Malíř Vanderlaun: Krajinu vnímám jako abstraktní portrét člověka ****************************************************************************************** * Malíř Vanderlaun: Krajinu vnímám jako abstraktní portrét člověka ****************************************************************************************** Hned po maturitě odjel na rok na zkušenou do světa. Tento mimořádný životní zážitek ho obr jako prostředku vlastního vyjádření. Vrátil se jako začínající výtvarník a svůj zájem zača na Katolické teologické fakultě UK, kde studuje dějiny křesťanského umění. „Zoufale se sna nátlaku toho, co a jak by se mělo malovat. Je to ale boj,“ říká Michal Jirovec alias Vande V uměleckém světě vystupujete pod pseudonymem Vanderlaun? Proč? Mám potřebu oddělit to, co dělám jako Michal, a to, co dělám jako malíř, proto jsem zvolil Přišlo to ale tak nějak samo, nepřemýšlel jsem nad tím nijak programově. Vanderlaun (čte s laun, pozn. red.) je vzpomínka na střední školu a na mého profesora výtvarné výchovy. Milo malířství, o kterém nám neustále vyprávěl. Už tenkrát jsme si s kamarády po vzoru malířský vymysleli z legrace nová jména a já, protože jsem původem z Loun, jsem dostal jméno Michal Ujalo se natolik, že mi zůstalo dodnes. Používat jednoslovný pseudonym je navíc pro malíře je úderný, snáze zapamatovatelný, funguje jako značka. V seznamech internetových galerií j dohledatelný. Picasso měl asi osmnáct jmen, nikdo si je ale nepamatuje, všichni používají Jak se z koníčku stane životní náplň? Po maturitě jsem před vším utekl na Nový Zéland. Rodiče mi zaplatili jenom letenku, ocitl podstatě bez peněz. Shodou náhod jsem našel práci v místním hostelu, kde jsem za to, že js hlídal, mohl bydlet. Díky tomu jsem měl po nocích spousty času, začal jsem tam skicovat, p potřebu to, co jsem tam prožíval, v něco transformovat. A vzhledem k tomu, že to mělo pozi od lidí, se kterými jsem se vídal, zůstalo mi to i po návratu do České republiky. Tehdy js ateliéru jedné akademické malířky, bylo to shledání nad shledání. Nechci ale její jméno uv neúcty k ní, jen bych chtěl, aby se lidé, kteří její práci znají, dívali na moje věci stří souvislosti. Určitě nastane doba, kdy nebude problém naše jména spojovat, teď na sobě chci zapracovat. V žertu jsem kdysi v rozhovoru s ní pronesl, že dokud moje práce nebude etablo na jejím jménu „vézt“. Jako malíři si velmi rozumíme, i když osobně nahlížíme na věci troc je člověk, který se narodil v ateliéru a žije v něm od dětství, vždy se živila jen uměním. sedmnácti let chodím po brigádách, dělal jsem různé práce pro různé lidi. Jsou to dva odli se najednou střetly. Vidím v ní někoho, kdo je schopen uchovávat určité hodnoty, snaží se linku mezi starou školou a moderním uměním, nemá tendenci se proti něčemu vymezovat. Dodne imponuje a jsem rád, že jsem narazil právě na ni. Člověk, který vás na gymnáziu přivedl k umění, miloval vlámské mistry. Čí uměleckou práci Nemám tak silné umělecké zázemí, nechodil jsem na střední uměleckou školu, nebyl jsem obkl a nemohl neustále syntetizovat to, co dělají ostatní, proto se upínám na všechny umělce, n narazím. Rád se dívám na staré mistry, obdivuji práci Václava Špály. Jste krajinář, promítá se do vaší práce i příroda jihovýchodní Asie a Nového Zélandu, kde Česká a středoevropská krajina je mým největším zdrojem inspirace. Jsem krajinář a vyhovuj protože si myslím, že i krajinou se dá udělat skvělý portrét člověka. Je totiž krásným zrc jak společnost funguje, je to abstraktní portrét člověka. Asie má svoje kouzlo, terasovitá všechny ty barvy všude se oku nesmírně líbí, otázka je, jestli by je sneslo plátno. Ne vše krásně