K + M + B












            ******************************************************************************************

            * K + M + B
            ******************************************************************************************
            Začal leden, začal nový rok. Ať už jsme do něj vstoupili kdekoli a jakkoli, nešlo nezaznam

            zemi to bude rok významný – vždyť letopočet končí osmnáctkou. Sto let republiky, to je pěk
            I když, přiznejme, vzhledem k tomu, že jde o stát, to vlastně mnoho není – spíš je ta naše
            mladá (a teď nemyslím jen tu „naši“, českou). Je mladá, a přitom toho tolik zažila, tolik 

            ustála… Nejsem historička a nechci zde kolegy historiky suplovat. Ani nechci předbíhat – p
            ke stému výročí nás letos čeká dost. Jen mě při sledování letošního pražského novoročního 
            přepadlo až jakési mrazení, co všechno ta jedenáctiminutová zkratka vlastně zahrnula, koli

            i bídy se do těch sta let vešlo, co to muselo být za spleť jednotlivých lidských osudů, kt
            sto let státu upředly. Poslední obrat měl znaménko plus – a to trvá, ať máme k současnému 

            výhrady. V roce osmdesát devět jsme získali naději a svobodu a je už jen na nás, jak s ní 
            respektive jak s ní dnes a denně nakládáme. Že se nám to občas a poslední dobou, řekla byc
            než kdy dříve příliš nevede, je asi zřejmé. Přitom pokud jde o společensko-politické dění,

            sebou rok důležitý – budeme volit prezidenta a není bez významu, že jde zároveň o rok, v n
            demokratického státu budeme připomínat. Ostatně, jak pravil Masaryk, státy se udržují těmi
            kterých byly založeny, a tak je dobré si na ně vzpomenout ve chvílích, kdy o něco podstatn

            se k nim vrátit – ať již mluvíme o ideálech, s nimiž byla republika založena v roce 1918, 
            nimiž jsme svobodný stát obnovovali v roce 1989. Slavit svátek přece neznamená jen vzpomín
            onomu dění přihlásit a přiznat jako k nosnému. Před několika dny jsme oslavili Vánoce – s 

            poselství a naděje lze čerpat a stavět na nich své dny všední. Snad tomu tak i bude.
            Nicméně doba vánoční ještě neskončila, máme před sebou svátek Epifanie, tedy Zjevení Páně,
            Tří králů – den, který je v našich končinách tak trochu ve stínu oslav Kristova narození. 

            Matoušova evangelia ostatně připomínal před nedávnem ve svém předvánočním blogu kolega Mrá
            na půdě Univerzity Karlovy, jejíž historie je nepoměrně delší než trvání našeho státu, je 
            mudrce, intelektuály té doby, kteří dorazili – vedeni hvězdou – do Betléma. Pravda, nutno 

            jistou pokorou, vždyť tyto muže vědy předběhli u jeslí prostí pastýři; ale nevadí: dorazil
            a to je důležité. Můžeme si jen přát, abychom se i my – každý sám i univerzita jako celek 
            tím správným světlem a dorazili v nadcházejícím roce tam, kam je třeba.

            Dobrý nový rok, univerzito!
            P.S. A k tomu bych ráda označila pomyslné univerzitní veřeje tradičním symbolem K + M + B 
            univerzita opravdu prostorem pravdy a spravedlnosti.

                         Ing. arch. Mgr. Marie Pětová, Ph.D., děkanka Fakulty humanitních studií Unive