Vánoce na koleji ****************************************************************************************** * Vánoce na koleji ****************************************************************************************** „Tak dneska bude prát jen jeden člověk“, ukazuje mi pan Troják jméno v rozpisu prádelny. K projde slečna s batůžkem a kvapně opouští budovu. Dveře se za ní zavřou a v budova ztichne Štědrým dnem a studentské koleje se proměňují na poklidná stavení jakoby nadbytečná. Není pravda. Většina stálých kolejních nocležníků se už vydala k rodinám, podřimují, v televizní místnosti na Kajetánce běží zprávy je vchodu nerušeně prosvěcují světélka vánočního stromku. O pár někdo je, obracím se na dobrého člověka z vrátnice, pana Jiř samotného a vrací se na svou židli za sklem. Brzy shledávám, že ona atmosféra liduprázdna je způsobena snad jen koledami, linoucími se zdí a odleskem vánočních fanglí v řadě zrcadel, kdy všechna ta světýlka a táhlé tóny odvád od postav, které kolem co chvíli proklouznou. Na Kajetánce zůstává přes svátky skoro třeti podobně jsou na tom i jiné koleje. „Tak asi sedmdesát procent studentů uvidíme zase až v l Věra Kořalníková a Dana Kobesová, dvě milé dámy, se kterými se setkávám na koleji Větrník. dál, na Hvězdě, jsou na tom se studenty, kteří už odjeli podobně. Kdo tedy zůstal, kdo se kdo jen neměl jinou monžost? Japonci a drsní hoši „Je tu spousta cizinců, třeba studenti z Japonska. Ti tu zůstávají. Ale nemyslete si, že t Čechy, třeba páry, které chtějí být na Štědrý večer spolu, ale taky pár mladých lidí, co s vrátit nemůže, nebo nechce,“ vysvětlují dámy z recepce na Větrníku. Slečna, co stojí před čeká. „Přes Vánoce zůstanu tady, rodina se nesejde, každý jsme někde jinde,“ příznává symp a druhým dechem dodává, že večer čtyřiadvacátého je pro ní stejný jako většina ostatních. těch si většinou moc neužiju,“ směje se, možná ale trochu nuceně. „Troják – to máte jako Čtverák mínus jedna,“ směje se zase pán z recepce na Kajetánce, kdy na jeho jméno. Podle něj je na kolejích ještě jeden typ vánočních nájemníků. „To jsou tako co nechtějí být na nikom a na ničem závislí, vždy s hlavou nahoru, nějaké Vánoce je rozhod podvečer a na kolejích bývá obvykle v téhle době rušno. Dnes je to jiné, dveřmi na Kajetán urostlý mladík. Než si rozepne bundu, zadívá se chvíli na nás. Možná jeden z drsných hochů těch, kteří si Vánoce na koleji sami nebybrali. Vysokoškolské muzeum Obraťme se ale zpět k recepci, i pan Troják, i dámy z Větrníku nebo Hvězdy jsou se student pevně svázaní. „Letos mě čeká Silvestr, to bývá rušno, hlavně později po půlnoci, když se oslav,“ říká pán z Kajetánky. „Studenti jsou určitě rádi doma, ale Silvestr, to je jiná. C flám, a to samozřejmě bez dozoru,“ smějí se dámy z Větrníku. Obě mají radost, je to poprvé kdy jak svátky vánoční, tak první okamžiky nového roku prožijí doma. Za sklem recepce na Kajetánce zůstal ležet list papíru. Je to rozpis na použití prádelny. týdne jsou sotva dost široké na tolik jmen, v kolonce se čtyřiadvacítkou je ale jen jedno Vypínáme televizi v prázdné místnosti s křesly a zhasínáme ve vedlejším sále. Tady to opra muzeum vysokoškolského studi. Návštěvníci chodí zlehka, šeptají. Atmosféra jim nedovoluje Budovy jsou ztichlé a minimálně do Silvestra jsou tiší i ti, kteří tu o svátky zůstávají, vlnách jsou, zdá se, naladěni cizinci, recepční, samotáři i drsní hoši.