Co mi leží na srdci ****************************************************************************************** * Co mi leží na srdci ****************************************************************************************** Když jsem před více než čtvrtstoletím vstoupil jako student na Pedagogickou fakultu Univer jsem představu, že dobrým učitelem je především ten, kdo precizně ovládá svůj obor. Myslel učitelské“ prostě nějak přijde samo. Tím víc mě pak překvapovalo, že se v mém studiu objevovala řada předmětů, které se učitels kde jsem však až na několik případů získával poznatky především v rovině teoretické. Znal pedagogiky, uměl jsem vyjmenovat pedagogické a didaktické zásady, ovládal jsem typologii v Na samu výuku, na uplatnění vší teorie v praxi zbýval během studia docela omezený prostor, soustředila do posledních dvou studijních let. O to více jsem však vítal možnosti, které j audiovizuální technika: v seminářích z didaktiky jazyka jsme totiž měli možnost absolvovat studijní skupiny simulované pedagogické výstupy, které pracovník vyškolený ve využívání na zachycoval na videokazety. V dalších hodinách jsme pak své výkony zhlédli, analyzovali, ho jsme je mohli korigovat a příště i měnit k lepšímu. To všechno se promítlo do naší praxe, absolvovali ve vybraných školách, kde výuka měla neoddiskutovatelné kvality. Z praxe jsme týdnech vraceli nadšeni, otevřel se tam totiž skutečný profesní svět. Jenže pak následoval povinnosti, zkoušky, a dokonce i zkoušky státní, a zdálo se, že všechno to praktické bylo epizodou, na níž snad zas tak moc nezáleželo. Přišly státní zkoušky s akcentem na dosud na a posléze i skutečná pedagogická práce, v níž si pozornost vynutily vedle oborových znalos lidských povah, takt, umění jednat s lidmi, dovednost rovnat konflikty, povzbuzovat ty, kd necítí, i když třeba schopnosti mají. A spolu s tím nastoupila potřeba umět učit nejen něk která jsme kdysi zvládli při praxi. Nepřipravenost se vždy vymstila. A tak jsem vzpomínal říkal si, že na fakultě mohlo být více výuky, která by mi pomohla všechno to získané také Dnešní Pedagogická fakulta UK se od té, již jsem absolvoval, rapidně liší. Nejen v šíři ob v obsahu studia. A ke slovu se dostávají již uvedené aplikace: nedávno inovované studium n daleko častěji a pod různými úhly nahlédnout do škol, kde jednou mohou pracovat. Projekty učitelské přípravy otvírají možnosti, jak pedagogické výkony studentů zachycovat soudobou konzultovat a posuzovat. Takové projekty poskytují také široký prostor pro partnerství fak řešení vzdělávací problematiky. Pedagogická fakulta je fakultou pro ty, kdo se mají stát o vzdělávání. Takové specialisty ovšem nestačí jen průběžně připravovat, důležitý je cíl. A vrchol studia představují státní zkoušky, vidím jejich smysl právě v tom, že v brzké době než doposud spojí všechno to odborné, co si člověk osvojil, s výsledky uvědomělé, promyšle přípravy. Proto také na fakultě uvažujeme o tom, jak státní zkoušky takové potřebě přizpůs mohl v závěru studia prokázat nejen to, co zná z oboru a z jeho didaktiky, ale aby dostal ukázat, zda bude dobře učit. Předpokládá to například představení kvalitního projektu výuk V něm bude moci student ukázat cíle, metody a formy výuky i to, jak o tématu uvažuje na zá dosavadní přípravy, a tedy i na základě reflexe z pedagogické praxe. Forem může být jistě proto se k tomu nyní na fakultě mezi akademickými pracovníky i mezi studenty otevírá disku Je totiž zřejmé, že svět se rychle mění, škola také a nároky na pedagogy spolu s nimi. A j tomto tempu proměn bude škola tím spíše potřebovat jen ty, kdo skutečně budou, jak se říká to. prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr., děkan Pedagogické fakulty Univerzi