Vědci nechali svědčit stromy o záhadné tunguzské události

Ke katastrofě apokalyptických rozměrů došlo 30. června 1908 v oblasti centrální Sibiře v dnešním Krasnojarském kraji. Exploze, jejíž původ není doposud vysvětlen, měla sílu tisíckrát větší než bomba svržená na Hirošimu. Další dílek do skládačky analýzy této doposud záhadné události přidal tým vědců v čele s docentem Güntherem Kletetschkou z Přírodovědecké fakulty UK. Jejich výsledky nedávno publikoval odborný časopis Tree-Ring Research.

Vědci se zeptali stromů, co zažily (ilustrační foto)

Za původce tzv. tunguzské události bylo již označeno ledacos – od mimozemských těles typu asteroidu či komety po antihmotu, či dokonce malou černou díru. Ať už byl původce výbuchu a následné tlakové vlny jakýkoli, několik faktů o ní je možné tvrdit prakticky s jistotou. K explozi došlo pravděpodobně ve výšce asi šesti kilometrů nad zemí a následná tlaková vlna pokácela stromy v oblasti o průměru asi padesát kilometrů. Ty, které rostly kolmo pod epicentrem, zůstaly stát, jejich větve však byly oholené tak, že připomínaly stojící sirky. Nebyly to však jediné nezničené stromy –fotografie pořízené po výbuchu pomohly identifikovat několik výjimečně odolných jedinců, většinou modřínů, i v širším okolí. A právě o ně se zajímal vědecký tým, jehož členem byl i docent Günter Kletetschka.

„Výprava se do oblasti vydala při stém výročí exploze, tedy v roce 2008. Podařilo se nám odebrat vzorky dřeva stromů, nejprve jen vrty a díky spolupráci s italskými kolegy, kteří v oblasti v té době také pracovali, i celé disky průřezů stromů,“ vzpomíná docent Kletetschka.

A proč si vlastně vědci povolali na pomoc stromy? Letokruhy vznikají tak, že na jaře rostou rychleji (tzv. jarní dřevo), dělivé pletivo stromu (kambium) má na jaře relativně velké buňky. V druhé polovině roku přibývá pomaleji (tzv. letní dřevo), buňky jsou menší a vytvářejí na průřezu charakteristický pruh. „K tunguzské události došlo na přelomu června a července. To způsobilo, že se v tomto roce v některých přežívajících stromech pozdní dřevo vůbec nevyvinulo,“ vysvětluje Kletetschka.

Ke zkoumání dřeva využil tým rentgenovou fluorescenci, s jejíž pomocí lze poměrně snadno a především neinvazivně identifikovat atomy různých prvků ve vzorku. Metoda ukázala, že v kůře stromů rostoucích v této oblasti se vyskytují anomálie v zastoupení vápníku a stroncia. Zkoumaná vrstva letokruhů vykázala značné podobnosti, jako by se vlastnosti kůry v době exploze „otiskly“ do dřeva. Toto je zásadní objev, ani podrobné rešerše v dostupné literatuře nenaznačily, že by byl známý nějaký mechanismus, kterým by se chemická informace z kůry otiskla do dřeva. „Zajímavé však bylo, že tyto anomálie jsme pozorovali hlavně v letech, jež události předcházela, tedy 1904, 1905 a dalších,“ doplňuje Kletetschka.

Tento jev volá po vysvětlení. Vědci přišli v článku se dvěma hypotézami, obě souvisejí s tlakovou vlnou. Podle první představy se ohnutím obnažily a porušily kořeny a strom přišel o možnost využívat pro svou výživu látky z vnějšího prostředí. Rostoucí pletivo (floém) se proto obrátilo k získávání vápníku a stroncia z kořenového systému, čímž byly přírůstky dřeva z těsně předcházející doby (xylém) o tyto látky obohaceny. Podle druhé hypotézy tlaková vlna způsobila, že se materiál z kůry „vstříkl“ do předcházejících letokruhů skrze vodorovné kanálky v jeho struktuře.

Původ exploze je stále zahalen tajemstvím, výzkum vědců říká v první řadě to, že k události opravdu došlo a že dokázala dřevo stromu proměnit zcela jedinečným a rozpoznatelným způsobem. Tento objev umožňuje všem dalším badatelům pracovat se stromy s podobnou charakteristikou.