Únavu z literatury zapíjím bílými víny ****************************************************************************************** * Únavu z literatury zapíjím bílými víny ****************************************************************************************** Před dvěma dny jsem byl pozván studenty lékařské fakulty v Plzni na Večerní vizitu, setkán jejich výběru. Strávil jsem s nimi okouzlující dvě hodiny a v závěru jsem v diskuzi dostal se stal děkanem?“. Ten večer jsem od ní, byv nepřipraven, celkem lstivě utekl. Pro úspěšné přežití jakékoli stresové situace je třeba mít úniku, a ponechám-li stranou zá to naše vlastní zvyky a rituály, které nás vrátí do bezpečných kolejí. Ráno v šest cestou na kliniku poslouchám bavorský rozhlas Bayern 2, tvrdím, že nemohu začí aniž bych věděl, jak jezdí v Mnichově S-bahn. Jinak řečeno, jsem ochráněn od čerstvých inf politické scény. Vedle literatury odborné čtu Lidové noviny, bývaly to i Hospodářské noviny, Respekt, EURO. když mi média říkají, co si mám myslet, proto to již nejsou. Kontakt se světem mi zajišťuj pondělí předplacený The Economist, s pohledem na svět z mnohých úhlů mne oslovuje každý mě diplomatique. V literatuře mám své levicové oblíbence Umberta Eca a G. G. Márqueze. V současné době se v historickým knihám, teď jsem dočetl dvě publikace česky mluvících francouzských autorů – B Oliviera Chalina a Edvarda Beneše od Antoina Mar?se. Četba obou titulů by měla být povinná obyvatelstvo z jejich znalostí pravidelně přezkušováno. A poslední objev – Ryszard Legutko průměrného člověka. Únavu z literatury zapíjím bílými víny od pana Macháčka, což je můj vinař na Moravě, konkr Má výborná suchá vína (po otevření se od špuntu práší) a neptá se mne na počet chtěných la ví, kolik se mi jich do auta vejde. Mám sešitek, kam si zapisuji své poznatky z návštěv vinařů celé Evropy a degustací. Vína, zaujala, v něm nesou můj přívlastek nejvyššího ocenění – „vypít sám“. Muž je lovec. Nejsem ovšem pravý aficionado. Líbí se mi les a komunikace s lidmi, kteří v a pracují, mají úplně jiné starosti než já. Pohled na svět očima mysliveckého hospodáře se diametrálně liší, on vidí hlavně věci pro život důležité. Flintu beru do lesa proto, abych zapadl. Nikdy bych ale nezastřelil mladého perspektivního šesteráka, ten si musí se srnami něco odpracovat. Před patnácti lety jsem se odstěhoval z Plzně do patnáct kilometrů vzdáleného Starého Plze dělí sto padesát metrů. Své rodné město jsem přestal vnímat, patřím sem. Prof. MUDr. Fínek Jindřich, Ph.D., děkan Lékařské fakulty UK