„Vy taškáři! Myslíte, že si dáme dělat ze sebe blázny od nějakého břichomluvce?! ****************************************************************************************** * „Vy taškáři! Myslíte, že si dáme dělat ze sebe blázny od nějakého břichomluvce?!“ ****************************************************************************************** S docentem Zdeňkem Drozdem z Matematicko-fyzikální fakulty UK jsme se vydali po stopách vy Patent na něj získal Thomas Alva Edison 19. února 1878. Téměř hluchý Thomas, nejmladší ze sedmi dětí v rodině Edisonových, vykazoval již v dětství ducha a zájem o přírodní vědy. Prý si už v jedenácti letech zbudoval ve sklepě malou chemi A taky přiměl děti ze sousedství, aby pro něho pěstovaly zeleninu, již pak prodával. Dušev chlapec (jak jej označil ředitel školy), který za svůj život získal kolem dvou tisíc paten nestačil sledovat školní výuku a po pouhých třech měsících školní docházky jej doma vzdělá Když Edison získal přezdívku Čaroděj z Menlo Parku, rozhodně už nebyl neznámým vynálezcem. firmy General Electric Company, kde se poté zrodila řada patentů. S doc. Zdeňkem Drozdem [ is.cuni.cz/webapps/whois2/osoba/1577966134644604/?lang=en"] z katedry didaktiky MFF UK [ U kdf.mff.cuni.cz/"] jsme se sešli kvůli největšímu z nich, na kterém pracoval sám – 19. úno 140 let od udělení patentu na fonograf. „Dělal jsem pokusy s membránou opatřenou ostrou špičkou, kterou jsem nastavil proti rychle voskovanému papíru. Zvukové kmity se hezky vryly a není pochyb o tom, že budu schopen konz hlas a zcela dobře a v libovolné době jej reprodukovat,“ zní poznámka v Edisonově deníku s července 1877. O necelý měsíc později si z trychtýře fonografu jeho přátelé vyslechli děts [ URL "https://www.youtube.com/watch?v=YBXyuY2J20o"] , kterou namluvila Edisonova manželka a little lamb…“, a první zvukový záznam byl na světě! „Představuji si, jak Edison mluví do trychtýře a točí klikou, která roztáčí váleček potaže pomocí šroubového převodu po něm posouvá hrot, jenž do válečku vrývá záznam zvuku,“ vrací objevu s notnou dávkou nostalgie docent Drozd a proces demonstruje na vlastním „fonografu“ papírové roličky, pauzáku a hrotu. Na pařížské akademii v únoru 1878 byl nicméně Edisonův zástupce, který fonograf vědcům pře za podvodníka: „Vy taškáři! Myslíte, že si dáme dělat ze sebe blázny od nějakého břichomlu Drozd je přesvědčen, že ani akademici nechtěli uvěřit tomu, že zvuk lze zaznamenat. Původn fonografu se plánovalo pro výuku jazyků, fonograf měl nahradit učitele řečí a taky se stát sekretářky a stenografy. Zde je nutno dodat, že po předvedení fonografu nenastal žádný velký boom, jeho výroba zapo let později, a to díky propadnutí Edisonova patentu. Původní Edisonova vize „diktafonu“ ne uskutečněna nikdy, především pro složitost ovládání a nepraktičnost. Vylepšení původního zařízení na sebe nenechalo dlouho čekat: původní válečky s dvouminutov vyměněny za válečky větší. V roce 1887 staniol nahradila odolnější hmota a kliku vystřídal V roce 1888 Edison prodal patent fonografu za 500 tisíc dolarů společnosti North American „Představte si, že poslední válečky do fonografu byly na prodej ještě v roce 1929,“ neskrý Drozd, „to už musela být technologie fonografického záznamu zvuku docela dokonalá!“ V roce 1886 se vylepšením konstrukce zařízení zachycujícího zvuk zabýval Alexander Graham telefonu, který fonograf propojil s mechanismem podobným pohonu šicího stroje, kde se vále šlapáním nohou. Nazval jej grafofon. Tři roky nato Giovanni Betti vylepšil fonograf o příd způsobující věrnější reprodukci, jeho patent na mikrofonograf se využíval zejména pro nahr zpěváků. „Šlo pravděpodobně o lepší rouru,“ říká s úsměvem Zdeněk Drozd, „někdy kolem roku fonografu přidala sluchátka, zařízení se nově označovalo jako teatrofon. Zvukový záznam um hned několika posluchačů najednou.“ Zajímavý je jistě i vývoj ceny fonografu: v roce 1893 stál fonograf 140 dolarů, o šest let dolaru a váleček bylo možné v téže době pořídit za půl dolaru. Co se týče záznamu zvuku samého, původní „nahrávací studio“ obsahovalo dvanáct fonografů, tedy stopa na dvanáct válečků současně. Každý váleček byl originál. Nahrávání se opakovalo za den. Prostou násobilkou dojdeme k číslu 1200 vyrobených válečků s hudbou za den. (Proto o záznam zpěvu, interpret toho musel mít po sté repríze nejen plné hlasivky.) Od roku 1908 válečku tvořen novým materiálem – tzv. amberolem, který umožnil prodloužit nahrávku až na (původně dvě) a hlavně jej bylo možno využít pro vytvoření otisku, a tím k vytvoření téměř počtu záznamových kopií (a zpěvák se nemusel vydat z posledních sil). České veřejnosti byl fonograf poprvé představen v roce 1891 na jubilejní průmyslové výstav největším zájmem o koupi se váleček setkal u nahrávky národní písně, budoucí hymny Kde dom uvedena v roce 1834, hymnou od roku 1918). „Zajímavostí určitě je, že na výstavu přišlo a prohlédnout kolem dvou a půl milionu návštěvníků, což byla tehdy zhruba polovina obyvatel podotýká docent Drozd a pokračuje ve výčtu tuzemských „fonografických“ úspěchů: „První čes fonograf se v roce 1904 stala továrna Elektra na Balabence.“ Ovšem v roce 1912 sám Edison přišel s předpovědí, dost možná i s jistou pokorou uznal, že budoucnost. Budoucnost patří gramofonové desce“. Thomas Alva Edison zemřel 18. října 1931 ve West Orange ve státě New Jersey. Na jeho počes 1931 v USA zhasnuty všechny žárovky (jak to bylo ten den s fonografy, nevíme).