako jsou třeba obojživelníci, může být rychlost vymírání dokonce přímo ničení prostředí, když prostředí ubývá od okrajů směrem ke středu. Jinými slovy, v tomto p tolik více druhů, o kolik ubylo původního prostředí. Problematika vymírání je složitá a autoři ukázali vlastně jen nejjednodušší geometrické ef rychlost vymírání ovlivňují. Nezahrnuli tam například to, jak dlouho mají populace rostlin šanci se udržet ve zbylých fragmentech prostředí, ani co se stane, když jsou některé druhy i v novém prostředí pastvin, polí, plantáží a lidských sídel. Dnes víme, že původní odhady vesměs nadhodnocené a zatím vymřely jen zlomky procent druhového bohatství Země. Událo se stranu velmi rychle a kdyby to šlo dál stejnou rychlostí, za pár set let skutečně vymřou d druhů podobně jako tomu bylo při minulých masových vymíráních (jako bylo to před 65 milión vymřeli mimo jiné dinosauři). Není ale tak úplně podstatné, jestli už prožíváme šesté maso ne. Důležitější je zjistit, na kterých místech je největší riziko vymírání a co se s tím d dělat. A k tomu může výrazně pomoci právě práce Petra Keila, Davida Storcha a Waltera Jetz Prof. David Storch, Ph.D. Biolog a ekolog. Zabývá se makroekologií, biodiverzitou a evoluční ekologií. Je ředitelem Praze a externě na přírodovědeckých fakultách univerzit v Českých Budějovicích a v Olomouc republiky", a editorem knihy "Scaling Biodiversity", vydané nakladatelstvím Cambridge Univ Mgr. Petr Keil, Ph.D. Vystudoval zoologii na Jihočeské univerzitě, poté na University of Cambridge pracoval na v makroekologii. Vedle toho působil na University of Leeds, kde zkoumal neutrální modely bio (USA). V letech 2012-2015 byl řešitelem evropského grantu WORLDIVERSITY  v Centru pro teor (iDiv) v Lipsku. Zkoumá globální patrnosti biodiverzity a vyvíjí statistické metody pro pr