Čím více lidí přede mnou stojí, tím lépe! ****************************************************************************************** * Čím více lidí přede mnou stojí, tím lépe! ****************************************************************************************** S doc. PhDr. Miroslavem Popelkou, CSc. [ URL "http://uprav.ff.cuni.cz/?q=node/177"] , ředi pro archeologii FF UK, jsme se sešli ve dvoře Karolina během Mezinárodního dne archeologie navštívilo téměř dva tisíce lidí, převážně rodin s dětmi. Doc. Popelka si zájem veřejnosti Společně s řadou dalších kolegů patřil k organizátorům celodenního programu, ve kterém nap zástupci jedenácti významných pražských archeologických institucí. Tu odpověděl na dotaz, křesadlo a u stánku s prezentací své alma mater si doslova lebedil. To když si „nenápadně“ letošní prváci studující archeologii dokážou erudovaně a s láskou vyprávět přítomným laiků Chvilku jeho vzácné nečinnosti jsem využila pro krátký rozhovor. Mohl byste zavzpomínat na své začátky? Když mi bylo jedenáct, což si přesně pamatuji, řekl jsem si – bude ze mě archeolog. Život se archeolog skutečně stal. Ale nikdy jsem si nepředstavoval, že skončím jako vysokoškolsk jsem trému, stud a strach vystupovat před lidmi. Dokonce jsem chtěl na základní, střední i hrát divadlo. Bohužel, tělo to nedalo. Ani rozhovor, který teď s vámi dělám, bych dříve ne jsem začal před pětatřiceti lety a po dvou nebo třech letech ze mě stres spadl. Dnes si pu vystupování před lidmi mám jako drogu. Čím více lidí přede mnou stojí, tím lépe!   Existuje vůbec ještě nějaká perspektivní lokalita, kde by se dalo začít kopat a „něco“ by Na dvě stě procent ano. Lidé mají mylný pocit, že už je všechno vykopáno, že všechno už by objeveno… Dám vám příklad toho, jak se mýlí: v roce 1991 byl v Alpách, ve výšce přes tři t mořem nalezen Ötzi – známý muž z ledovce. Nikoho by dříve nenapadlo, že by právě tam někdo A co když někde poblíž leží další „Ötziové“? Nebo takoví egyptologové, kolik toho v písku a ještě najdou. Země by musela být přeoraná jako zahrádka, ale to není a chvíli ještě nebu zůstává spousta práce s objevováním, která čeká na další generace… Zůstane v zemi i po nás něco zajímavého? Myslíte hrady a zámky nebo zříceniny hradů? Jsou to kulturní památky staré pár století, kt udržovat a opravovat. Co já vím, jak dlouho bude jejich rozpad trvat. Horší je představa, panelovými sídlišti. Jejich původní životnost měla být zhruba sedmdesát let, ale potřeba z pro většinu z nás vedla k jejich repasování, které jim životnost dále prodlužuje. Až se to spadne, vzniknou hromady betonových sutin s ocelovými armaturami a vším tím harampádím. A že skoro každý má doma něco starého, budou mít archeologové značné problémy s datováním.  Má docent Popelka profesní sen, co by chtěl ještě zažít, objevit? Pro mě je radost, když mohu zažít akce, kdy prezentuji své objevy a práci veřejnosti. Třeb prostřednictvím Mezinárodního dne archeologie. Upřímně, tuto potřebu nemají všichni archeo dají přednost psaní odborné stati. Pro mě je dnes stejně důležité napsat článek pro hrstku i setkat se s tisícovkou návštěvníků při prezentaci archeologie. V tom vidím poslání Mezin archeologie. Je úctyhodné, kolik lidí každoročně na dny archeologie přichází… Ano, ale vážně nevím, čím to je. Třeba loni navštívilo akce v Česku u příležitosti Mezinár archeologie více lidí než v celé Evropě dohromady. Jestli to není dáno tím, že v zahraničí vědátoři, zatímco my si víc hrajeme. Pro mě je setkávání s lidmi nejdůležitější složka pro Mám to rád. Tady si konečně začínáme s lidmi rozumět. Doufám, že vidí, že nejsem nějaký – výraz – podivínský knihomol, který umí akorát sedět u stolu a číst vědecké knížky, psát z a z nich další knížky… Lidé se ptají a mají zájem dozvědět se o archeologii víc. Přiznám s mně ten jejich zájem způsobí potřebu popřemýšlet, co je k archeologii láká.  Pamatuji se, že brigáda na vykopávkách bývala vysněnou prázdninovou prací. Je i to příznak chtiví archeologie? Někdy to hrabání v zemi ani není nějaké velké dobrodružství. Na vykopávkách se člověk za č zadarmo opálí, jako by byl třeba na Maledivách. Nevadí, že je zpocený, vždyť je mladý a ve dalších. Ale je pravda, že u nás archeologie táhne a já jsem tomu nesmírně rád. Studium archeologie patří dlouhodobě k těm nejlákavějším. V České republice se dá archeolo v osmi institucích. Jen Univerzita Karlova loni „vyprodukovala“ dvaatřicet absolventů (v b i magisterském studiu celkem, v pravěké a středověké, resp. klasické archeologii). A zájem neupadá. Čím to je? Archeologie je poznání vlastní minulosti. Je přece obrovská spousta věcí a činností, které minulosti. Vezměte si třeba pěstování obilí, chov domácích zvířat, textilní výrobu, kerami tak dále. Vlastně se nic nezměnilo. Navíc slibuje mnohá dobrodružství. Snad tomu pomáhají i filmy… Mám rád především a vlastně jen ty české. Trilogii Na veliké řece, Osada Havranů a Volání Jan Schmidt, předloha: Eduard Štorch, pozn. red.) jsme s kolegy v profesních začátcích dob a rozebírali v ní chybky. Říkali jsme si, co tam asi nepatří, co tvůrci udělali možná špat si to užívám. Vychutnávám si jednotlivé herce. Třeba Vilém Besser v roli Divouse – to je o Jiří Bartoška coby Sokol, to je kultivovaný člověk pravěku (smích). Přesně tak jsem si pra představoval. Díky Burianovým kresbám a Štorchovým knížkám byla má představivost dokonána. a hlavně je to naše, české, jsem patriot! Nosí si archeologové práci domů? Nosí si v hlavě všechny starosti a ty dost možná kolikrát ani nesouvisejí s profesí. I já domů a promítají se mi do noci a noci do dnů, proto nejsem nikdy úplně odpočinutý. Mám pře dva roky vedení Ústavu pro archeologii FF UK, pak rád veslo předám někomu mladšímu a budu propagaci archeologie, setkávání s veřejností a užívat si své vnitřní pocity a spokojenost