Kdo to tady řídí aneb děkanův podzim ****************************************************************************************** * Kdo to tady řídí aneb děkanův podzim ****************************************************************************************** Jak vypadá den v životě děkana jedné z fakult Univerzity Karlovy a jaké je to v jeho kůži, rubrika časopisu iForum. Jako první přispěl děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy p Komárek. První výraznější událostí letošního podzimu se stalo 7. rozšířené kolegium rektora. Neskon jako obvykle po poledni, ale pokračovalo odjezdem děkanů historickým autobusem na starobyl Vedoucí celé výpravy Jakub Končelík upořádal křišťálově transparentní losovačku o poslední hrobce děkanů. Zaslouženě je získal kolega z Katolické teologické fakulty UK Prokop Brož. dobrém obědě jsme se odebrali na hřbitov a v hloubi Slavína přemítali o historii Svatoboru české státnosti. 2. října v 10.07 jsme slavnostně otevřeli modernizované posluchárny v motolské nemocnici. poděkovat všem, kteří se na modernizaci podíleli, zejména proděkanu profesoru Pavlu Kolářo se nejvíce ze všech zasloužil o to, aby se ošuntělé, padesát let chátrající prostory rozsv barvami a novou audiovizuální technikou. 7. října ve 22.01 odstartoval rozhovor Nočního Mikrofóra na vlnách Dvojky Českého rozhlasu malířkou Táňou Svatošovou. Povídali jsme si nejen o malířství, ale také o čínské filozofii smrt vlastního dítěte trpícího mitochondropatií. 10. října v 11.32 jsem vedl seminář s mediky pátého ročníku o epileptických záchvatech a s S potěšením zjišťuji, že přes léto nezapomněli anatomii ani patofyziologii 12. října v 15.00 jsem jako děkan zahájil slavnostní seminář k výročí šedesáti let trvání kliniky ve Fakultní nemocnici v Motole a jako dětský neurolog jsem se společně s přednášej fascinujících pokroků našeho oboru. 13. října v 8.33 jsem jednal s ministrem zdravotnictví o smlouvě na právo stavby multifunk fakulty na pozemku nemocnice. Plán ztělesňuje naději, že by se pracoviště děkanátu i ústav nevyhovujících pronajatých prostor motolského areálu do vlastního moderního komplexu. 21. října jsem doprovodil vnuka na mistrovství republiky v šachu mládeže do dvanácti let, skončil remízou. Jsem jeho osobním koučem. 24. října v 9.50 mi přišla upomínka, že jsem ještě neposlal svůj příspěvek pro časopis iFo jsem se po náročném dni dostal až pozdě večer, kdy jsem si ve 22.22 pustil Gustava Mahlera dopsal. 25. října v 18.30 jsem zahájil slavnostní koncert v Karolinu, jejž členové Panochova kvart profesoru Kouteckému a všem učitelům fakulty, kteří vychovávají budoucí lékaře. Zazněla la devadesátým pátým narozeninám profesora Otto Hrodka, jedné z největších osobností naší fak dětské hematoonkologie, mezinárodně uznávaného vědce a mimořádně čestného a skromného člov 27. října v 7.19 pojedu do Bratislavy na dvoudenní setkání všech českých a slovenských lék 28. října přijedu zpět do Prahy a cestou z hlavního nádraží chvíli postojím před Národním hrbolků v dlažbě a připomenu si dva své vrstevníky, kteří se slavného dne nedožili: Jana P Zajíce. Budu doufat, že se pod sochou svatého Václava nebudou prát oni s tamtěmi, a tak v prezidentu T. G. Masarykovi za to, že před devadesáti devíti lety položil základy demokrat svébytného státu, který odolal nacistické i komunistické devastaci. A možná že si spolu s povzdechnu: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ Večer si pustí Leonarda Cohena a začtu se do knihy Michaela S. Gazzanigy Kdo to tady řídí?. prof. MUDr. Vladimír Komárek, DrSc., děkan 2. lékařské fakulty Univerz