Životní volby ****************************************************************************************** * Životní volby ****************************************************************************************** Před padesáti lety bylo také úterý. Úterý 16. ledna 1968. Pražané šlapali v rozbředlém sně – ale ne nadějně, zatím tálo ošklivě, do šediva a do bláta – a na ÚV KSČ ten den přišly už pozdravných telegramů a blahopřání. Kolektivy ze závodů vítaly zvolení Alexandra Dubčeka p Ten usměvavý chlapík ze Slovenska, co ho nikdo neznal, vzbuzoval dávno zapomenuté naděje. okoralých, co už v tento cit nevěřili. Co ale skutečně přišlo, předčilo i nejfantasknější toho promáčeného lednového úterka. Současný prezident to přesně před týdnem lakonicky shrnul do obrazu, ve kterém se Dubček „ Naštěstí žijeme o půlstoletí později a prezident čelí jen svlečenému a pomalovanému ženské Dubčekovi před půlstoletím nosily aktivistky dárky. Protože mu věřily. Nejen aktivistky. V všichni, příliš dlouho a příliš věrně. I po srpnu 1968, po návratu z Moskvy, i po tom hodn rozhlasovém projevu. Ve čtvrtek 16. ledna 1969 odpoledne na Václavském náměstí sníh nebyl. Jen pošmourno. Janu 20 let, 5 měsíců a 5 dní. A viděl ostře. Ještě naposledy se rozhlédl, přičichl k lahvičce vylil si ji do vlasů a pečlivě se polil z kbelíku, co před chvilkou naplnil u benzínky v O A pak obětoval svůj život za ty naše. Naše tehdejší, aby ty naše dnešní byly lepší. Umíral jestli si jeho oběť zasloužíme. Určitě jsme si ji ale z většiny zasloužit chtěli. A dvacet let po jeho oběti jsme to i demonstrovali. To bylo pondělí 16. ledna 1989. Bylo p nad nulou. A sucho. Ale vodní děla. Tehdy za strážce pořádku promluvil na kameru příslušní pluku VB, kterého jsme si v současnosti zvolili za poslance, ale už ne za šéfa kontroly be současný předseda vlády tehdy demonstranty nebil. Byl sice agent StB, ale pryč – na zkušen Tehdy jsme se nechali zbít pro možnost jít svobodně volit. Teď volit můžeme. A volíme čast jsme měli volební maratón – volby děkanské, rektorské i parlamentní v jednom týdnu. Na pod kvůli nim nechodili do ulic. Což je příznak zdraví. Horší už to bylo s diskuzí. S majiteli názorů se totiž musíte chtít potkat. Což je dovednost vzácná, zdá se. O to víc zní světem samomluva. K té není potřeba žádné úsilí ani argumentace. Kreativita stoupá s noční hodino konstrukce těch nejbizarnějších tvarů, jež srovnávají děkanskou volbu s antichartou a bití Bludomlýnek semele hromady dojmů do hrdinného výroku, a ten nad ránem zapadne do zapomnění dobře, možná je to terapie a možná právě o tom jsme před půlstoletím snili. K nejnovější volbě nám sociální sítě opět poradí. Tisíc a jednu dobrou radu. Jak takticky? Za mne si dovolím nabídnout ke zvážení, zda volby nemohou být i prostší. Volme svobodně, j sami chceme. Ale s vědomím, že svoboda volit je vzácná. Že dřív nebo později o ni přijdeme déle než kdykoliv v dějinách. A tak si ji zkusme udržet. Protože pak za ni budeme zase umí A vedle toho bych viděl jako rozumné zaklapnout ty internety, venku je úterý. Je vlhko a n tam opravdoví lidé, co si všichni něco myslí. Rozhovor je vždycky lepší než samomluva. I n Co nejpříjemnější vstup do nejen volebního a nejen výročního roku vám všem přeji! PhDr. Jakub Končelík, Ph.D., děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy