Trabanty vyjíždějí opět na cesty i s přírodovědcem a fotografem Duchoslavem ****************************************************************************************** * Trabanty vyjíždějí opět na cesty i s přírodovědcem a fotografem Duchoslavem ****************************************************************************************** Kdybyste měli někdy pocit, že UK je plná jen vážných a přísných akademiků a podobně upjatý pusťte si někdy dokumentární road movie Dana Přibáně Trabantem do posledního dechu. Principál „žlutého cirkusu“, který si uložil objet legendárním automobilem celý svět, na s cestu přibral do týmu i Vojtěcha Duchoslava. Ten zarostlý a věčně usměvavý člověk, který v divákovi vysvětlí, jak je to s malárií nebo jak se vyrábí rýžová pálenka, si totiž aktuáln na Přírodovědecké fakultě UK. A protože mu půlrok strávený v trabantu nestačil, vydá se zn s Přibáňovou expedicí na cesty. Výzev se opravdu nebojí, tentokrát chtějí dojet z Indie až je dvacet pět tisíc kilometrů. Jak dlouho jste se rozmýšlel, jestli znovu na několik měsíců sednete do trabantu? Když jsem se vrátil z první cesty, lidi se mě často ptali, jestli bych jel znovu. Odpovída říkal jsem, že to byla dobrá zkušenost, nicméně že už ji mám. Paměť je ale selektivní, člo zbudou spíš ty hezké vzpomínky, tak jsem na to kývl. Jako fotografa mě to opravdu hodně po udělat to ještě líp a profesionálněji než posledně, to je velká motivace. Jaké fotografické výzvy vás čekají? Na minulé cestě jsem často dělal noční časosběry. Austrálie je na focení hvězd naprosto do tam dost sucho, objektiv se tedy nezamlžuje, a navíc ve vnitrozemí téměř není světelné zne v Indonésii se ukázalo, že noční časosběry fotit nejdou, protože tam padá rosa. Na to jsem vyhříváním objektivu. Čínský motorizovaný slider, v němž jsem musel mnohokrát pájet nekval jsem vyměnil za profesionální verzi, takže budou moje časosběry hezky rozpohybované. I když Dan Přibáň dřív pracoval v časopisech, které popularizovaly vědu, mám dojem, že tro to, že bude diváky během cesty nějakým způsobem vzdělávat. Získal pocit, že masa jde jen z a není možné široké veřejnosti zprostředkovat vzdělání. Mě to trochu mrzelo. Zlomilo se to s tofu. Na Timoru jsem narazil na výrobnu. Sice jsem těm klukům, kteří ho tam vyráběli, ne slovo, ale nakonec jsem se s nimi nějak domluvil a celý proces nafotil. Říkal jsem Danovi, zajímavou galerii, která za něco stojí a kde nebudou pořád jen ty naše žluté plečky. On mi a tvrdil, že to byla zbytečná práce, protože to nebude nikoho zajímat. Nakonec mi ale dovo doprovodný text a fotogalerii vydat na trabantím facebookovém profilu. Pak se divil, jak t kolik je mezi našimi fanoušky zvídavých lidí. Nakonec mě sám do podobných podniků pobízel fotit různé technologické procesy, ať to byla práce v kovárně, parní cukrovar nebo třeba v tomhle bych chtěl pokračovat i při nadcházející cestě. Kam se vaše žlutá kolona vypraví? Posledně jsme dojeli z Perthu do Bangkoku, teď bychom chtěli dojet až do Prahy. Ukázalo se v Bangkoku je nemožné, protože Thajsko zavedlo podobný režim, jako mají Barma nebo Čína, t musí jet v koloně s místním průvodcem a platit stovky dolarů za auto a den. V takovém reži nenatočili. Bohužel tím přijdeme o zajímavé státy – Kambodžu a Laos. Museli jsme je ale ob z jihu Indie. Snad stihneme zajet do Nepálu, z něj zpět do Indie, pak budeme pokračovat př Vyhneme se Afghánistánu, objedeme ho kousek přes Čínu, zamíříme do Kyrgyzstánu, Tádžikistá Z východu dojedeme do města Samarkand, kam ze západu dojel trabant Egu při první Přibáňově 2007. Pak navážeme na expedici z roku 2007 a budeme pokračovat přes Kazachstán do Ruska, n Slovensko a do České republiky. Dá se říct, že tímto počinem se Egu stane prvním trabantem svět“. Časové plány vaší expedici většinou nevyšly. Stanovili jste si vůbec nějaký pro tu budoucí Minulá cesta byla naplánována na čtyři měsíce a nakonec trvala půl roku. Tentokrát máme v se poslední srpnový týden. Stát se ale může ledacos. Doufám, že to stihneme, a naději mi k skutečnost, že vstup do Číny je třeba „vypapírovat“ předem a je vázán na konkrétní datum. motivaci to stihnout. Z Číny dál už by neměly být žádné zádrhele. Dan Přibáň je náčelník expedice, vy fotíte, Zdeněk Krátký natáčí. Kdo má ve skutečnosti to když vaším hlavním úkolem na cestě je natočit film? Natáčení je podřízeno všechno. Pokud jste v televizi viděli pěkné záběry projíždějících au dlouhého procesu. Když najdeme hezké místo, já a kameraman vystoupíme z auta a režírujeme s vozy projet, abychom to zaznamenali. Přes vysílačky se pak dohadujeme, že to nebylo dobr natočit znovu, že auta jela moc rychle nebo zase moc pomalu, pak že jela moc daleko od seb udělat znovu. A tak pořád dokola. V Austrálii jsem v noci fotil časosběry, pak jsem si šel na dvě tři hodinky lehnout, ráno vstával, abych fotil rozednění. Do toho musíte pořád zpracovávat a zálohovat materiál. Byl vojenský režim. Pořád jsem pak usínal v autě. Naštěstí ale nemám problém s tím, usnout kde I v trabantu? Ano. Tahle nevýhoda pro přednášky se ukázala jako výhoda na cesty. Řídil jste během cesty, nebo to je výsada Dana Přibáně? Moc mě k volantu nepouštěli. Dan to považuje za své privilegium a sportovní výkon. Já jsem když to bylo z nějakého důvodu nutné. Podle filmu i seriálu, který jste o poslední cestě natočili, to vypadá, že jste všichni mi spravování trabantů i vozu Fiat 126p, zvaného Maluch, který byl součástí vaší kolony... Trabant je jednoduchý stroj, na to člověk nepotřebuje žádné extra vzdělání. Je hned jasně co fungovat a co se případně rozbilo. Stačí používat selský rozum. I když to samozřejmě ná mechanikům trvá všechno mnohem déle než starým machrům. Na začátku jsem se musel hlavně naučit to, že když se auto rozbije, nemůžu ho jít opravova to fotit. Dalo mi to trošku práci. Když se ale pak závady opakovaly a už nemělo smysl to z točit, všichni byli rádi, že mohl spravovat zase někdo jiný. Vedle toho, že trabant není asi úplně nejpohodlnější vůz, není ani úplně největší. Jak se Máte dány váhové a rozměrové limity jako do letadla? V našem autě jedou tři lidi – Dan, Zdeněk a já. Vzadu není klasická sedačka, jaká bývá v t tam jen jedno sedadlo pro mě, a navíc ještě posunuté dozadu, abych měl místo na nohy. Jina toho zbláznil. My vezeme především natáčecí a fotografickou techniku. Ostatní věci, jako j díly, stany a spacáky, jsou v druhém autě, ve kterém jedou jenom dva pasažéři, a je tam tí víc místa. Střecha trabantu má nosnost dvacet kilogramů, tolik ale váží jen sama zahrádka, vůz namontovali. K tomu tam máme kanystry s vodou, palivem, olejem, náhradní kola, vafle n povezeme i velký slider na časosběry. Auta jsou hodně přetížená, normálně má trabant podbě nad koly, ten náš se ale drží hezky při zemi. Co děláte se vší tou technikou, když jdete z aut pryč? Zásadní je auta neopouštět, nemůžeme se všichni někam rozběhnout a nechat je někde zaparko Nejdůležitější techniku si vždy bereme s sebou. Na cestě, kde natáčíme neplánované věci, j mít ji pořád u sebe. Vozíme ale s sebou i počítače na