Odjela za výzkumem na Dálný východ. I Japonsko je dostupné, říká studentka ****************************************************************************************** * Odjela za výzkumem na Dálný východ. I Japonsko je finančně dostupné, říká studentka ****************************************************************************************** Dlouholetý zájem o Dálný východ odvedl doktorandku Fakulty humanitních studií UK Alexandru Japonska, respektive do Jižní Koreje. Jako antropoložka se zabývá koloniální érou japonské jihokorejského Inčchonu a vztahem současných obyvatel těchto měst k dědictví doby. O svém projektu i o tom, jak se v Japonsku žije místním vysokoškolákům a těm, kteří tam přijedou zahraničí, hovoří v rozhovoru pro časopis iForum. Co vás přivedlo k zájmu o Dálný východ? To je složitá otázka. Ani nevím, asi to vyplynulo časem. Hrozně nerada se tvářím, že ve sv záliby a zájmy a že už od útlého věku jsem věděla, co bych chtěla dělat, a mám pro to veli promyšlené důvody, jak se to často psává do motivačního dopisů. Ale jako dítě jsem cvičila karate, v nyvých středoškolských letech jsem hltala překlady he Saikakuových satirických románů, syrového korejského realismu a nesnesitelnou lehkost znud červeném domě. Takže část „viny“ nesou překladatelé z akademického sboru Ústavu Dálného vý fakulty UK (smích). Pak už se to nějak vezlo. Vystudovala jsem bakalářskou politologii a t studia se zaměřením na Asii na Sciences Po Paris ve Francii, v rámci něhož jsem byla na ro pobytu v Soulu. Pak jsem navázala magisterským studiem urbánní sociologie a sociologie veř tamtéž, stále s východoasijským zaměřením. Spolupracovala jsem s Centrem pro korejská stud I když v prvopočátku mě zřejmě ovlivnil jeden díl kresleného dětského seriálu Byl jednou j věnovaný Alexandře David-Néelové (cestovatelka a spisovatelka belgicko-francouzského původ Je to velice inspirativní jmenovkyně. Proč jste se rozhodla vrátit z Francie do České republiky na Fakultu humanitních studií Un Je to velmi prosté, chtěla jsem se zase vrátit zpátky domů do Prahy – i když teď se může z moc dlouho nevydrželo (smích). Chtěla jsem na doktorském studiu pokračovat v antropologii, francouzských „papírů na hlavu“ totiž uzavírá bakalářská etnologie na Université de Strasb humanitních studií pak byla racionální volba, přišlo mi, že tam se svým projektem nejlépe jsem i velmi kladné reference na atmosféru na fakultě. Rozhodně nelituji. V současné době jste v Japonsku. Jak dlouho už tam pobýváte? Kdy se pak budete přesouvat d V Japonsku jsem od začátku října a zůstanu do konce března. Působím v rámci programu free- výzkumném centru Doshisha Studies in Colonialism na Faculty of Global Studies na Doshisha Kjótu. Bydlím ovšem v Kóbe, kde dělám terénní výzkum, a do Kjóta dojíždím pouze ve středy zdejšího školitele. Do Koreje pojedu začátkem dubna a budu tam do července na terénním výzkumu v Inčchonu, kte podpořila Academy for Korean Studies skrze svůj Pre-Doctoral Fellowship program. Můžete prosím čtenářům přiblížit téma svého současného výzkumu? Můj výzkum je na pomezí urbánní antropologie a studia utváření kolektivní paměti o konci d století a koloniální éře v Japonsku a v Jižní Koreji. Srovnávám bývalé otevřené přístavy K zajmá mne, jaké nemovité „památky“ z té doby tam stále jsou, co se s nimi děje či neděje, „běžní“ obyvatelé města a tak dále. Samozřejmě to také znamená alespoň trochu uchopit to, vznikala a rozvíjela se. Obecněji mne zajímá, jestli a jak ve svém městě lidé tráví volný čas, jaké vnitřní obrazy Velmi zajímavá je i otázka vnímané nebezpečnosti města či čtvrti. V Kóbe samozřejmě hodně zemětřesení v roce pětadevadesát – v polovině ledna se zrovna konala řada výročních vzpomí byl velmi silný zážitek. Hovoříte anglicky, francouzsky. Jak jste na tom s japonštinou a korejštinou? V japonštině i korejštině disponuji poněkud disproporční znalostí, která se špatně měří na jazykové úrovně. V korejštině čtu akademické texty o svých oborech a tématech, v japonštin boj, přece jen jsem s ní začala později než s korejštinou. Pravou výzvou jsou dvoj- až tro na Doshishe, které se vedou dle potřeby japonsko-korejsko-anglicky. Small talk a sportovní v obou jazycích – v Japonsku se věnuji i windsurfingu a shodou okolností jsem ho zkoušela takže tu terminologii mám natrénovanou v obou jazycích. Když jde ovšem o přesnost výpovědi japonštině si ještě ráda dopomohu angličtinou, pokud je to možné. Co pro vás bylo největší překážkou při snaze vyjet za studiem do Japonska, respektive Jižn Všechno to naplánovat a časově zkoordinovat, oba výjezdy jsou free-mover. Je taková hezká že hlavním cílem