vyfotit, se dá i namalovat. Nefunguje to tak. Ovlivňuje vaši uměleckou činnost studium dějin křesťanského umění na Katolické teologické Univerzity Karlovy? Největší vliv na mě má asi to, že jsem tam narazil na zajímavé studenty, kteří jsou schopn se mnou o umění. Středověké umění mám rád, respektuji ho, dokážu se na něj dlouho dívat. J inspirace, ale nemyslím, že tak silný, aby se promítal do mé tvorby. Studovat jsem to zača že jsem se chtěl dozvědět něco víc o historii oboru, kterému se věnuji. Volil jste rovnou Katolickou teologickou fakultu UK, nebo jste měl v hledáčku i dějiny umě fakultě UK, případně přímo některou z uměleckých vysokých škol? Katolická teologická fakulta mi připadala vzhledem k mé povaze nejvhodnější, působila na m komornějším dojmem. Bláhově jsem si podal přihlášku také na Akademii výtvarných umění. Nic rád, že jsem se tam nedostal, protože moje práce, jak ji teď vedu, je v podstatě kritikou já tomu říkám, akademické malby a akademismu. Zásadně nesouhlasím s mnohou tvorbou, která vychází. Cítím potřebu se proti tomu postavit. Co konkrétně vám vadí? Sterilita, vadí mi dnešní naprosto chladný fotorealismus nebo naopak totální konceptualism sám malíř ví, co namaloval, a možná leckdy ani on ne. Občas mi to připadá takové pseudoint Zdá se, že se lidé odstřihávají od studnice inspirace, o malířích se sice učí, ale stejně sebe a považují svou tvorbu za jedinou správnou věc. O umění víc mluví, než aby ho sami tv ale, aby to vyznělo nějak nenávistně. Jednoznačně to jsou talentovaní lidé. Rozdíl mezi ná na výstavách, kde naše obrazy visí vedle sebe. Já jsem ta „diletantská konzerva“, zatímco akademici, současní manýristi. Otázka je, co je lepší, co je horší a jestli je to vůbec re se snažím nepodlehnout nátlaku toho, co a jak by se mělo malovat, dělat jen líbivé a módní boj. Zachovat si identitu v dnešním výtvarném prostředí, kdy se za vším hledá politický ne boj, je náročné. Dá se výtvarným uměním u nás uživit? Je to o kontaktech jako každý jiný byznys. Nemám za sebou akademické zázemí, a tak musím h alternativní cesty – sociální sítě. Mám dojem, že se konečně dostává ke slovu generace, kt za umění zaplatit. Doba zarámovaných plakátů koupených v nákupním centru je snad už na úst něco stojí a není to málo. Snažím se ho dělat tak, aby se mi investice, které do něho vklá Milionář se ze mě zatím nestal, ale pomáhá mi to financovat výpravné zahraniční cesty. V m byl v Maroku, letos se chystám do Spojených států amerických. To je úžasná věc. Na Novém Z uvědomil, že jedině ten, kdo cestuje, je skutečně bohatý. Sociální sítě jsou tedy dnes pro výtvarníka nezbytnou součástí jeho práce? Je to trh sám o sobě, na sociálních sítích můžete během několika vteřin nakoupit všechno o obraz. Doba kamenných galerií už je passé – proč platit drahé nájmy, když se to může přené Podivuji se ale nad tím, že lidé jsou ochotni vynaložit obrovské částky za obraz, který na neviděli. Jsou plátna, která se vyfotit nedají. Musíte vidět skutečný rozměr, plasticitu o sítě ovšem potřebuji také ke zpětné vazbě. Nejsem ten typ, který si maluje doma pro vlastn nikomu svá díla neukazuje. Musím to vykřičet do světa. Pětadvacetiletý Michal Jirovec alias Vanderlaun studuje druhým rokem dějiny křesťanského u věnovat před čtyřmi roky, kdy se vrátil z roční cesty po Novém Zélandu a jihovýchodní Asii patrné stopy francouzské školy první poloviny 20. století a české klasické moderny a analy Máte zájem o koupi některého z Vanderlaunových obrazů? Více informací najdete na jeho inte "https://vanderlaun.tumblr.com/"] , případně se s ním můžete přímo spojit prostřednictvím "vanderlaun.art(zavinac)gmail.com"] .