zálohování, zpracování fotek, ty mám krabici, která je řetězem s velkým zámkem přivázána přímo k rámu auta. Na rozdíl od poslední cesty, kdy s vámi jely dvě dámy, to tentokrát bude pánská jízda. Nel cestu svou novomanželku? Nebo to po minulé zkušenosti náčelník zakázal? Dan po minulé zkušenosti říká, že „ženský na výpravu nepatřej“. Nemyslím si, že by byl pro spíš v Přibáňovi. Nedokáže se k nim chovat jen jako k pracovním parťákům. Má tendenci holk ulehčovat jim to, nakonec to ale člověku na takové náročné cestě přeroste přes hlavu. Vzni třenice. Myslím, že to je pravý důvod. Už jste v jednom rozhovoru říkal, že jste ani vy na začátku neměl z Dana Přibáně dobrý poc zda s ním vyrazit… Je to tak, jsem poměrně velký ignorant, na televizi se moc nekoukám, o trabantech jsem něc ale nevěděl jsem, o co přesně jde. Než jsem šel na první schůzku s Danem, zjišťoval jsem, zač. Na základě všech těch rozhovorů a výstupů s ním jsem si říkal, jaký arogantní blbeček nechci mít nic společného. Ve skutečnosti to je ale hrozně hodný člověk. Jak získal public sebou to obrovské kolo žlutého cirkusu, vybudoval si obrannou arogantní pózu, aby to všech psychickém zdraví. K „žlutému cirkusu“ jste se prý dostal díky doporučení kolegy z fakulty a také fotografovi Je to tak, dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím. Když sháněli fotografa pro výpravu, Petra Juračku, jestli by nechtěl jet s nimi. Petr měl ale v té době už rodinu a nepřicháze odjel na tak dlouho pryč, přehodil to na mě a Dan dal na jeho doporučení. Jak vypadá výběrové řízení u Dana Přibáně? Nevím, jak to vypadalo dřív, ale když jsme se bavili o tom, jakým způsobem obsadit místa v jsme se na tom, že pro takovou cestu je nejdůležitější, jak člověk dokáže zvládat stres a i když trpí ponorkovou nemocí. Člověk může být sebelepší kameraman nebo fotograf, když ale dobré fotky neudělá. Na tohle se výběrové řízení udělat nedá, to je loterie. Prověří se to Krátce po návratu z poslední expedice jste dokončil magisterské studium na PřF UK, nelákal jste nastoupil k doktorskému studiu, využít to, že se dostanete do lecjakých končin, ve vý Uvažoval jsem nad tím, ono je to ale pro mikrobiologii, kterou se zabývám, dost jedno. Mik všude, objevovat můžeme nové věci i za humny, nemusíme kvůli tomu jezdit kdovíkam. V rámci bych se spíš chtěl zaměřit na popularizaci. Postupně projedeme spoustu biotopů, chtěl bych různé přírodní jevy, zdokumentovat je a případně to popularizační formou dostat do filmu n současné době konzultuji s kolegy z fakulty, co by se dalo ukázat za globální fenomény, kt vidět. Mrzí mě, že jsem se na toto lépe nepřipravil už před první cestou, kdy jsme jeli z Thajska. Na tom musím ještě před odjezdem zapracovat. Mgr. Vojtěch Duchoslav se jako doktorand na Přírodovědecké fakultě UK věnuje ekologii mikr extrémních prostředích. Před třemi roky se stal členem tehdejší výpravy cestovatele Dana P V roce 2015 Dan Přibáň s Vojtěchem Duchoslavem spolu s dalšími sedmi dobrodruhy vyjeli se značky Jawa 250 a ČZ 175 na cestu z australského Perthu přes celý kontinent až do Asie, kd dokumentární film Trabantem do posledního dechu, z pořízeného materiálu vznikl i televizní Předcházející Přibáňovy výpravy zaznamenávají filmy Trabantem až na konec světa (o cestě p stezkou. Letos se Dan Přibáň spolu s fotografy Vojtěchem Duchoslavem a Markem Duranským, kameramane z Indie do České republiky, kterou uzavřou jízdu kolem světa. Dva trabanty, Maluch i jedna posádka se za svými stroji vypraví pravděpodobně na začátku dubna.