Zamyšlení nad univerzitou třetího věku ****************************************************************************************** * Zamyšlení nad univerzitou třetího věku ****************************************************************************************** S přibývajícími lety poznává každý z nás stále více lidí. Tím se nám také rozšiřují možnos bezděčných srovnávání. Takové příležitosti se nabízejí i pedagogům a každému, kdo dlouhodo lidmi, zvlášť když jde o skupiny podobných věkových kategorií. Ve výuce tak můžeme sledova úroveň i druh vstupních znalostí a dovedností žáků či studentů, zájmy nových generací i je hodnot. Různě silná bývá také aktivita ve výuce i v životě vůbec. Mění se totiž svět a s n nebo ne, se měníme i my. Řekl bych však, že téměř za tři desítky let, co pracuji se studenty, zaznamenávám výrazněj tak u mladé generace jako spíše u seniorů. Když vzpomínám například na své prarodiče, jež rád a kteří pro mě znamenali jakýsi přístav jistoty a bezpečí v pohledu na život a na svět podobizny lidí, kteří již v šedesáti letech vypadali jako prototypy babiček a dědečků. Šed doma či na zahradě, četba, to všechno k nim jednoznačně patřilo a mě ani nenapadlo, že by babička snad začali učit něco úplně nového, nebo že by dokonce docházeli na kurzy, do škol na to doma ještě připravovali. Jistě, nebyla to pohodlnost. Byli unavení, zažili si své – spoustu oprávněného strachu, poválečné zvraty, ztrátu živnosti, majetku, adaptaci na nerad těžkou práci. A teprve po mnoha letech přišlo jakési zklidnění a nalezení přijatelného způ nějž už nicméně nepatřila touha po sebevzdělávání ani chuť trávit čas pravidelně v nějaké vedené společným zájmem. Pochopitelně nelze generalizovat, ale v mém okolí kdysi takových převážná většina a nepřišlo mi na tom nic divného. Na fakultě jsem však postupně začal víd jiného typu. Na první pohled vypadala většina z nich mladší než takoví šedesátníci před dv lety. A byli nabiti aktivitou. Tak jsem poznal první frekventanty univerzity třetího věku, kurzů, jež vedli mí kolegové. I na nich jsem viděl uspokojení z této činnosti, radost a in práci. A právě to se pro mě stalo výzvou, abych se do této aktivity zapojil. Klíčovou otáz co takový kurz v rámci mé specializace, tedy hudební výchovy, zaměřit, aby byl přístupný c počtu účastníků. Pokud by už jen vstup vyžadoval určité hudební schopnosti nebo dovednosti stal pro mnohé zájemce nedosažitelným. Nakonec zvítězilo pojetí inspirované kurzy, které s osvědčily – cestami za botanickými zajímavostmi, po stopách historie, za filozofickými poh jejich průměty do dramatické tvorby. Bylo to vlastně pojetí, jakému se v pregraduálním stu učení „o tom“, nikoli „toho“. Tedy nikoli provozování hudby, ale putování po místech spoje hudební místopis České republiky. Byl to krok do neznáma, ale brzy jsem se přesvědčil, že V roce 2014 v kurzu začínalo asi dvacet účastníků, nyní jich je téměř šedesát. Během těch ukázalo, že pro takovou exkurzní praxi je u nás stále mnoho zajímavých objektů, a to tím s aktivitu v jejich hledání a v námětech na exkurze částečně přebírají sami účastníci. Mají sledovali jsme dosud stopy jen několika českých skladatelů a je pozoruhodné, kolik míst je A přestože například do souvislosti s Bedřichem Smetanou dáváme tradičně Litomyšl, jeho ži i do Benátek nad Jizerou, Kamýku u Litoměřic, Růžkových Lhotic u Vlašimi, do Plzně a samoz Podobně je tomu také v osudech jiných skladatelů. Další možnosti nabízejí do budoucna i os Cílem není jen seznamovat frekventanty s pozoruhodnými místy. Jde také o poznávání hudby s skutečným porozuměním. V tomto směru lze spolehlivě navázat na to, že všichni účastníci ab výchovu v základní škole. Jinými slovy, nemusejí nutně znát noty, ale v poslouchané skladb podobně jako v mluveném projevu, zejména když hudba může zaznít opakovaně z nahrávek. Nejd hudby, ale o to, že osobnost tvůrce zůstává člověku zvlášť blízká, pozná-li ji prostřednic jednoho díla. Zážitek s hudbou je totiž emocionální povahy a již vícekrát mi frekventanti že právě teprve při poslechu určité skladby si dokázali představit, co všechno snad sklada a jaký asi byl jako člověk. Nelze to brát vždy doslova, ale potvrzuje se tu, že cesta k po vede od zážitku k účinku a že účinek otvírá bránu emoci i racionálnímu poznávání. Ukazuje tuto cestu mají účastníci kurzu zájem. Chtějí vedle míst spojených s hudbou poznávat hudbu jako výpověď tvůrce, přestože taková výpověď není ze samé podstaty hudby tak jednoznačná, mluveném projevu. Zde se již ovšem nabízejí další vzdělávací příležitosti pro rozšiřování gramotnosti a v rámci kurzu i další perspektivy. Přestože tyto řádky píšu na základě vlastních zážitků, vím, že podobné zkušenosti mají kol frekventanti v dalších kurzech univerzity třetího věku. Není sporu, že je to činnost, kter smysl, neboť přináší lidem štěstí, spokojenost a radost. To není málo, a tak stojí za to, sféru vzdělávání ležet ladem. A úplně nakonec: možná jednou každého z nás potěší, až jako svém okolí příležitost poznávat s přičiněním druhých lidí věci, na něž mu v produktivním v síly ani čas. A možná to pro někoho z nás bude, jak mi nedávno napsala jedna frekventantka aby skutečný konec zůstával co nejdál. prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr., děkan Pedagogické fakulty Univerzi