„Nemám ráda černé skříňky,“ říká profesorka Eva Hajičová ****************************************************************************************** * „Nemám ráda černé skříňky,“ říká Eva Hajičová ****************************************************************************************** Prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc., je od roku 1996, kdy se medaile Josefa Hlávky začala uděl nositelkou ocenění reprezentující Univerzitu Karlovu. Patří k jejím osobním zásluhám, že f komputační lingvistika je dnes v ČR jedním ze špičkových oborů, uznávaných doma i ve světě vedením vznikl koncept světově unikátního projektu Pražského závislostního korpusu. Šestnáctého listopadu 2017 jste převzala medaili Josefa Hlávky. Je pro vás toto ocenění v ta, která jste během své profesní kariéry získala? Od těch předchozích ocenění se liší především tím, že je vedle mezinárodní Humboldtovy cen nikoli za příspěvek v nějaké úzce vymezené odborné tematice nebo specifické činnosti, ale za celoživotní vědeckou činnost. Těší mě také to, že navržení na medaili vzešlo od mé alma níž mne pojí nejen doba studií, ale i převážná část činnosti vědecké i pedagogické. Pro te vděčně uvědomuji, že bych svých výsledků nedosáhla bez vlivu a podnětů univerzitních učite inspirativního působení žáků a kolegů. Životní osud mě po letech působení na filozofické f fakultu matematicko-fyzikální, a tam se podařilo vytvořit výborné, z odborného hlediska st osobního hlediska více než přátelské prostředí. V jednom z rozhovorů pro Český rozhlas jste vzpomínala na počátky počítačové lingvistiky u proběhl lingvistický kongres zaměřený na počítačovou lingvistiku poprvé v Praze, ovšem poř akademií věd. V roce 2007 už kongres s touto tematikou zaštítila i světová organizace. Dá podmínky u nás jsou pro počítačové lingvisty rok od roku příznivější? Dovolte, abych vaši otázku upřesnila a doplnila. Počítačová lingvistika (název této discip proměňoval, v českém prostředí se užívaly i atributy algebraická, matematická nebo komputa má u nás dlouhou tradici: koncem padesátých let vzniká pod vedením Petra Sgalla malá skupi fakultě UK a o málo později také malá skupina na Matematicko-fyzikální fakultě UK, v roce skupiny sloučily v Laboratoř algebraické lingvistiky při FF, tato laboratoř byla začátkem let zrušena a všichni její pracovníci – tenkrát nás bylo už šestnáct – byli z politických na fakultu méně „ideologickou“, za niž byla považována MFF. Nesměli jsme dlouho tvořit uce byli jsme jako jednotlivci přiděleni na několik pracovišť, někteří kolegové z univerzity s roce 1989 byl na MFF založen široce koncipovaný Ústav formální a aplikované lingvistiky, v pracuje přes padesát odborných a vědeckých pracovníků včetně doktorandů, a na FF pak menší a komputační lingvistiky. Za své přežití vděčíme řadě kolegů informatiků a matematiků, kte nelehké době drželi palce a pomáhali. A jak to tedy bylo s těmi kongresy? Osud toho prvního vlastně dobře ilustruje předchozí řádky. S návrhem, aby se COLING v roce v Praze, přišli členové jeho mezinárodního výboru v roce 1978. S malou nadějí na kladný po obrátili na tehdejší proděkanku MFF s návrhem, aby kongres pořádala MFF. Setkali jsme se, s odmítnutím, ale také s poznámkou, že by se snad dalo o spolupořadatelství uvažovat, kdyb nějaký významný člen strany. Dodnes nevím, zda to měl být dobře míněný podnět, nebo jen vý jistotou, že takovou záštitu nenajdeme. Takový člověk mezi námi samozřejmě nebyl, ale napa očekáváním, že neuspějeme – obrátit se na profesora Jána Horeckého, tehdy místopředsedu Sl věd, s prosbou, jestli by nebylo možné tuto záštitu najít u něho. Profesor Horecký nás dob práci sledoval a vážil si jí. Podpora kongresu ho stála jistě velké úsilí, ale konečný výs že hlavním pořadatelem byla Slovenská akademie věd, spolupořadatelem MFF UK, kongres se ko předsedal mu profesor Horecký a já jsem byla předsedkyní místního organizačního výboru. Da počítačové lingvistiky pořádal v Praze Ústav formální a aplikované lingvistiky MFF UK v ro samozřejmě bez „zaštiťovacích“ problémů. Změnilo se něco na vašem postoji k potřebě zavedení latiny do škol? Nezměnilo, stále si myslím, že by to bylo ku prospěchu vzdělání mladé generace. A to nejen jejich jazykového vybavení, studenti totiž sami brzo poznají, že latina jim pomůže při osv zásoby i větné struktury v živých jazycích. Ale také je naučí myslet „strukturovaně“, tako vzdáleno myšlení matematickému. Nehledě na to, že svých znalostí latiny mohou využít v dal jiných oborů: medicíně, biologii… Co mají komputační lingvisté ještě před sebou? Jaké výzvy čekají na vás? Na mne osobně už asi výzvy v podobě nových témat nečekají, budu vděčná, když se mnou mladš kolegové budou mít ještě nějakou dobu trpělivost, například s vysvětlováním nejnovějších h matematických metod. Ale podněcovat k novým výbojům, hledání nových cest a zároveň nepodce v dané oblasti udělalo, vymyslelo, považuji stále za svou povinnost i radost. Moji blízcí vědí, že nemám ráda „černé skříňky“. Když se při komputačním zpracování přirozeného jazyka přecházelo k metodám statistickým, které se někdy – alespoň z mého pohledu lingvistky – je černé skříňky, trápilo mě, že se badatelé většinou moc neptali, proč některé výsledky nejs respektive zlepšování se hledalo jen v těch metodách nebo ve zvýšeném objemu dat, tedy zpr jazykových projevech. Velmi mě potěšilo, když se brzo ukázalo, že i statistický systém se vezmou-li se v úvahu jazykové rysy těchto dat. Nastává období uplatnění metod založených n neuronových sítích. Při výkladu, jak fungují, se zcela výslovně odkazuje na černou skříňku to nikdo neví. A já se těším, že přece jen nastane čas, kdy tu černou skříňku někdo poodkr Komputační lingvistika je spojována s explicitou, přesností. Nemůže být explicita v běžném Vůbec ne. Nikdy – ani ve vědě, natož exaktní – nemůžeme úplně předvídat, být naprosto přes něco přebývá nebo se něčeho nedostává. Výzvou je podívat se pod povrch. Ráda cituji příkla dnes již zemřelého, na němž ukazoval, kolik významů může být skryto v jednoduché větě Chyt višni. Kdo chytá? Jednoho tlouště, nebo víc? Višeň je strom, nebo jeho plod? Na višni je t nebo je na ní tloušť? Když se odpovědi na tyto otázky a další podobné zkombinují, dojdeme stě. Zdá se vám to nudné? To není jen hříčka. Když budeme například stát před úkolem takov do jiného jazyka, musíme na mnoho takových otázek umět odpovědět. V běžném životě si na ně bez velkého přemýšlení nebo si je ani klást nemusí a větě rozumí, ale počítači musíme ales