Naboso do města raději ne. Asfalt nohám nesvědčí, upozorňuje vědec ****************************************************************************************** * Naboso do města raději ne. Asfalt nohám nesvědčí, upozorňuje vědec ****************************************************************************************** V šedesátých letech ženy odkládaly podprsenky, dnes lidé zahazují boty. Bosým chodcům a bě většinou nejde o to, vymanit se ze svazujících diktátů módy a společnosti, ale spíše uděla Přesto na otázku, zda je pro zdraví člověka prospěšnější chodit či běhat v kvalitních botá barefoot obuvi, anebo naboso, ani vědci nedokážou dát jednoznačnou odpověď, jak upozorňuje Lopot, Ph.D., z katedry anatomie a biomechaniky Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. „Velmi záleží na úhlu pohledu. Lze definovat řadu hledisek, kdy, respektive proč je bosá c běh vhodnější než v obuvi, ale i mnoho situací, kdy, respektive proč to správné není. Funk orgán, to je takové okřídlené heslo, které se traduje u nás na fakultě. Aby orgán mohl dob musí být používán k tomu, na co je určen. Jestliže ho jeho funkci nevystavíme, nemůže se s specialistou. V tomto ohledu je efekt obuvi negativní. Na druhou stranu, její konstrukcí m některé typy zátěže a prodloužit tím funkčnost orgánu. Bota může nohu dobře ochránit vůči kterou není stavěna – typickým příkladem je chůze ve městech. Noha se nevyvinula pro konta a abrazivním povrchem a boty tlumí impaktní náraz. Chodit ve městech naboso není úplně opt proto, že dochází k zatížení biochemického původu, kůže je porézní,“ vysvětlil doktor Lopo Když se v 70. letech minulého století svět zbláznil do běhání, firmy zareagovaly tak, že s intenzivně zabývat vývojem vložek do bot, tvarováním podrážek a podešví, které měly ochrán vrcholových i rekreačních sportovců. Bez odezvy to nezůstalo ani ve vědeckých laboratořích souvislosti s tím, jak přibývalo běžeckých zranění, rozvinul výzkum dopadu typu obutí na l Výsledky bádání však ukazují, že větší vliv má spíše to, jakým způsobem člověk běhá, než t nohou. Výzkum však nadále pokračuje a podle Františka Lopota se hned tak nezastaví – stále je co problematice se věnuje i laboratoř extrémních zátěží, v níž doktor Lopot působí a která se zabývá mechanikou nohy. Jejího vybavení při bádání využil také Lopotův diplomant Bc. Denis se zabýval vlivem běhu naboso na jeho kinetiku. Ve své studii, kterou letos úspěšně obháji práci, porovnával způsob dopadu bosých běžců s lidmi používajícími klasickou běžeckou a ba Výběrem tématu reagoval na současný sílící trend, jejž zřejmě odstartoval americký novinář McDougall v roce 2009 svým bestsellerem Born to Run (v češtině vyšel o dva roky později po k běhu), v němž složil hold severoamerickému indiánskému kmenu Tarahumarů, kteří prosluli vytrvalí běžci bez zranění, ačkoli si vystačí s obyčejnými řemínkovými sandály. Sám František Lopot není jasným zastáncem ani bosé chůze, ani klasických nebo barefoot bot chodím bos. Ve městech ale dávám přednost obuvi, víc než kontakt s asfaltem mi vadí špína Nepoužívám ale boty, které by stahovaly nohy a nutily je do nějakých specifických pozic, s noha byla volná. Je to takové kompromisní řešení.“