antropologického výzkumu je ho přežít. Ve skutečnosti jediný opravdový ho hledání ubytování, které jsem popisovala na fakultním blogu. Takže si myslím, že to mám le že velmi obdivuji kolegy a kolegyně, kteří jezdí do destinací, které – možná naivně – pova kde hrozí výrazně větší hazard se zdravím či životem. Myslím teď na kolegyně z FHS UK v af nebo na bývalého kolegu z magisterských studií, který půl roku bydlel v manilském slumu. M pitná voda z kohoutku a nemusela jsem si balit antimalarika. Nejošemetnější věc, jíž musím byrokracie čelit, je osamocenost a z ní plynoucí hrozba nudy. Ve svém článku [ URL "http://fhsukblog.blogspot.cz/2016/12/vaz-si-sve-koleje-aneb-jak-si-n fakultní blog popisujete potíže, s jakými se musí vyrovnat student, který hledá v Japonsku se nedostane na kolej. Zarazila mě informace o tom, že za cizince se při sjednávání nájmu někdo japonské národnosti, případně instituce, v níž cizinec působí. Jak jsem pochopila z nešlo, protože jste hledala nájem s někým dalším, který nepřijel na stejnou univerzitu jak jak to nakonec dopadlo? Kdo se za vás zaručil? Nakonec bydlím v bytovém domě u presbyteriánského mládežnického centra. Zachránil mne zdej školitel, jehož kolega toto centrum vede. Kdybych bydlela v Kjótu, bylo by to daleko snazš mohla zaručit Doshisha University, protože má dohodu s několika lokálními realitními kance takovéto případy. To jsou Japonci skutečně tak nedůvěřiví vůči cizincům? V běžném „turistickém“ kontaktu tomu tak není. Také individuálně můžete potkat spoustu skv a otevřených lidí. Ale obecně platí, že jde-li „do tuhého“, může to být problém. Částečně že Japonci obecně špatně hovoří cizími jazyky, a tak se předem obávají, že by s vámi byla domluva. Místo přímého odmítnutí je pak snazší vás „neřešit“ a nechat věc vyšumět, což můž frustrující. Také je pravda, že Japonsko není země, kde by si z vás někdo jako z Evropana zadek“. Takže je to takové dobré demo imigrace z pohledu migranta. Zkušenost k nezaplacení Odlišuje se nějakým způsobem japonský akademický svět od toho našeho? Akademický rok se více podobá kalendářnímu, první semestr začíná v březnu a letní prázdnin ta kratší pauza uprostřed roku. I na veřejných vysokých školách se platí školné, a to nema ale levnější než školy soukromé, a proto bývá těžší se na ně dostat. Bakalářský program tr podobně jako ve Spojených státech je první rok věnován obecnému základu, specializaci si s až od druhého ročníku. Přijímací zkoušky se tedy skládají na univerzitu, ne na konkrétní o nastupuje už po absolvování bakalářského programu, dále ve studiu pokračuje menšina lidí. japonští studenti shánět ještě před ukončením studia. „Job hunting“ je velmi stresující pr dobrou práci v japonské firmě mají víceméně v rámci tohoto jediného intervalu. Na jméně školy, kterou jste vystudovali, může záležet ještě velmi dlouho po absolutoriu, v život. To je něco, co se v Čechách špatně představuje. Ale podobně jako ve Spojených státe Británii nebo ve Francii funguje mezigenerační „solidarita“ a utváření sociálních kontaktů absolutoria té či oné vysoké školy – a ano, prestiž hraje svou roli. O Japoncích se říká, že jsou velmi pracovití – jsou takoví i japonští studenti? Japonský studijní systém hodně preferuje kvantitu a soustavnou práci do úmoru. Člověk tam – i mimoškolní aktivity probíhají tak, že žák má jeden kroužek a tomu se věnuje každý den, Má to mnohé stinné stránky; dlouhodobá únava, neefektivita a nedostatek prostoru k objevov Chybějí zkrátka blahodárné účinky odpočinku a kreativity vycházející z nudy. Volný čas je japonští kolegové záviděli nejvíc. Japonsko je pro Čechy dost drahé, jak se s touto překážkou vyrovnává student? Jak se v Jap cizincům hledají brigády? Finanční náročnost Japonska může řadu zájemců o studium v této z byste jim doporučila? S brigádami je to ošidné. Obecně je potřeba si pohlídat, kolik hodin týdně, a zda vůbec k stipendiu smíte pracovat. Bez alespoň malé komunikační znalosti jazyka to samozřejmě nejde pravděpodobně smažit hranolky… Já mám štěstí, kombinace doktorského stipendia, příspěvku z Fondu mobility UK a Fakultního na přiměřeně skromné žití stačí. Dále bývá k dispozici japonské vládní stipendium JASSO, k štědré. Místní univerzity nabízejí často také nějaké vlastní stipendium. Ve výsledku je Ja drahé jako některé země západní nebo severní Evropy, ale možností financování stipendii je Erasmus+ výrazně více. Fakulta humanitních studií UK založila na konci minulého roku blog, kam mohou jak studenti fakultou. Alexandra Lichá se zařadila po bok dalších studentů FHS UK, kteří na tzv. Blogu zážitky ze studijních výjezdů do zahraničí.?